Metabolický přístup k rakovině – teorie

Rakovinu dnes většina lidí vnímá jako genetické onemocnění, za které můžou „špatné“ geny. Z toho plyne pocit bezmoci, protože co naděláme se svými geny, že?

Tak zaprvé, geny jsou jako přepínač, který se buď zapne nebo vypne v závislosti na vnějších faktorech. Těmi faktory může být strava, různé druhy stresu, pohyb, a dokonce i myšlenky. A tohle všechno můžete sami ovlivnit. To, že jste zdědili „spatné“ geny, ještě neznamená, že automaticky dostanete rakovinu.

A za druhé, kromě oné genetické teorie o původu rakoviny existuje i metabolická teorie vzniku rakoviny.

S touto metabolickou teorií přišel už v první polovině minulého století německý vědec Otto Warburg. (Víc o výzkumu Otty Warburga a možném vlivu zvýšené hladiny inzulinu na vznik rakoviny se dočtete v moc zajímavé knize Ravenous.) Posledních 30 let tuto metabolickou teorii rozvíjí i Thomas Seyfried. Ten mimo jiné prosazuje myšlenku, že když nádorovým buňkám odepřete glukózu (pomocí nízkosacharidové stravy) a glutamin a přepnete tělo primárně na spalování tuků a mastných kyselin, většinu druhů rakoviny tím zabijete nebo alespoň zastavíte nebo zpomalíte jejich růst.

Před rokem si o tomto metabolickém přístupu ke zvládání rakoviny povídal s doktorem Berrym v jeho podcastu. Celý jejich rozhovor si můžete poslechnout tady. Jelikož si spousta z vás v naší FB skupině psala o překlad rozhovoru, rozhodl jsem se ho přeložit a nabídnout jako článek na blogu.

Berte to jako teoretické představení metabolického přístupu k prevenci a zvládání rakoviny. Sám doktor Seyfried říká, že to nepomůže všem, ale pokud takový přístup může nabídnout delší a kvalitnější život než běžné protokoly, stojí to za zvážení. Zvlášť v případech, kdy není možné chirurgické odstranění nádoru a prognóza dožití s využitím chemoterapie a/nebo ozařování je pár měsíců. Snížení rizika vzniku rakoviny může být pro někoho pádný důvod proč konečně přejít na nízkosacharidovou stravu.

Někdy příště chci napsat další článek, tentokrát o praktických zkušenostech s využíváním pouze metabolického přístupu (PKD) ke zvládání různých druhů rakoviny.

Pod čarou začíná můj výtah z rozhovoru mezi Kenem Berrym a Thomasem Seyfriedem. Každý odstavec začíná časovou značkou k videu.

Kdo je Thomas Seyfried

Doktor (Ph.D.) Thomas Seyfried vyučuje na biologické fakultě Bostonské univerzity a ve svém výzkumu se zaměřuje na mechanismy, kterými metabolická terapie pomáhá zvládat chronická onemocnění, jako je epilepsie, neurodegenerativní onemocnění a rakovina. Mezi metabolické terapie patří omezení příjmu kalorií, půsty a ketogenní dieta.

1:10 statistiky o rakovině

Profesor Seyfried říká, že Americká onkologická společnost každý rok vydává report se statistikami o rakovině. Momentálně v USA denně umírá s rakovinou kolem 1670 lidí. Zdá se, že v podstatě v celém západním světe roste počet úmrtí na rakovinu. Podle stejného reportu rakovina prsu nedávno v USA přeskočila onemocnění srdce a stala se nejčastějším důvodem úmrtí u žen. Často můžete slyšel termín „zemřel na komplikace spojené s rakovinou“. Ten se používá, když použitá léčba zabije pacienta dřív než samotná rakovina. A bohužel to není vzácný výrok.

5:36 chemoterapie

Doktor Berry dodává, že technicky je chemoterapie jed, jejímž účelem je být trochu toxičtější pro nádorové buňky než pro zbytek těla. Bohužel se může stát, že kvůli špatným výpočtům dávkování nebo přecenění schopnosti pacienta vypořádat se s chemoterapií, může být chemoterapie smrtící. Tím doktor Berry neříká, abyste neposlouchali svého onkologa, ale chce jen, abyste rozuměli, jak chemoterapie funguje. Doktor Seyfried se ptá, proč lidi trávíme, když máme k dispozici jiné účinné metody pro zvládání rakoviny podložené pádnými vědeckými důkazy.

7:50 proč se výzkumníci rakoviny nechtějí zabývat pohledem na rakovinu jako na metabolickou poruchu?

Profesor Seyfried, říká, že dnešní pohled na rakovinu jako na genetickou multifaktorovou nemoc je dogma nebo neotřesitelná pravda. Spousta zdravotnických organizací ve světě přijala za svou myšlenku, že rakovina je genetická nemoc a toto dogma se dostalo do mnoha lékařských učebnic a přednášek a studenti lékařství se učí, že tak to je. Pokud si na stránkách Národního onkologického ústavu vyhledáte, co je to rakovina, dozvíte se, že je to genetická nemoc.

Takže do výzkumu rakoviny jako genetické poruchy jde spousta prostředků. Tisíce vědeckých grantů se rozdávají na genové sekvenování, hledání mutací v různých typech rakoviny nebo vývoj nových imunoterapií. Dnes se prostě ví, že rakovina je genetická nemoc. A běžný člověk nemá důvod o tom pochybovat. Vždyť jak by se všichni ti chytří lidé, co vedou velké instituce zkoumající rakovinu a všichni ti lékaři mohli plést? Přece i v každé lékařské učebnici se píše, že rakovina je genetická nemoc. Pak přijde doktor Seyfried se svým týmem, který tvrdí, že rakovina není genetické onemocnění, a že k tomu má spoustu pádných důkazů. Proč by mu měl někdo věřit?

Doktor Seyfried hlouběji zkoumal podstatu rakoviny a proč všichni zapomněli na práci Otto Warburga. Se svým týmem doplnil díry v informace v nálezech Warburga (které Warburg ve své době s dostupnými prostředky nemohl získat) a opravil jeho chybné výpočty. V čem se Otto Warburg nemýlil, bylo označení narušení buněčného dýchání jako příčiny vzniku rakoviny. Buňky s narušenou respirací (kvůli poškozeným mitochondriím) produkují ROS (reaktivní formy kyslíku), které jsou karcinogenní a mutagenní. Takže mutace spojené s rakovinou jsou důsledkem poškození metabolismu buněk, a ne přímou příčinou vzniku rakoviny. Nádorové buňky s poškozeným metabolismem nemůžou efektivně spalovat ketony a mastné kyseliny a ve větší míře využívají fermentaci glukózy a aminokyseliny glutaminu. Doktor Seyfried říká, že se svým týmem zkoumal veškeré zdroje potravy pro nádorové buňky a nemohli najít nic jiného než glukózu a glutamin. Tady cituji doktora Seyfrieda (čas 13:36 ve videu):

„Ještě to není dokonalé, ale máme dostatek lidí, psů a myší, abychom mohli říci, že tuto nemoc můžeme poměrně účinně zvládnout tím, že se zaměříme na fermentační metabolismus a převedeme celé tělo na palivo ve formě ketonů a mastných kyselin, které nádorové buňky nemohou využívat pro energii.“

19:30 glukóza a glutamin

Doktor Berry se ptá, zda rakovinné buňky milují cukr a pokud ano, jaké implikace to má pro lidi, kteří by se rakovině rádi vyhnuli. Stolní cukr se skládá z molekuly glukózy a molekuly fruktózy. Doktor Seyfried osvětluje, že nádorové buňky milují glukózu. Rakovina zjednodušeně znamená dělení buněk, které se vymkne kontrole. Aby buňky mohly růst potřebují energii a stavební materiál. Zdravé buňky ve svých mitochondriích dokážou glukózu plně oxidovat. S pomocí kyslíku zdravá buňka vygeneruje z glukózy energii a odpadním produktem tohoto normálního metabolismu jsou oxid uhličitý a voda. Odpadními produkty nádorových buněk jsou kyseliny jako je kyselina mléčná, jantarová a glutamová.

Proč nádorové buňky produkují kyseliny? Protože kvůli poškození svých mitochondrií nemůžou glukózu zužitkovat v procesu oxidativní fosforylace. Mitochondrie ale pořád můžou generovat energii s využitím prastaré metabolické dráhy fermentace. Fermentovat může glukózu a aminokyselinu glutamin. Glutamin poskytuje dusík pro stavbu nové DNA, RNA a bílkovin i zdroj ATP (buněčná energie). Nádorová buňky zároveň využívá glukózu a glutamin skrz dvě rozdílné dráhy, které se ale synergicky podporují. Uhlík z glukózy je také využitý pro tvorbu energie i pro ochranu nádorové buňky před reaktivními formami kyslíku. Také nádorové buňce umožňuje vytvářet bílkoviny a lipidy. Díky těmto dvěma zdrojům ve formě glukózy a glutaminu tak nádorová buňka může stále růst.

Podle doktora Seyfrieda tak jedinou cestou, jak přerušit tento mechanismus růstu rakoviny, je odstřihnout oba zdroje paliva, na kterých nádorové buňky závisí, a přepnout tělo na zdroje paliva, které nádorové buňky nedokážou využít (mastné kyseliny a ketony). Ke spalování ketonů a tuků totiž buňka potřebuje zdravé mitochondrie. Tady doktor Seyfried opět zdůrazňuje, že rakovinu má metabolický (poškození mitochondrií) nikoli genetický původ.

Doktor Berry dodává, že je velmi smutné, když pacienti v nemocnici po každém kole ozařování nebo chemoterapie dostanou sklenici slazeného nápoje a sušenky, protože jim to spíš škodí, než pomáhá. Doktor Seyfried na to odpovídá, že pokud onkolog pacientovi řekne, že se stravou si během léčby nemusí dělat starosti a může jíst co chce, vypovídá to o nedostatku znalostí a člověk na jeho místě by něco takového nikdy neměl říct.

28:16 červené maso a rakovina

Dnes přece každý ví, že červené maso způsobuje rakovinu. Co na to říká doktor Seyfied? Cituji: „Hovadina!“ Lidé se prostě vyvinuli jako všežravci, kteří snědli jakékoli zvíře, co dokázali ulovit. Možná pokud byste každý den jedli hromadu masa plného hormonů podávaných při chovu zvířat, mohli byste si nějaké problémy přivodit. Lidé často nejí dvě kila masa, ale ke kousku masa dají hromadu brambor nebo misku rýže a po jídle si ještě dopřejí nějaký dezert. Čili stravu bohatou na tuky i sacharidy. To není dobré. Naši předci měli jen málo příležitostí dostat se k sacharidům a vůbec neznaly ultra zpracované sacharidy. Všechny domorodé kmeny na své tradiční stravě netrpěly rakovinou. Rakovina se začala ve větší míře objevovat až s rozšířením vysoce průmyslově zpracovaných sacharidů. Lidé často mluví o prevenci, ale upřímně, ta nikoho nezajímá. Pokud by lidi zajímala prevence, neměli bychom dnes epidemii obezity a dalších civilizačních onemocnění.

34:44 vznik rakoviny

Když vznikne první nádorová buňka v konkrétní tkáni, obvykle je to důsledek chronického podráždění. Něčeho, co vyvolalo zánětlivé podmínky a omezilo schopnost oxidativní fosforylace buňky. Poškození není tak vysoké, aby buňku zabilo, ale dost velké na to, aby ji zranilo a vyvolalo pomalou adaptaci na fermentaci. Pokud má při dlouhodobé zátěži buňka možnost postupně posilovat fermentační dráhu, získává schopnost přežít v prostředí se stále nižším přísunem kyslíku.  Zpočátku se takové buňky dělí velmi pomalu. Organely, které řídí buněčný cyklus (včetně dělení) jsou mitochondrie. Zdravé buňky se dělí pouze v případě, kdy má být umírající nebo poškozená buňka nahrazená novou. Při poškození mitochondrií, ale buňky začíná ztrácet kontrolu nad dělením.

Když se nezdravá buňka rozdělí, část poškozených mitochondrií je předána nové buňce. Pokud nepomine situace, která vyvolává zánětlivé prostředí, buňka stále víc přechází na fermentaci a vytváří kyselejší mikro prostředí. Kyselejší prostředí vyvolává poškození dalších mitochondrií, které zdědí další generace buněk.

Zároveň, reaktivní formy kyslíku, vznikající v důsledku kyselého mikro prostředí buňky, způsobují mutace v buněčném jádru. Jak poškozené mitochondrie, tak mutace v jádru dědí další generace buněk a tato poškození se šíří stále rychleji. V okamžiku, kdy na PET snímku vidíte ložisko rakoviny, už máte miliony buněk, které prochází neregulovaným růstem, a mohou vykazovat širokou škálu genetických změn.

39:02 o glutaminu

Glutamin sice patří mezi neesenciální (tělo si ho dokáže vyrobit samo) aminokyseliny, ale je nezbytný pro spoustu tělesných funkcí včetně imunitního systému nebo zažívacího traktu. Jde o nejhojnější aminokyselinu v naší krvi.

41:06 Press-pulse strategie

Glutamin potřebují i nádorové buňky. Proto doktor Seyfried navrhl Press-pulse strategii (česky něco jako strategie tlaku a pulzování) jako přístup, jak omezit přísun jak glukózy, tak glutaminu do nádorových buněk a zvýšit produkci ketonů, které může jako palivo použít většina buněk v těle.

Press část (tlak) spočívá v tom, že pacienta dají na keto dietu s omezeným přísunem kalorií, která omezí přísun glukózy a zároveň dostane daného člověka do rozumnějšího metabolického stavu. Do press fáze počítá i omezení stresu pro pacienta a, pokud možno, i cvičení, které může podpořit tvorbu ketonů a snížit hladinu glutaminu v krvi.

Pulse fáze spočívá v cyklickém krátkodobém podávání určitých léků – jedním z nich je právě lék na potlačení hladiny glutaminu – imunita to krátkodobě vydrží, ale rakovinným buňkám to teoreticky hodně uškodí. Do pulse fáze může být zahrnuta i hyperbarická kyslíková terapie, která podle některých prací může zpomalit růst nádorů a metastází.

Tuto terapeutickou strategii lze použít jako rámec pro návrh klinických studií u většiny nádorových onemocnění. Doktor Seyfried říká, že tento přístup nepomůže každému, ale je lepší než současné terapeutické přístupy. Dokáže lidem nabídnout delší a kvalitnější život.

46:58 BRCA1 gen a rakovina prsu

BRCA1 gen je pouze rizikovým faktorem rozvoje rakoviny. Kolem 50 % žen s tímto genem nikdy rakovinu nedostane. Epigenetika (vliv vnějšího prostředí, včetně stravy, psychického stresu i dalších stresorů) zde hraje roli. A ani preventivní odstranění prsů (a vaječníků) nezaručuje, že se BRCA1 gen později neprojeví v jiných tkáních.

51:42 Glukózo-ketonový index (GKI)

GKI je jednouchý vzoreček (tady si ho můžete spočítat), který porovnává hladinu glukózy a ketonů v krvi. Hodnota pak napoví, v jak hluboké ketóze se nacházíte. Dnes na trhu nejdete různá zařízení, která vám z kapky krve dokážou oba ukazatele změřit. Může to být dobrá pomůcka pro lidi, kteří z terapeutických důvodů chtějí zůstávat v ketóze.

53:47 Drenickova studie

Doktor Seyfried mluví o studii Ernsta Drenicka, ve které u 9 obézních lidí provedli inzulínový toleranční test, při kterém došlo k hypoglykemické reakci. Pak tyto lidi dali na 2 měsíce na vodní půst. Poté zopakovali inzulínový toleranční test (podávanou dávku inzulinu přepočítali vzhledem k úbytku tělesné hmotnosti), a přestože hladina glukózy v krvi se dostala k hodnotám 0,5 mmol/l (9 mg/100 ml), nevyvolalo to hypoglykemickou reakci a nebylo pozorováno žádné zhoršení kognitivních schopností. Pravděpodobně protože po dvou měsících půstu tito lidé byli adaptováni na účinné spalování ketonů.

57:00 Seyfriedův přístup ke zvládání rakoviny

Doktor Seyfried se u svých pacientů nejdřív snaží dostat metabolismus do homeostázy, což odpovídá GKI hodnotě 2,0 nebo nižší. U zvířecích pacientů pak nasadí látku DON ke snížení hladiny glutaminu. Tato látka je testována v několika klinických zkouškách pro zvládání různých nádorů, ale zatím není schválená jako farmaceutický přípravek. Doktor Seyfried tu říká, že 14-18denní vodní půst také dokáže snížit hladinu glutaminu, ale DON to umí mnohem lépe. Na Johns Hopkins univerzitě prý vyvíjí lék odvozený od této látky.

1:02:49 jednoduché tipy pro snížení rizika rakoviny

 Doktor Seyfried doporučuje vyhnout se rizikovým faktorům. Konkrétně:

• Když ne eliminovat, tak aspoň značně snížit příjem ultra zpracovaných sacharidů ve stravě, které jsou dnes všudypřítomné a jsou navržené tak, aby chutnaly úžasně. Vzdát se jich může být těžké, ale je to to nejlepší, co můžete udělat pro prevenci mnoha civilizačních onemocnění (obezita, demence, rakovina atd.)
• Pohyb a cvičení jsou důležité. Naši předkové museli vynakládat dost energie na to, aby sehnali dost jídla, postavili přístřešek atd. A také byli neustále v přírodě, kde museli být ostražití. Dnes mnoho z nás žije pohodlný život, většinu dne tráví uvnitř budov a hýbe se jen minimálně.

1:14:01 můžou rakovinné buňky žít z ketonů a mastných kyselin?

Doktor Berry zmiňuje, že kdykoli někdo v lowcarb komunitě na sociálních sítích zmíní, že rakovina miluje sacharidy, vždycky se vynoří někdo, kdo namítne, že existují druhy rakoviny, které umí žít z ketonů a mastných kyselin. Co na to říká profesor Seyfried?

Prý se opravdu snažil najít takové rakovinné buňky, ale zatím neúspěšně. Doslova říká „Když tito lidé publikují své studie, nabízí v nich nádorovým buňkám mastné kyseliny a ketony. A opravdu to vypadá, že nádorové buňky rostou. Ale k čemu dalšímu mají tyto buňky přístup? Ke glukóze a glutaminu! Zatím mi nikdo nikdy neukázal nádorovou buňku, která by dokázala přežít pouze na mastných kyselinách a ketonech bez glukózy a glutaminu.“