CESTA K ŘEŠENÍ klimatické ZMĚNY – JEDNEJME HNED!

Politici stále dokola dle, rad expertů, vymýšlí nejrůznější způsoby, jak bojovat se změnou klimatu. Od šílených strojů, které mají v polopouštních oblastech sázet trávu, přes vysazování stromů do pouští, omezování fosilních paliv, výrobu zelené energie, až po prosazování náhražek masa a nejnověji dokonce nucené vybíjení stád dobytka. Nic z toho problém opravdu neřeší. Allan Savory už desítky let nabízí řešení pravděpodobně té největší příčiny stále se zhoršujících extrémů počasí. Tou příčinou jsou neustále se rozrůstající pouštní oblasti po celém světě (viz titulní obrázek tohoto článku). Allan skrze práci svého institutu už mnohokrát ukázal, jak můžeme pomocí správně řízených stád dobytka tyto pouštní oblasti znovu zazelenit. V dnešním článku vysvětluje, jak na to.

Je to článek dlouhý, ale velmi důležitý. Proto mu prosím věnujte těch pár minut a dočtěte ho do konce. Čím víc lidí bude vědět o této možnosti, tím míň jich bude naskakovat na nesmyslná řešení (typu jezte brouky místo hovězího), která nám tlačí ze všech stran, a tím větší bude pravděpodobnost, že se konečně někdo mocný rozhodne provést experiment, který Allan navrhuje. A jestli to fakt nechcete číst, tak se aspoň podívejte na Allanovu TED Talk přednášku (můžete si u ní zapnout kvalitní české titulky).

Toto je můj překlad původního článku ze savory.global od Allana Savoryho, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Každý den se ve zprávách objevují příběhy o masivním úbytku biologické rozmanitosti na celém světě a o destrukci související se změnou klimatu. Většina lidí tyto jevy považuje za oddělené problémy, to ale nejsou.

Jak vysvětlím níže, my – tým lidstvo – můžeme začít řešit všechno to, co se svádí na klimatickou změnu, a můžeme tak činit s větším porozuměním a ve vzájemné harmonii a shodě.

Desertifikace a biologická společenstva

Ekologové a mnozí další vědci vědí, že ztráta biologického života, a zejména rostlinstva, pokud vede k obnažení půdy, má za následek rychlou degradaci životního prostředí. Pokud k tomu dochází tam, kde jsou srážky sezónní a nepravidelné (tj. na většině území světa), mění se země v poušť. Archeologové dokonce v Úrodném půlměsíci pod pohyblivými písky nacházejí tyto pouště pokrývající celá starověká opuštěná města. Tomu říkáme desertifikace.

Pokud biologická společenstva ztrácejí rozmanitost a půda je dlouhodobě obnažená, což se děje tam, kde jsou srážky a suchá období sezónní a nepravidelné, dochází k desertifikaci. Je to proto, že déšť dopadající na obnaženou půdu stéká po povrchu a vede buď k záplavám, nebo se vypařuje zpět do atmosféry a způsobuje sucho.

Každý, kdo ví, jak hmyz opyluje rostliny, ví, že rostliny a živočichové společně vytvářejí biologická společenstva. Od nejmenších bakterií až po nejmohutnější stromy, velryby nebo slony jsou tato biologická společenstva nejstabilnější a nejproduktivnější, když jsou co nejrozmanitější.

Pokud biologická společenstva ztrácejí rozmanitost a půda je dlouhodobě obnažená, což se děje tam, kde jsou srážky a suchá období sezónní a nepravidelné, dochází k desertifikaci. Je to proto, že déšť dopadající na obnaženou půdu stéká po povrchu a vede buď k záplavám, nebo se vypařuje zpět do atmosféry a způsobuje sucho.

Neobnažená půda je po ledovcích a sněhové pokrývce největší zásobárnou sladké vody. Podle USGS půda uchovává asi třicetkrát více sladké vody než všechny řeky, jezera a přehrady na světě.

Jak jsem vysvětlil ve své TED Talk přednášce z roku 2013, kterou viděly miliony lidí, když je v tropické oblasti, kde žiji, odkrytý jeden metr čtvereční půdy, stačí se po ní projít naboso, abyste zjistili, že odkrytá půda je za úsvitu příliš studená a v poledne příliš horká na to, aby se na ní dalo stát. Ve srovnání s tím podobný metr čtvereční půdy, který je pokrytý životem, většinou nepředstavuje žádný problém. To malé mikroprostředí půdního povrchu se bez vegetační pokrývky nesmírně mění.

V tuto chvíli je na více než polovině souše Země více než 80 % půdy mezi rostlinami holé. Kvůli tomu se mění makroklima.

Začarovaný kruh úbytku biologické rozmanitosti, rozšiřování pouští a klimatické změny

V přírodě dochází ke zpětným vazbám, a jak někteří ekologové a další vědci chápou, právě v takové situaci se nacházíme. Ztráta biodiverzity vede k rozšiřování pouští, což přispívá ke změně klimatu, která vede k nepravidelnějším srážkám a teplotám, což přispívá k většímu rozšiřování pouští a tak dále a tak dále. Takovéto zpětnovazební smyčky, pokud nejsou kontrolovány, exponenciálně rostou. Zatímco v době mého dětství byly vzácné extrémní projevy počasí hlášeny jen zřídka, nyní se jejich počet exponenciálně zvýšil až do té míry, že jsou téměř na denním pořádku.

Pokud nebude tato spirála (kterou většina vědců považuje za změnu klimatu) kontrolována, povede k degradaci našeho životního prostředí a stále nepředvídatelnějšímu krutému počasí, které pravděpodobně povede k miliardám mrtvých, násilí a zániku naší městské civilizace. To nejsou předpovědi soudného dne, ale spíše jednoduché základy ekologie. Pochopitelně přibývá lidí požadujících, aby světoví političtí představitelé jednali, ale co přesně by měli dělat?

Každý ví, že žádný problém nelze vyřešit bez toho, aniž bychom se vypořádali s jeho příčinou. Jaká je tedy hlavní příčina tohoto začarovaného kruhu, který vede ke zrychlení změny klimatu?

Většina společnosti, včetně těch, kteří požadují akci, a vědců radících světovým lídrům, se domnívá, že změna klimatu je způsobena především skleníkovými plyny z fosilních paliv, odlesňováním a chovem hospodářských zvířat. Mezi řešení, která prosazují, patří nahrazení fosilních paliv obnovitelnou energií, sázení miliard stromů, ochrana tropických lesů a oceánů před nadměrným využíváním a konzumace méně masa.

Na konferenci COP26 jsem byl pozván, abych hovořil o tom, jak by regenerativní zemědělství mohlo pomoci řešit tyto příčiny a ukládat uhlík v půdě. To jsem však odmítl, protože o zemědělství, uhlíku a půdě toho vím velmi málo a tomuto tématu se již věnovali kompetentnější řečníci než já.

I když plně podporuji regenerativní zemědělství a rychlé nahrazování fosilních paliv, chtěl jsem se tehdy stejně jako dnes zabývat něčím, co považuji za důležitější: tím, co považuji za základní příčinu změny klimatu, a přitom se to jen vzácně uvádí jako jedna z příčin.

Co je tedy hlavní příčinou změny klimatu? 

Po desetiletích popírání dnes většina vědců uznává, že změnu klimatu způsobuje člověk.

Vzhledem k tomu, že základem vědy je pozorování, dedukce a logika, má toto uznání velký význam, protože pokud změnu klimatu způsobuje člověk, pak skutečnou příčinou musí být hospodaření (nebo též správa či řízení z anglického výrazu management, pozn. překladatele). Hlavní příčinou je způsob, jakým hospodaříme se zdroji, jako je uhlí, ropa a biologický život (včetně hospodářských zvířat) na souši i v oceánech. Právě to, jak hospodaříme s přírodou (naším životodárným prostředím) při výrobě energii, potravin a dalších nutných věcí, díky kterým může naše civilizace fungovat, je hlavní příčinou zrychlujícího se úbytku biologické rozmanitosti, rozšiřování pouští a změny klimatu. Je jen otázkou času, kdy si společnost uvědomí důsledky této skutečnosti.

Brzy na to se nenajde žádný vědec, který by tvrdil, že lidské hospodaření s přírodními zdroji není příčinou ztráty biologické rozmanitosti, rozšiřování pouští a změny klimatu, a dál by z toho vinil fosilní paliva a hospodářská zvířata.

Co bychom mohli doporučit světovým lídrům v oblasti řízení (nebo hospodaření), když denně řídíme miliony věcí? Zdá se to být nemožný úkol.

Společnost se domnívá, že řídíme spoustu věcí, ale je to pravda?

Pravdou je, že každý den vyrábíme miliony věcí: auta, mobilní telefony, oblečení, počítače, umělecká díla, zbraně, mnoho druhů potravin a vláken, léky a všechny ty další věci, díky kterým může naše civilizace fungovat.

Účastníci dlouhé řady klimatických konferencí diskutují o méně škodlivé výrobě elektřiny z přírodních zdrojů, jako je slunce, vítr, geotermální energie a jaderná energie. Někteří diskutují o korporátní výrobě potravin založené na chemii a inteligentních technologiích, jiní o zemědělcích vyrábějících potraviny na základě poznatků vědních oborů biologie.

Věci, které vyrábíme, postrádají emergentní vlastnosti, což znamená, že dělají pouze to, k čemu jsou určeny, a nejsou samoorganizující se. Proto přestanou fungovat (nebo dokonce existovat), pokud je přestaneme vyrábět, rozbije se součástka, vybije se baterie nebo dojde palivo. Věci můžeme vyrábět nezávisle na sobě – mobilní telefony nebo housle, kukuřici, brambory, maso, víno, počítače nebo zbraně. S těmito věcmi nehospodaříme, ale spíše je produkujeme, vytváříme nebo vyrábíme.

Samotné věci tedy nejsou příčinou problému, přestože dominují diskusím na globálních konferencích, na jejichž základě se mají rozhodovat světoví političtí lídři.

Co z toho, co vědci uznávají jako příčiny změny klimatu, tedy vlastně řídíme?

Jako lidé řídíme tři věci:

1. sami sebe (své vlastní životy, rodiny, organizace a instituce),
2. naše finance a ekonomiku, a právě prostřednictvím těchto řídíme
3. přírodu (naše životodárné prostředí neboli habitat), z níž produkujeme vše, díky čemuž může existovat civilizace.

Tyto tři věci nevyrábíme, ale řídíme (spravujeme, hospodaříme s nimi). 

Domnívám se, že největší problém, kterému lidstvo čelí, je naše neschopnost zvládnout obrovskou komplexnost společnosti, ekonomiky a přírody dohromady.

Každá z těchto oblastí – lidská společnost, ekonomika a příroda – má emergentní vlastnosti, které nelze předvídat na základě studia jejich složek. Pokračují dál, i když ve změněné podobě, bez ohledu na to, kolik milionů lidí nebo kultur zemře, bez ohledu na to, zda se zhroutí celé ekonomiky, a bez ohledu na to, kolik živočišných druhů vyhyne. Lidé, příroda a ekonomika jsou neoddělitelné – jak nám zřetelně ukázala nedávná pandemii Covidu – a v systémové vědě jsou definovány jako „komplexní samoorganizující se“ systémy.

Domnívám se, že největší problém, kterému lidstvo čelí, je naše neschopnost zvládnout obrovskou komplexnost společnosti, ekonomiky a přírody dohromady. To vedlo k zániku mnoha civilizací ve všech regionech a nyní to představuje globální hrozbu pro civilizaci v důsledku antropogenní (člověkem způsobené) změny klimatu. Účastníci globálních konferencí o biodiverzitě, zemědělství, energetice, ekonomice atd musí poradit světovým lídrům, jak zvládnout tuto komplexnost, zejména na politické úrovni, protože my občané to nedokážeme.

Dovolte mi, abych to vysvětlil. 

Řešení spočívá v tom, jak řídíme komplexnost

Každý z nás může řídit svůj život, rodinu, farmu nebo malou firmu… ale jen do určité míry. Protože tohle vše řídíme v rámci ekonomiky, bez ohledu na to, kde se nacházíte, je to všechno ovlivňováno ničením životního prostředí, které je poháněné globálním finančním systémem. Pro všechny živočišné druhy, včetně Homo sapiens, je vhodné životní prostředí nejpodstatnějším požadavkem pro jejich přežití v přírodě, a my o to své přicházíme. Jako řadoví jednotlivci a rodiny nemáme jak zachránit lidstvo před existenční katastrofou, které čelíme, ačkoli se o to mnozí snaží.

Za hranicemi našich rodin obecně řídíme věci v institucionálním měřítku prostřednictvím firem, korporací, vlád, univerzit, církví a dalších organizací. Většina lidí si dnes nedokáže vyrobit pár bot, protože je pro ně vyrábějí podniky nebo korporace. Vše je dnes řízeno ve velkém různými organizacemi nebo institucemi, a to včetně náboženství.

Vlády dnes řídí společnost prosazováním politik, zákonů, nařízení a v dřívějších společnostech to bylo také vynucováním svých zvyklostí a tabu.

Když to všechno poskládáme dohromady, zjistíme, že příčinou úbytku biologické rozmanitosti, rozšiřování pouští a změny klimatu je řízení ve velkém měřítku, které se uskutečňuje prostřednictvím organizačních/institucionálních politik.

Jak můžeme poradit světovým lídrům, jak to řešit, když existují stovky způsobů tvorby politik?

Existuje přece mnoho způsobů tvorby politik, že? 

Během více než pětašedesáti let práce s tisíci kolegy vědci a manažery zdrojů jsme objevili klíčový poznatek o řízení.

Vlády – ať už demokratické nebo diktátorské – vytvářejí politiky stejným způsobem. Vytvářejí politiky, jejichž účelem i kontextem je uspokojení potřeby či přání nebo řešení nějakého problému. Daná politika je pak vytvářena na základě rad vysoce kvalifikovaných odborníků, často v poskládaných vědeckých týmech, zainteresovaných stran nebo profesionálních lobbistů s jejich vlastním politickým přesvědčením.

…redukcionistický vývoj politiky. Je to celosvětový fenomén a je příčinou klimatických změn, kterou nyní vědci nevědomky přiznávají. 

Takto vytvořené politiky téměř vždy vedou k nezamýšleným důsledkům, protože při jejich vytváření ve snaze uspokojit naše potřeby, přání nebo nejčastěji vyřešit nějaký problém, ignorujeme samoorganizující se složitost společnosti, organizací, ekonomiky a přírody. Když jsem tohle v roce 1983 zjistil, popsal jsem to jako „redukcionistický vývoj politiky“. Je to celosvětový fenomén a je příčinou klimatických změn, kterou nyní vědci nevědomky přiznávají.

Alternativou je vyvíjet politiku, která uspokojuje naše potřeby a přání nebo řeší problémy, ale v holistickém kontextu, který zahrnuje sociální a kulturní hodnoty, aspirace a chování, a váže tyto životní kvality a ekonomiku na naše životodárné prostředí (přírodu) tak, aby i v daleké budoucnosti, mohlo uživit naše potomky.

Tímto způsobem mohou politici začít úspěšně řešit hlavní příčinu problému, kterou je redukcionistický způsob, jakým jsou dnes politiky vytvářeny kdekoli na světě. Bude to však vyžadovat skutečné lidi, kteří vyvinou národní holistický kontext jako kontext pro všechny politiky v daném národě.

Holistický kontext je nový koncept, který se začal vyvíjet na počátku 80. let minulého století za pomoci více než 2 000 vědců a ekonomů, s nimiž jsem spolupracoval, a který se postupně zjednodušoval a rozšiřoval. Příkladem může být „obecný“ holistický kontext, který používám při návštěvě nové země nebo při analýze jakékoli politiky v jakékoli oblasti:

Chceme stabilní rodiny, které žijí klidný život v blahobytu a fyzickém bezpečí, a zároveň chceme svobodně prosazovat své duchovní nebo náboženské přesvědčení. Dostatečně výživné jídlo a čistou vodu. Dobré vzdělání a zdraví ve vyváženém životě s časem pro rodinu, přátele a komunitu a volný čas pro kulturní a jiné aktivity. To vše by mělo být zajištěno pro mnoho příštích generací za pomoci obnovující se půdy a biologicky rozmanitých společenstev v půdě naší Země a v jejích řekách, jezerech a oceánech. A abychom měli otevřený a respektující postoj, byli tolerantní, neodsuzovali druhé a zajistili si vzájemný respekt a podporu v týmu lidstva, zatímco budeme žít v harmonii mezi sebou a se svým životním prostředím.

– obecný holistický kontext

Když jsem vytvářel tento „obecný“ holistický kontext, zjistil jsem, že ve všech zemích, kde jsem pracoval, s ním lidé rezonují, a to navzdory různým kulturám, kmenům, sociálnímu postavení, ekonomickému statusu nebo náboženství.

Řešení klimatické změny v holistickém kontextu

Jak by bylo možné při dnešním zmatku a konfliktech ukázat světovým lídrům, jak smysluplně řešit změnu klimatu v holistickém kontextu?

Protože to je základ mého apelu v tomto článku, dovolte mi, abych ukázal na jasném a nezpochybnitelném příkladu, jak politika organizací s dobrými úmysly vede ke ztrátě biologické rozmanitosti a desertifikaci přispívající ke změně klimatu tam, kde se to nejméně očekává: v našich národních parcích. Mělo by jít o neutrální téma, na kterém se všichni shodnou, vzhledem k tomu, že téměř všichni chtějí stejný výsledek, který je ale pravým opakem toho, co tam ve skutečnosti vidíme.

Oblast, kde žiji, je obklopena asi 30 národními parky v Zimbabwe, Zambii, Botswaně a Namibii. Tyto parky mají zachovávat biologickou rozmanitost, a přitom to jsou jedny z nejhorších příkladů ztráty biologické rozmanitosti a rozšiřování pouští, čímž přispívají ke změně klimatu. Tedy opak toho, co si přeje a zamýšlí téměř každý člověk, vědec, ekolog a ekologická organizace.

Když se podíváme na tyto národní parky nebo na ty v Novém Mexiku, kde jsem žil čtyřicet let a pozoroval podobný úbytek biodiverzity i v Aldo Leopold Memorial Forest na řece Rio Grande, uvidíme jako vědci, že kanárci v našich dolech umírají ve velkém.

Nemůžeme to přičítat klimatickým změnám, fosilním palivům, atmosférickému uhlíku, chovu hospodářských zvířat, metanu, odlesňování, ziskuchtivosti podniků, chamtivosti, korupci, pytláctví, lovu, nadměrnému počtu obyvatel, nedostatečnému vzdělání, vulkanické činnosti nebo, nebo, nebo, nebo… nic z toho není příčinou úbytku biodiverzity na těchto profesionálně spravovaných ostrovech půdy, které každoročně obdivují statisíce návštěvníků.

Tato ztráta biologické rozmanitosti je důsledkem hospodaření biologů, ekologů a zaměstnanců parků, které je diktováno politikou jejich vlád, ekologických organizací a mezinárodních agentur. Uvědomil jsem si to jako mladý ekolog před pětašedesáti lety, když jsem pozoroval úbytek rostlinných a živočišných druhů v divokých oblastech určených pro budoucí národní parky. To mě vedlo k rozhodnutí stát se nezávislým vědcem, abych se mohl věnovat studiu problému, který mě tak znepokojoval.

Výše jsem zmínil, že přesvědčení společnosti, že existuje mnoho způsobů, jak rozvíjet politiky, je, jak jsme se dozvěděli, mylné.

Může existovat další falešné přesvědčení, které vede k hospodaření ničícímu biologickou rozmanitost a životní prostředí lidí na většině suchozemského povrchu Země?

Společnost věří, že máme mnoho možností, jak zvrátit úbytek biologické rozmanitosti a rozšiřování pouští, a začít tak rozbíjet onen nekonečný začarovaný kruh ztráty biologické rozmanitosti/desertifikace/změny klimatu/ztráty biologické rozmanitosti/desertifikace/změny klimatu, kvůli kterému bude naše planeta z velké části pro člověka neobyvatelná. Toho nemůžeme dosáhnout veškerou kreativitou, penězi ani prací světa, ale pouze pomocí „nástrojů“.

Jsme živočichové používající nástroje. Dnes se žádný člověk nemůže napít mléka, aniž by použil technologii, ledaže bychom šli přímo ke krávě a k sání použili ruce a ústa. Bez nástrojů se nemůžeme ani napít vody nebo zasadit strom, a stejně je to i se ztrátou biologické rozmanitosti v prostředí sezónních dešťů, která vede k rozšiřování pouští na většině území naší planety. Tuto ztrátu biologické rozmanitosti nemůžeme zastavit bez využití nějakého nástroje.

Ve světových oceánech a v trvale vlhkém suchozemském prostředí nepotřebujeme žádný nástroj, protože abychom tam umožnili obnovu biologické rozmanitosti, stačí ponechat věci na pokoji. Toho jsme svědky, když ve vlhkém prostředí tropických lesů nacházíme ruiny starověkých měst pokryté vegetací a mnoha formami života.

…v prostředí se sezónními srážkami nemáme jinou možnost než využívat hospodářská zvířata (a další velké býložravce) jako nástroje k obnově biologické rozmanitosti.

Pro stručnost pouze odkážu na již zmíněnou TED Talk přednášku z roku 2013, kterou jsem měl na téma odvrácení rozšiřování pouští a kterou do dnešního dne dohromady zhlédlo přibližně 9 milionů lidí a v době, kdy píšu tento článek, ji každý den zhlédne více než 1000 lidí.

V ní jsem poukázal na to, že my vědci, kteří radíme politikům, máme k dispozici tři nástroje k řešení problému rozšiřování pouští. Můžeme použít oheň, můžeme použít technologii ve všech jejích podobách nebo můžeme použít koncept odpočinku prostředí jako pozitivní opatření/nástroj, který umožní obnovu biodiverzity, což, jak víme, se děje v prostředí s trvalou vlhkostí. Poslední jmenovaný postup se prosazuje jako rewilding, ochrana přírody nebo zachování rozsáhlých oblastí pevniny a oceánů za účelem obnovy biologické rozmanitosti.

Dva z těchto nástrojů (oheň a odpočinek prostředí) vedou v sezónně suchém prostředí k rozšiřování pouští a třetí (technologie) tomu nedokáže zabránit ani ve sci-fi světě, jak jsem vysvětlil ve své TED přednášce. Řekl jsem, že v prostředích se sezónními srážkami jako vědci nemáme jinou možnost než využít hospodářská zvířata (a další velké býložravce) jako nástroje k obnově biodiverzity. Tohle jsme objevili v polovině šedesátých let a naučili se to dělat tak, jak je popsáno v učebnici Holistic Management: A Commonsense Revolution to Restore our Environment.  Island Press 3^rd edition (přeložil bych jako Holistický management: na zdravém rozumu založená revoluce k ozdravení našeho životního prostředí, pozn. překladatele).

I já stejně jako vy a všichni účastníci konferencí o klimatu, záchraně biologické rozmanitosti nebo různých jednání o zemědělství či financích a ekonomice, jako je Davos, bych rád viděl pozitivní výsledek, který pomůže světovým lídrům tím, že jim nebude říkat, co by měli dělat, ale tím, že si sami vyzkouší, čeho lze dosáhnout vypracováním politiky způsobem, který bude řešit příčinu problému a nakonec nám snad pomůže přerušit smrtící cyklus úbytku biologické rozmanitosti a změny klimatu včas na to, abychom se zachránili před předčasným sebezničením.

Nezapomeňte, že to, co chybí, nejsou znalosti, ale schopnost usnadnit jakékoli vládě, environmentální organizaci nebo mezinárodní instituci využití dostupných vědeckých poznatků k vypracování politiky, která by řešila složité problémy. Savoryho institut může poskytnout tuto schopnost usnadnit daný proces, získanou na základě více než půlstoletí spolupráce s doslova tisícovkami nezávislých vědců, kteří pomohli vyvinout rámec holistického managementu, jenž umožňuje řešit složitost, se kterou se musíme vypořádat při tvorbě jakékoli politiky.

Návrh

Navrhuji, aby uznávané vědecké instituce, jako je britská Královská společnost, americká Národní akademie věd a pokud budou chtít, tak i další, zorganizovaly mezinárodně sledovanou případovou studii, v níž by některá z vlád za pomoci největších světových organizací na ochranu životního prostředí a divoké přírody vypracovala politiku, která by zvrátila úbytek biologické rozmanitosti v afrických národních parcích, kde žiji.

Savoryho institut nebude vytvářet tuto politiku, ale poskytne jen tu jednu chybějící dovednost, kterou je usnadnění procesu. Takový zkušební případ mohou sledovat všechny státy a média, aby veřejnost a světoví lídři viděli, jak relativně snadné bude pro světové lídry tímto způsobem řešit změnu klimatu. Řešit příčinu s využitím všech dostupných vědeckých poznatků a vědomostí, a to v harmonii a ve shodě s obyvateli jakéhokoli národa.

Pokud, a to se stane, se ukáže, že takto vyvinutá politika pod mezinárodním dohledem sjednocuje lidi a zároveň řeší problém ke spokojenosti všech, stane se nedocenitelnou jak z hlediska lidských životů, tak z hlediska peněz.

Tisíce let jsme neuměli létat a mnoho lidí při pokusu o to zemřelo. Když se bratři Wrightové naučili létat, lidský duch vzlétl a za sedmdesát let jsme byli na Měsíci. Nyní, když víme, co způsobuje klimatické změny, věřím, že lidský duch může opět vzlétnout a nabídnout budoucím generacím naději.

Allan Savory

Allan je celoživotním ekologem a tvůrcem a spoluzakladatelem Savoryho institutu. Je autorem holistického managementu, systémového přístupu k řízení zdrojů. Jeho učebnice Holistický management a Příručka holistického managementu ovlivnily tisíce farmářů a správců půdy po celém světě.