Co WHO ve skutečnosti navrhuje

To, co se dělo během pandemie Covidu v uplynulých letech, bylo za situace, kdy vlády jednotlivých zemí zcela dobrovolně (ne)respektovaly doporučení WHO a kdy různí odborníci měli možnost více či méně otevřeně kritizovat nesmyslnost nebo přehnanost různých opatření. Teď si představte, že by generální ředitel WHO mohl ze své vůle vyhlásit stav pandemie jen na základě události s potenciálem pandemie a vlády členských zemí by byly zavázány plnit závazná doporučení WHO včetně omezení přeshraničního pohybu, karantény svých občanů, povinného očkování a podávání dalších léčiv nebo cenzury názorů, které jsou v rozporu s oficiálními informacemi WHO. Mně to připadá jako recept na katastrofu. A přitom by to už roce 2025 mohla být smutná realita, pokud WHO dokáže přesvědčit většinu členských států k přijetí dvou zásadních dokumentů během Světového zdravotnického shromáždění letos v květnu.

WHO se v jenom z dokumentů zříká důrazu na základní lidská práva a důstojnost a svá dosud nezávazná doporučení mění na závazná. Podstatně taky rozšiřuje své pravomoce. Pokud členský stát tyto novinky aktivně neodmítne, automaticky je přijímá.

Jestli vám záleží na vašich základních lidských právech a důstojnosti, prosím přečtěte si tento článek a sdílejte ho dál. O tomto velmi důležitém tématu, které se týká každého z nás, se bohužel téměř vůbec nemluví. A dokud o něm lidi nebudou mluvit, politici nemají nejmenší motivaci cokoli s tím dělat.

Proč bychom se měli dobrovolně upisovat k omezení osobních i národních práv a ještě za to WHO platit?

Dlouho jsem přemýšlel, jak nejlíp upozornit na toto téma. Nakonec jsem se rozhodl pro překlad anglického článku, který téma zasazuje do širších souvislostí.

Toto je můj překlad původního článku z BrownStone Institute od Davida Bella, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Co se chystá

Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době připravuje dva mezinárodní právní nástroje, které mají zvýšit její pravomoci při řešení mimořádných zdravotních situací, včetně pandemií:

1. Změny Mezinárodních zdravotnických předpisů (IHR) z roku 2005 a
2. Pandemickou smlouvu, kterou WHO označuje jako „CA+“. 

Návrh změn IHR by stanovil nové pravomoci WHO při mimořádných zdravotních událostech a rozšířil by kontext, v němž je lze využít. Návrh CA+ („smlouvy“) má podpořit byrokracii, financování a řízení, které by podpořily rozšířené IHR.

Tyto nástroje by v navrhované podobě zásadně změnily vztah mezi WHO, jejími členskými státy a přirozeně i jejich obyvatelstvem a podpořily by fašistický a neokolonialistický přístup ke zdravotní péči a správě. Dokumenty je třeba posuzovat společně a v daleko širším kontextu globální/globalistické agendy připravenosti na pandemie.

Hrozba pandemií

Současné rychle rostoucí financování pandemií a mimořádných zdravotních situací je založeno na několika omylech, které se často opakují v bílých knihách a dalších dokumentech i v mainstreamových médiích, jako by šlo o fakta:

• Pandemie se vyskytují stále častěji.
• Pandemie způsobují rostoucí zdravotní zátěž.
• Zvýšený kontakt mezi lidmi a volně žijícími zvířaty bude podporovat další pandemie (protože většina z nich je způsobena zoonotickými viry).

Poslední pandemií, která způsobila velkou úmrtnost, byla v letech 1918-19 „španělská chřipka“, při níž podle odhadů zemřelo 20 až 50 milionů lidí. Jak uvádí National Institutes of Health, většina z nich zemřela na sekundární bakteriální zápal plic, protože k epidemii došlo v době před nástupem antibiotik. Ještě předtím byly hlavní pandemie způsobeny dýmějovým morem, cholerou a tyfem, které se dají řešit moderními antibiotiky a hygienou, a pravými neštovicemi, které jsou dnes již vymýceny.

WHO uvádí pouze tři pandemie v minulém století před Covid-19: chřipkové epidemie v letech 1957-58 a 1968-69 a epidemii prasečí chřipky v roce 2009. Při prvních dvou zemřelo 1,1 milionu, respektive 1 milion lidí, zatímco ta poslední zabila 150 000 lidí nebo méně. Pro srovnání: na chřipku každoročně umírá 290 000 až 650 000 lidí a na tuberkulózu 1,6 milionu lidí (v mnohem nižším průměrném věku).

V západních zemích byl Covid-19 spojen s úmrtím v průměrném věku asi 80 let a celosvětové odhady naznačují celkovou úmrtnost na infekci asi 0,15 %, což je podobné jako u chřipky (úmrtnost na Covid u západní populace byla 0,3-0,4 %).

Takže pandemie v minulém století zabíjely mnohem méně lidí a ve vyšším věku než většina ostatních závažných infekčních onemocnění.

Případ Covid-19 se od předchozích pandemií liší agresivními a nepřiměřenými reakcemi, které byly zavedeny v rozporu s platnými pokyny WHO. O škodách způsobených touto reakcí se obsáhle hovořilo jinde, přičemž není pochyb o tom, že následné narušení zdravotnických systémů a zvýšení chudoby způsobí mnohem vyšší úmrtnost v mnohem mladším věku, než by se očekávalo od samotné pandemie Covid-19. Navzdory historické vzácnosti pandemií WHO a její partneři prosazují rychlý postup, který zajistí opakování takových reakcí, místo aby nejprve analyzovali náklady a přínosy nedávného příkladu. To je zjevně bezohledný a špatný způsob tvorby politiky.

Úloha WHO v oblasti veřejného zdraví

WHO má sice ve svých stanovách zakotvenu úlohu koordinovat přeshraniční mimořádné zdravotní situace, ale byla založena na principech lidských práv a původně kladla důraz na práva komunity a jednotlivce. Ty vyvrcholily v Deklaraci z Alma Aty, která zdůrazňuje význam zapojení komunit a „horizontálních“ přístupů k péči.

Kromě toho, že tento přístup vychází z lidských práv, má také silný základ v oblasti veřejného zdraví. Ke zlepšení průměrné délky života a výraznému snížení výskytu infekčních onemocnění u bohatších skupin obyvatelstva došlo převážně díky zlepšení životních podmínek, výživy a hygieny, sekundárně pak díky zlepšení základní zdravotní péče a dostupnosti antibiotik a přístupu k nim. Většina vakcín přišla později, i když u některých nemocí, jako jsou pravé neštovice, hrály důležitou roli. Základní výživa a životní podmínky jsou stále převládajícím faktorem určujícím délku života, přičemž se uznává, že výše HDP přímo ovlivňuje kojeneckou úmrtnost, zejména v zemích s nižšími příjmy.

Zaměření WHO se změnilo zejména v posledních několika desetiletích, což souvisí se dvěma významnými změnami ve financování. Zaprvé, velká část finančních prostředků nyní pochází ze soukromých a korporátních zdrojů, přičemž v době vzniku WHO pocházely finance téměř výhradně z jednotlivých členských zemí. Za druhé, většina finančních prostředků je nyní „specifikována“, což znamená, že jsou WHO poskytovány na konkrétní projekty v určených zeměpisných oblastech, místo aby byly využívány podle uvážení WHO k řešení největší zdravotní zátěže. To se odráží ve zjevném přechodu od priorit založených na zdravotní zátěži k prioritám založeným na komoditách, zejména vakcínách, které přinášejí zisk soukromým a korporátním sponzorům WHO.

Souběžně vznikla další „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, včetně Gavi, aliance pro očkování, a CEPI (zaměřené výhradně na pandemie). Správní rady těchto organizací obsahují soukromé zájmy. A samotné organizace se zaměřují na úzkou oblast zdraví, která odráží priority soukromých sponzorů. Ovlivňují WHO prostřednictvím přímého financování a financování v rámci členských států WHO.

Ostatní agentury OSN se vyvíjely podobným způsobem: UNICEF se nyní výrazně zaměřuje na provádění hromadného očkování proti Covidu mezi populací, která je již imunní, zatímco u dětí, na které se dříve zaměřoval, se zdravotní ukazatele rychle zhoršují. Světová banka vytvořila finanční zprostředkovatelský fond (FIF) na podporu související připravenosti na pandemii s WHO jako technickým partnerem, aby financovala rozvoj sítě pro dohled, identifikaci a reakci, jak předpokládají dva pandemické nástroje WHO (níže) a jak je podpořilo nedávné zasedání G20 v Indonésii.

Pandemické nástroje WHO

WHO prosazuje dva nástroje k posílení své role a pravomocí v mimořádných zdravotních situacích včetně pandemií: (1) změny Mezinárodních zdravotnických předpisů (2005) (IHR) a (2) nový nástroj podobný smlouvě, který je v současnosti označován jako CA+.

Současná verze IHR (z roku 2005) má platnost podle mezinárodního práva, ale je sepsána jako nezávazné doporučení. Světové zdravotnické shromáždění (WHA), řídící orgán WHO, bude k přijetí změn potřebovat pouze prostou většinu států (97 ze 194). Země pak budou mít šest měsíců na to, aby se z nich odhlásily, jinak se bude mít za to, že jako stávající signatáři IHR změny přijaly. Tato lhůta pro odstoupení byla na zasedání WHA v roce 2022 zkrácena z 18 měsíců.

Změny IHR a nástroj CA+ (smlouva) mají být předloženy na Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2024. K přijetí smlouvy bude zapotřebí dvoutřetinové většiny členských států a k přijetí změn IHR bude zapotřebí prosté většiny.

Oba návrhy nástrojů v současné době procházejí obvyklým procesem WHO, který zahrnuje otevřená a uzavřená zasedání výborů a interní a externí přezkumy, a to po předložení pozměňovacích návrhů různými státy. Proces změn IHR spadá pod Pracovní skupinu pro změny Mezinárodních zdravotnických předpisů (2005) (WGIHR), zatímco nástroj CA+ spadá pod Mezinárodní vládní vyjednávací orgán (INB).

K čemu budou sloužit oba pandemické nástroje WHO

V současné podobě se změny CA+ a IHR vzájemně doplňují. Změny IHR se soustředí na konkrétní pravomoci a postupy, o které WHO a její předkladatelé usilují. CA+ se soustředí spíše na řízení a financování, které je má podpořit. Specifika obou nástrojů se budou měnit v období od nynějška do květnového hlasování ve WHO. V současné době jsou však v obecné rovině sepsány tak, aby bylo dosaženo následujících cílů:

Navrhované změny IHR: 

• Rozšiřují definici pandemií a mimořádných zdravotních situací, včetně zavedení „potenciální“ škody namísto skutečné škody. Rozšiřují také definici zdravotnických výrobků, které do ní spadají, a to tak, aby zahrnovala jakékoli zboží nebo proces, který může mít dopad na reakci nebo „zlepšit kvalitu života“.
• Mění doporučení IHR z „nezávazných“ na závazné pokyny, které se státy zavazují dodržovat a provádět.
• Upevňuje pravomoc generálního ředitele samostatně vyhlašovat mimořádné situace.
• Zavádí rozsáhlý proces dohledu ve všech státech, který bude WHO pravidelně ověřovat prostřednictvím kontrolního mechanismu pro jednotlivé země.
• Umožní WHO sdílet údaje o jednotlivých zemích bez jejich souhlasu.
• Poskytnou WHO kontrolu nad některými zdroji jednotlivých zemí, včetně požadavků na finanční příspěvky a poskytování duševního vlastnictví a know-how (v rámci výše uvedené široké definice zdravotnických produktů).
• Zajistí státní podporu cenzurních aktivit WHO s cílem zabránit volnému šíření opačných přístupů a připomínek.
• Mění stávající ustanovení IHR, která se týkají jednotlivců, z nezávazných na závazná, včetně uzavírání hranic, cestovních omezení, uzavírání (karantény), lékařských prohlídek a medikace jednotlivců. Poslední jmenované by zahrnovalo požadavky na injekční aplikaci vakcín nebo jiných léčivých přípravků.

Cíle CA+ (smlouvy):

• Vytvořit mezinárodní zásobovací síť pod dohledem WHO.
• Financovat struktury a procesy tím, že bude požadovat, aby ≥ 5 % národních zdravotnických rozpočtů bylo věnováno na mimořádné zdravotní situace.
• Zřídit „řídící orgán“ pod záštitou WHO, který by na celý proces dohlížel.
• Rozšířit oblast působnosti zdůrazněním programu „Jedno zdraví“, který je definován jako uznání toho, že velmi široká škála aspektů života a biosféry může ovlivnit zdraví, a tudíž spadá pod „potenciál“ šíření škod přes hranice jako mezinárodní zdravotní nouze.

Oba návrhy nástrojů se nadále projednávají a je pravděpodobné, že dojde k dalším změnám. Nedávná zpráva výboru pro externí přezkum ve zprávě pro generální ředitelství upustila od některých aspektů změn IHR, ale většinu původních návrhů ponechala nedotčenou.

Je důležité posuzovat tyto texty společně a v kontextu širší agendy pandemické připravenosti, která zahrnuje agentury, jako jsou Gavi a CEPI, jejich soukromé a korporátní sponzory a lobbistické skupiny soukromého průmyslu včetně Světového ekonomického fóra (WEF). WEF má vliv na prosazování této agendy; CEPI byla slavnostně otevřena na zasedání WEF v Davosu v roce 2017. Agendu pandemie je třeba vnímat také v kontextu bezprecedentních zisků a přesunů bohatství a omezování základních lidských práv, které podpořila reakce veřejného zdravotnictví na Covid-19.

Impuls pro tuto agendu

V současné době se buduje mezinárodní byrokracie, jejíž financování se předpokládá ve výši až 31 miliard dolarů ročně, včetně 10 miliard dolarů nových finančních prostředků. (Pro představu, celý současný roční rozpočet WHO činí přibližně 3,6 miliardy dolarů). Stejná byrokracie bude sledovat nové a variantní viry, identifikovat je, určovat jejich „hrozbu“ a následně provádět reakci. V podstatě se tak vytváří sebeudržující pandemický průmysl s velkými vnitřními střety zájmů, který je financován světovými daňovými poplatníky, ale vzhledem k tomu, že spadá pod agenturu OSN, nemá žádný vnitrostátní právní dohled a jeho odpovědnost je malá. Ospravedlnění jeho dalšího financování bude spočívat ve vyhlašování a reakci na domnělé hrozby a omezování životů ostatních, přičemž jeho sponzoři budou mít zisk z farmaceutických doporučení a nařízení.

Ačkoli oba texty mají mít platnost podle mezinárodního práva, země se teoreticky mohou z této dohody odhlásit, aby si zachovaly svou suverenitu a chránily práva svých občanů. Země s nízkými příjmy by však mohly potenciálně čelit finančnímu tlaku, omezením a sankcím ze strany subjektů, jako je Světová banka, které do této agendy rovněž investují. Za zmínku stojí, že zákon o národní obraně Spojených států z roku 2022 (HR 7776-960) obsahuje formulaci týkající se dodržování IHR a opatření vůči zemím, které nespolupracují s jejími ustanoveními.

Co se dá dělat

Pokud budou tyto iniciativy pokračovat, změní se směr mezinárodního veřejného zdraví i samotné WHO a vrátí se ke kolonialistickému a fašistickému přístupu k řízení zdravotnictví, který odráží hodnoty, jež se svět snažil odložit po druhé světové válce. Jak ukázala reakce na Covid-19, budou mít široký a hluboký dopad na celou společnost, odstraní základní lidská práva, zvýší chudobu a koncentraci bohatství. Tyto změny si zasluhují celosvětovou pozornost a důraznou celospolečenskou reakci.

Oba návrhy nástrojů by mohly být zastaveny, pokud by změny IHR nezískaly podporu 50 % členských států a CA+ by nezískala dvoutřetinovou většinu (nebo by po přijetí neměla minimálně 30 ratifikací.) Ačkoli je nevyhnutelné, že se některá ustanovení před hlasováním změní a některé pozměňovací návrhy nemusí projít, souběžně budovaná byrokracie a mechanismy znamenají, že přijetí jakéhokoli z navrhovaných ustanovení bude dále podporovat tento protidemokratický přístup ke společnosti. Jejich zablokování se zdá být nezbytné, ale hlasovací struktura WHA (jedna země – jeden hlas) dává velký vliv v mezinárodní diplomacii zájmovým skupinám. Výsledky hlasování často závisí na názorech malé skupiny zdravotnických byrokratů.

Jako velmi důležitý přístup se jeví blokování v národních legislativách, včetně zavedení legislativy, která by zakotvila zdravotní politiku včetně reakcí na mimořádné události v rámci národních jurisdikcí a konkrétně zabránila národním agenturám řídit se vnějším diktátem.

Mezinárodní koordinace v oblasti veřejného zdraví je sice důležitá, zejména pokud jde o přeshraniční rizika a šíření nemocí, musí však probíhat z podnětu smluvních států. Taková opatření musí respektovat základní zásady lidských práv stanovené prostřednictvím tribunálů a smluv po druhé světové válce, jejichž cílem bylo zastavit kolonialistické a totalitní přístupy k jednotlivcům a mezinárodním vztahům. To může vyžadovat jiný soubor mezinárodních agentur, které mají dostatečně silné ústavy, aby odolaly střetu soukromých zájmů, a které nemohou porušovat základní suverenitu jednotlivce a státu. To může vyžadovat zrušení financování současných agentur a jejich nahrazení strukturami, které budou více odpovídat svému účelu. Nemá-li se svět dostat do situace, z níž se bude jen obtížně dostávat, je třeba tuto otázku řešit velmi naléhavě.

V původním článku od tohoto místa následuje výčet nejdůležitějších ustanovení CA+. Taky tam najdete odkaz na související článek se seznamem nejproblematičtějších navrhovaných změn IHR.

Na českém internetu jsem bohužel nezaznamenal téměř žádnou diskusi na toto téma. Snad jen toto krátké video s právníkem Ondřejem Dostálem, který téma otevřel během listopadového semináře v poslanecké sněmovně.

Víte o českých zdrojích, kde se toto téma probírá? Prosím, sdílejte je v komentářích pod článkem.