Do čisté sklenice vložte kefírová zrna a zalejte je čerstvým mlékem.

Ideální je pouze zchlazené mléko od farmáře (nebo z mlékomatu) bez jakékoli tepelné úpravy.

Další možnost je čerstvé plnotučné mléko z obchodu.

Když ani to neseženete, v nouzi můžete použít i plnotučné pasterované mléko, ale nebude to úplně ono.

Přes sklenici dejte kousek látky nebo papírové utěrky/ubrousku, lehce přiklopte víčkem a při pokojové teplotě (mezi 20 - 25 °C) nechte zrát. Po 12 hodinách můžete promíchat (buď dřevěnou nebo plastovou lžící), ale není to nutné.

Za 24 hodin byste měli mít hotový kefír.

Sundejte ze sklenice víčko a lžící zkuste lehce promíchat. Pokud je pod horní tužší vrstvou stále tekuté mléko, lehce obsah sklenice promíchejte a nechejte ještě pár hodin zrát.

Kefír je hotový, když má až na dno nádoby tužší konzistenci.

POZOR: když ho necháte zrát příliš dlouho, úplně se oddělí syrovátka, která zůstane na dně, od tužšího zbytku kefíru, který bude v horní polovině nádoby (viz obrázek). Po protřepání se dá i takový kefír pít, ale chuť je už trochu jiná. Osobně mám raději mladší kefír, ve kterém se syrovátka ještě neoddělila.

Ze sklenice s hotovým kefírem opatrně vyndejte kefírová zrna (většinou zůstanou těsně pod hladinou, takže je nemusíte složitě hledat), dejte je do nové sklenice, zalejte mlékem a celý postup opakujte.

Pokud byste zrna ve sklenici hotového kefíru nemohli najít, můžete použít hrubší plastový cedník, přes který hotový kefír přecedíte a zrna vám zůstanou v něm. U nás tohle nikdy nebylo potřeba.

Sklenici s hotovým kefírem zavíčkujte a pokud ho hned nespotřebujete, můžete ho skladovat v lednici. Minimálně týden tam vydrží.