Určitě jste mnohokrát slyšeli nebo četli, že snížení příjmu soli je nezbytné pro prevenci vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních onemocnění. Ono to ale není tak jednoduché. V nedávné epizodě podcastu Revolution Health Radio se funkční lékař Chris Kresser zabývá historií doporučení nízkého příjmu sodíku a zkoumá výzkum, který formoval moderní výživová doporučení o soli. Od raných studií na zvířatech až po rozsáhlé mezinárodní analýzy s daty naznačujícími, že jak velmi nízký, tak velmi vysoký příjem sodíku může zvyšovat kardiovaskulární riziko. Chris vysvětluje zásadní roli, kterou sodík hraje v těle, jak může přísné omezení sodíku aktivovat hormonální stresové reakce a proč jsou citlivost na sůl, příjem draslíku, funkce ledvin a faktory životního stylu rozhodující pro určení správného přístupu ke konzumaci soli.
Když budete jíst hodně potravin obsahujících živočišné tuky a cholesterol, stoupne vám cholesterol v krvi, začne se usazovat v tepnách a vy si tak přivodíte aterosklerózu a časem třeba i infarkt nebo mrtvici. Tak aspoň praví široce rozšířená tzv. cholesterolová teorie vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Doktor Malcolm Kendrick v knize The Clot Thickens (česky něco jako sraženina roste) detailně vysvětluje, proč cholesterolová teorie hodně pokulhává. A navrch nabízí alternativní tzv. trombogenní teorii vzniku aterosklerózy. Samozřejmě, že se dočtete i jak své srdce udržovat zdravé. Vše je podané velmi čtivou a pro laika srozumitelnou formou. Lehký humor, často namířený do řad lékařů a vědecké komunity, je už jen třešničkou navrch.
Pokud vás zajímá netradiční pohled na vznik srdečních onemocnění a srdeční zdraví obecně, tuhle knihu byste si neměli nechat ujít.
Opravdu potřebujeme vlákninu pro regulaci krevního cukru, hubnutí, zdravější střeva, vyprazdňování a zdravé srdce? Kde vlastně vlákninu najdeme a na jaké druhy se dělí? A jak do toho všeho zapadají SCFA (nebojte, v článku se dozvíte, co to je)? Všem běžně zmiňovaným přínosům vlákniny se před pár lety koukla na zoubek americká nutriční terapeutka Judy Cho v obsáhlém článku. Která tvrzení obstála a která se rozsypala?
Pokud patříte mezi lidi, kteří si občas dopřejí trochu alkoholu, mohlo by se vám hodit pár rad, jak to udělat, aby zážitek s alkoholem byl co možná nejpříjemnější a s minimem neblahých následků. Přesně o tom je další z článků Marka Sissona. Zvlášť před oslavami spojenými s koncem roku můžou tyto rady přijít vhod.
Možná už tušíte, že se srdečními chorobami to není tak jednoduché, jako že když budete jíst hodně masa, stoupne vám onen zlý cholesterol, ten vám ucpe tepny a dostanete infarkt nebo mrtvici. Bohužel tento jednoduchý příběh pravděpodobně stále uslyšíte od většiny lékařů. Dr. Mason jde dál. V nejnovější přednášce vysvětluje, proč tato 60 let stará povídačka neplatí. A přidává i podrobné vysvětlení skutečných příčin aterosklerózy (kornatění tepen). Nakonec nabízí i několik praktických tipů jak tomuto procesu zabránit nebo ho aspoň zpomalit. Jde o jednu z jeho nejdelších přednášek, ale určitě stojí za shlédnutí.
Alkohol se dá pít různě a jeho účinky hodně záleží na kontextu. Záleží co pijete, kolik, s přáteli nebo sami, v jakou denní dobu, s jídlem nebo bez, atd. Mark Sisson ve svém novém článku rozebírá proč nesouhlasí s názorem, že jakákoli dávka alkoholu je škodlivá. Ve druhé části pak přidává seznam několika příznivých účinků mírné konzumace alkoholu. V tomto příspěvku si můžete přečíst kompletní překlad první části Markova článku a stručné shrnutí druhé části (která je placená).
Posledních pár let jsem občas dumal nad otázkou, jestli se dnes můžeme přiblížit omega6/omega3 poměru, který měli naši prapředci. A jaký poměr asi mám já po více než deseti letech na Primal stravě (v posledních letech převážně živočišné)? Inspirován kamarádem biohackerem, který si pravidelně nechává z krve měřit snad všechno, co se měřit dá, jsem se v dubnu rozhoupal k prvnímu měření pár základních ukazatelů. A protože laboratoř nabízí i tuto možnost, připlatil jsem si za měření složení mastných kyselin v krvi (včetně onoho poměru omega6/omega3). Ve výsledkové zprávě jsem se dočetl, že mám dost málo omega3 (ALA, EPA, DHA). Protože jsem zároveň měl i málo omega6, vycházel mi relativně slušný poměr o6:o3 o hodnotě 6,1. Co s ním dokázala udělat krabička sardinek denně po dobu několika měsíců? Čtěte dál.
Vláknina a zdraví je desítky let staré téma. Jak je to s naší potřebou vlákniny? Musíme ji denně přijímat, abychom byli zdraví? Nebo to jde i bez ní? Pokud ano, jak je možné, že ve studiích vyšší příjem vlákniny koreluje s lepším zdravím? Co když větší vliv na zdraví, než samotný příjem vlákniny má něco jiného, mnohem jednoduššího? Brian Sanders v tom má jasno. A ve svém novém článku na toto téma vůbec nešetří odborníky na výživu, kteří klientům stále doporučují nějaké minimální denní množství vlákniny. Sám bych až tak kritický nebyl, ale v podstatě s Brianem souhlasím. Proto vám přináším svůj překlad jeho nového článku.
Nedávno jsem slyšel o případu aktivního muže, který byl pět let na carnivore (masožravé) stravě, hladiny cholesterolu měl odpovídající LMHR fenotypu (nízké triacylglyceroly, vysoký HDL a super vysoký LDL) a přesto ve 45 letech dostal infarkt. Tento příběh mě přiměl zamyslet se nad vlastním pohledem hlavně na LDL „cholesterol“, který mám dlouhodobě zvýšený. Jestli vás zajímá, k čemu jsem došel, čtěte dál.
Hypotéza o nasycených tucích způsobujících vysokou hladinu cholesterolu, který vede k srdečním onemocněním, je stále populární. Přitom už před 50 lety vznikly dvě studie, které ji vyvrací. Bohužel, jejich autoři své nálezy na dlouhá léta pohřbili. Trvalo přes 40 let než původní data někdo nalezl a zanalyzoval. Nejen o těchto studiích, které by měly být hřebíčky do rakve cholesterolové hypotézy, píše Dr Malcolm Kendrick ve své knize The Clot Thickens.
