Chcete se podílet na blogu? Napište mi.
Pokud člověk sleduje jen mainstreamová média, brzy asi nabude dojmu, že krávy a další hospodářská zvířata zásadním způsobem přispívají k oteplování planety. A že je v podstatě k ničemu nepotřebujeme, když nám potravinové laboratoře servírují rostlinné náhražky masa, vajec i mléčných výrobků. Možná pak začne i sympatizovat s politiky, kteří pod nátlakem aktivistů přichází s radikálními návrhy na snižování stavů dobytka, uvalování daní na maso a živočišné výrobky nebo nejnověji dědické daně na zemědělskou půdu.
Ono to ale není tak jednoduché. Obzvlášť když si uvědomíte, že živočišné potraviny jsou nejbohatším zdrojem velmi dobře stravitelné formy mnoha důležitých živin, správně chovaný dobytek může ukládat uhlík do půdy, a dokonce zastavit rozpínání pouští a obracet pouštní oblasti zpět na pastviny. Hospodářská zvířata prostě potřebujeme pro naše zdraví i pro zdravou půdu.
Na všechny důležité role hospodářských zvířat upozornili odborníci na konferenci konané v říjnu 2022 v Dublinu. Deklaraci, kterou tam sepsali, od té doby podepsalo přes 1200 odborníků. A protože tlak na chovatele hospodářských zvířat nepolevuje, letos na další konferenci v Denveru zveřejnili Výzvu k akci.
Z médií se o těchto dokumentech, o množství odborníků, kteří za nimi stojí, ani o jejich argumentech nedozvíte.
Proto mi přijde správné upozornit na oba dokumenty aspoň tady. Čím víc lidí o nich bude vědět a přemýšlet o tématu, tím větší šance, že se tyto důležité informace dostanou i k politikům.
Originální znění obou dokumentů najdete tady:
Pokud byste se chtěli podívat na některé z prezentací z konference, kde vznikla Dublinská deklarace, najdete je tady.
Pod čarou najdete překlad obou dokumentů.
V říjnu 2022 byla během mezinárodního summitu o společenské úloze masa, který se konal v Dublinu, iniciována Dublinská deklarace vědců o společenské úloze hospodářských zvířat. Deklaraci od té doby podepsalo více než 1 200 vědců z celého světa, přičemž u každého z nich bylo ověřeno, že je držitelem příslušného vědeckého titulu. Deklarace začíná slovy:
“ Systémy chovu hospodářských zvířat se musí vyvíjet na základě nejvyšších vědeckých standardů. Jsou pro společnost příliš cenné na to, aby se staly obětí zjednodušování, redukcionismu nebo fanatismu. Tyto systémy musí být i nadále zakotveny ve společnosti a mít její širokou podporu. Za tímto účelem se od vědců žádá, aby pro tyto systémy poskytli spolehlivé důkazy o jejich výživových a zdravotních přínosech, environmentální udržitelnosti, sociokulturních a ekonomických hodnotách, jakož i o řešení mnoha potřebných zlepšení. Cílem tohoto prohlášení je dát hlas mnoha vědcům na celém světě, kteří pilně, poctivě a úspěšně bádají v různých oborech, aby dosáhli vyváženého pohledu na budoucnost živočišné výroby.”
Dnes, o dva roky později, tato slova neztratila nic ze svého významu. Jejich naléhavost vedla k této Denverské výzvě k akci.
Rozsáhlá diskreditace masa, mléčných výrobků a vajec musí skončit, abychom se mohli vrátit k ekonomicky a kulturně přiměřeným výživovým doporučením plně založeným na důkazech, která vyživují a respektují lidi, kteří tyto potraviny konzumují a vyrábějí, místo aby jim škodila.
Pozorujeme, že při tvorbě politik se uplatňují protěžující přístupy, jejichž cílem je omezit výběr stravy spočívající v nucení, nátlaku a zdanění spotřebitelů, aby nekonzumovali osvědčené potraviny živočišného původu s vysokým obsahem živin, a to daleko za hranicí toho, co lze odůvodnit jako rozumné dietní zásahy. Je znepokojující, že navrhované „náhražky“ jsou nutričně nesrovnatelné a často neadekvátní, bez chutí a textur, které si lidé přejí. Navíc jsou často ultra zpracované (např. falešné „maso“ a „mléčné výrobky“), kulturně nevhodné (např. hmyz v regionech, kde se jeho konzumace setkává s odporem) nebo neškálovatelné (např. svalovina vyrobená tkáňovým inženýrstvím).
Velká část světové populace v bohatých i chudých zemích trpí podvýživou. Nedostatek živin, kardiometabolická onemocnění, autoimunitní poruchy a duševní nemoci narůstají alarmujícím tempem. Tyto hlavní výzvy v oblasti veřejného zdraví jsou stále nedostatečně řešeny, zatímco dostupnost výživných potravin, které by mohly přinést pozitivní změnu, se snížila. Některé ze současných globálních politických priorit situaci dokonce zhoršují, jak ukazuje příklad záměrného rozbíjení globálních obchodních sítí. Tvůrci politik musí upřednostňovat především blaho lidí, jinak riskují, že ztratí svou autoritu vůbec dělat politiku.
Vyzýváme tvůrce politik, aby odmítli přehnaně zobecňující představy o systémech chovu hospodářských zvířat jako o systémech, které ze své podstaty škodí planetě; tyto soudy navíc musí být v souladu s holistickými přístupy k etické, ekonomické, sociální a environmentální udržitelnosti.
Planetární zdroje jsou nyní vyčerpány až na hranici svých možností nebo i za ní. V zájmu ochrany přírodních zdrojů a lepšího respektování zvířat mohou, měli by a budou manažeři systémů živočišné výroby jednat na základě vyvíjejících se vědeckých poznatků. Není však užitečné přeceňovat dopady živočišné výroby nebo přistupovat k environmentální udržitelnosti redukcionisticky na základě jednotlivých prvků a ukazatelů. Pouze na základě rozsáhlého zhodnocení založeného na důkazech lze pochopit komplexní přínos pro společnost a přírodu, který dobře obhospodařovaná zvířata poskytují z hlediska dostupnosti živin, biologické rozmanitosti, hydrologie, úrodnosti půdy a dalších ekosystémových služeb.
Příliš zjednodušené univerzální předpoklady a nevhodné nebo nepoužitelné údaje nejsou vhodným vodítkem pro politiku. Často vyslovovaná představa, že zemědělský sektor lze snadno převést do nového stavu klimatické neutrality tím, že se zdecimuje nebo eliminuje živočišná výroba, je nejen nebezpečně zavádějící, ale většina veřejnosti to ani nechce. Regulační přístupy a finanční mechanismy k dramatickému omezení živočišné výroby jsou obvykle skryty před zraky veřejnosti, v neposlední řadě proto, že by mohly vyvolat nepřátelské reakce komunit, které se již potýkají s křehkými systémy zásobování potravinami.
Vyzýváme tvůrce politik, aby pozorně naslouchali těm vědeckým komisím a odborným panelům, kde se předkládá souhrn důkazů a kde se uvádí, co je a co není známo, a kde je úkolem vědců vzájemně se konfrontovat za použití vědecké metody, a to s respektem a otevřeností.
Tvůrci politik, kteří přijmou odpovědnost za svá rozhodnutí založená na přísné a poctivé vědecké diskusi, získají důvěru svých voličů díky objektivitě svého rozhodování. Zahrnutí a zapojení širšího spektra názorů, které vyplňují vědecké a společenské spektrum, činí politiku pevnou a účinnou při dosahování pozitivních výsledků, které jsou lepší pro lidi, zvířata a životní prostředí.
Dublinská deklarace povzbudila vědce, aby upozornili tvůrce politik a veřejnost na důležitost toho, aby se potravinová politika opírala o spolehlivé vědecké důkazy. Činí tak svědomitě i za cenu, že se stanou terčem aktivistických kampaní, jejichž výsledkem jsou nepodložená obvinění ze „spojení s průmyslem“ a další pokusy o diskreditaci nepohodlných vědeckých hlasů. Navzdory různým pohledům signatářů deklarace na to, jak nejlépe implementovat vědecké poznatky nebo jak by měly vypadat povaha a velikost budoucích systémů chovu hospodářských zvířat, panuje pevná shoda na zásadním významu dodržování přísných standardů důkazů, etiky a informované diskuse.
„Systémy chovu hospodářských zvířat se musí vyvíjet na základě nejvyšších vědeckých standardů. Jsou pro společnost příliš cenné na to, aby se staly obětí zjednodušování, redukcionismu nebo fanatismu.” Tato první věta Dublinské deklarace přiměla vědce, aby u příležitosti druhého mezinárodního summitu o společenské úloze masa a hospodářských zvířat, který se konal v říjnu 2024 v Denveru a na němž byly přezkoumány a aktualizovány nejnovější vědecké poznatky, vydali tuto výzvu k akci.
Tímto vyzýváme tvůrce politik na celém světě, aby se zavázali k pluralitě a přísnosti při rozhodování založeném na důkazech. Obrovského úkolu zajistit výživu světové populace a zároveň minimalizovat škody na životním prostředí lze dosáhnout pouze transparentním uplatňováním vědeckých metod, přičemž je třeba se vyvarovat pýchy, domýšlivosti a dogmat.
DENVER, 31. ŘÍJNA 2024
Prof Dr Wilhelm Windisch, Prof Dr Robyn Warner, Prof Dr Alison Van Eenennaam, Prof Dr John Thompson, Prof Dr Alice Stanton, Prof Dr John Scanga, Prof Dr Jason Rowntree, Dr Andrea Rosati, Prof Dr Jane Quinn, Prof Dr Guiseppe Pulina, Dr Rod Polkinghorne, Prof Dr Sara Place, Prof Dr David Pethick, Prof Dr Mahesh Nair, Dr Fabio Montossi, Prof Dr Frank Mitloehner, Prof Dr Andy Milkowski, Prof Dr Heinz Meissner, Dr Pablo Manzano, Prof Dr Neil Mann, Prof Dr Carol Lorenzen, Prof Dr ir Frédéric Leroy, Prof Dr Michael Lee, Prof Dr Steven Lonergan, Prof Dr Ian Lean, Prof Dr Kim Stackhouse-Lawson, Prof Dr Alexa Lamm, Dr Mohammad Koohmaraie, Collette Kaster, Prof Dr Anders Karlsson, Dr Jean-François Hocquette, Prof Dr Craig Gundersen, Prof Dr John Gilliland, Dr Mohammed Gagaoua, Prof Dr Mario Estévez García, Prof Dr Bjørg Egelandsdal, Prof Dr Peer Ederer, Prof Dr Frank Dunshea, Prof Dr Robert Delmore, Prof Dr ir Stefaan De Smet, Dr Mariana De Aragão Pereira, Prof Dr Antonella Dalle Zotte, Prof Dr H. Russell Cross, Dr Paolo Colombani, Prof Dr Keith Belk
Systémy chovu hospodářských zvířat se musí vyvíjet na základě nejvyšších vědeckých standardů. Jsou pro společnost příliš cenné na to, aby se staly obětí zjednodušování, redukcionismu nebo fanatismu. Tyto systémy musí být i nadále zakotveny ve společnosti a mít její širokou podporu. Za tímto účelem se od vědců žádá, aby pro tyto systémy poskytli spolehlivé důkazy o jejich výživových a zdravotních přínosech, environmentální udržitelnosti, sociokulturních a ekonomických hodnotách, jakož i o řešení mnoha potřebných zlepšení. Cílem tohoto prohlášení je dát hlas mnoha vědcům na celém světě, kteří pilně, poctivě a úspěšně bádají v různých oborech, aby dosáhli vyváženého pohledu na budoucnost živočišné výroby.
Dnešní potravinové systémy čelí bezprecedentní dvojí výzvě. Je třeba zvýšit dostupnost potravin živočišného původu (maso, mléčné výrobky, vejce), aby se pomohlo uspokojit nepokryté výživové potřeby přibližně tří miliard lidí, u nichž nedostatek živin přispívá k nízkému vzrůstu, chřadnutí, chudokrevnosti a dalším formám podvýživy. Některé metody a rozsah systémů živočišné výroby zároveň představují výzvy, pokud jde o biologickou rozmanitost, změnu klimatu a toky živin, jakož i zdraví a dobré životní podmínky zvířat v rámci širokého přístupu „Jedno zdraví“. Vzhledem k silnému populačnímu růstu, který se soustřeďuje převážně mezi socioekonomicky zranitelnými a městskými populacemi ve světě, kde je velká část obyvatelstva závislá na živobytí z hospodářských zvířat, exponenciálně narůstají problémy v oblasti zásobování a udržitelnosti a prosazování řešení založených na důkazech je stále naléhavější.
Potraviny živočišného původu poskytují řadu základních živin a dalších zdraví prospěšných látek, z nichž mnohé jsou ve stravě celosvětově nedostatkové, a to i u obyvatel s vyššími příjmy. Jednotlivci s dobrými finančními zdroji mohou být schopni dosáhnout odpovídajícího stravování i při výrazném omezení masa, mléčných výrobků a vajec. Tento přístup by se však neměl doporučovat pro běžnou populaci, zejména ne pro ty, kteří mají zvýšené potřeby, jako jsou malé děti a dospívající, těhotné a kojící ženy, ženy v reprodukčním věku, starší dospělí a chronicky nemocní. Nejvyšší standardy bioevolučních, antropologických, fyziologických a epidemiologických důkazů podtrhují, že pravidelná konzumace masa, mléčných výrobků a vajec jako součást vyvážené stravy je pro člověka prospěšná.
Hospodářská a pastevní zvířata jsou nenahraditelná pro udržení koloběhu materiálů v zemědělství, protože různými způsoby recyklují velké množství nepoživatelné biomasy, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě potravin pro lidi. Hospodářská zvířata mají optimální předpoklady k tomu, aby tyto materiály vracela zpět do přírodního koloběhu a zároveň produkovala vysoce kvalitní potraviny. Zejména přežvýkavci jsou také schopni zhodnocovat okrajové půdy, které nejsou vhodné pro přímou produkci potravin pro lidi. Dobře řízené systémy chovu hospodářských zvířat uplatňující agroekologické zásady mohou navíc přinášet mnoho dalších výhod, včetně sekvestrace uhlíku, zlepšení stavu půdy, biologické rozmanitosti, ochrany povodí a poskytování důležitých ekosystémových služeb. Přestože odvětví živočišné výroby čelí několika důležitým výzvám týkajících se využívání přírodních zdrojů a změny klimatu, které vyžadují určitá opatření, plošné programy, jako je drastické snižování počtu hospodářských zvířat, by ve skutečnosti mohly způsobit environmentální problémy ve velkém měřítku.
Chov hospodářských zvířat poskytuje lidstvu po tisíciletí potraviny, oblečení, energii, hnůj, zaměstnání a příjem, stejně jako majetek, záruky, pojištění a společenský status. Potraviny živočišného původu jsou pro světového spotřebitele nejsnadněji dostupným zdrojem vysoce kvalitních bílkovin a několika základních živin. Vlastnictví hospodářských zvířat je také nejčastější formou soukromého vlastnictví majetku na světě a tvoří základ finančního kapitálu venkovských komunit. V některých komunitách je dobytek jedním z mála aktiv, která mohou vlastnit ženy, a je vstupním bodem k dosažení rovnosti žen a mužů. Pokrok ve vědních oborech zabývajících se zvířaty a souvisejících technologiích v současnosti zlepšuje užitkovost hospodářských zvířat ve všech výše uvedených dimenzích zdraví, životního prostředí a socio ekonomiky rychleji než kdykoli v historii.
Lidská civilizace byla od počátku doby bronzové před více než 5 000 lety postavena na hospodářských zvířatech, která jsou dnes základem potravinového zabezpečení moderních společností. Hospodářská zvířata jsou tisíciletími prověřenou metodou zdravé výživy a zajištění obživy, a tato moudrost je všude hluboce zakořeněna v kulturních hodnotách. Udržitelný chov hospodářských zvířat také poskytne řešení další výzvy dneška, a to udržet se v bezpečné provozní zóně limitů planety Země, jediné Země, kterou máme.
Vědecké důkazy naleznete v záznamech prezentací z mezinárodního summitu o společenské roli masa, který se konal 19.-20. října 2022, a ve zvláštním vydání časopisu Animal Frontiers.
* Znění tohoto odstavce pochází z dokumentu Solution Cluster on Sustainable Livestock na summitu OSN o potravinovém systému v roce 2021.