Dr. Michael Eades – Paleopatologie a počátky nízkosacharidové stravy

Připadá vám, že nízkosacharidová strava je fenomén posledních dvaceti, maximálně padesáti let? Ve skutečnosti jde o nejstarší stravovací styl, který doslova formoval, jak dnes vypadáme a jak naše tělo funguje. Zní to šíleně? Doktor Michael Eades ve své přednášce ukazuje spoustu důkazů o tom, že už naši dávní prapředci patřili k vrcholovým predátorům. A kdykoli se odklonili od živočišných potravin k převážně rostlinné stravě, mělo to neblahé zdravotní účinky. Dnes vám nabízím přepis této velmi zajímavé přednášky.

Dr. Michael Eades je praktický lékař, edukátor a autor kurzů o nízkosacharidové stravě a důležitosti kvalitních bílkovin pro zdraví. V roce 1995 vydal se svou ženou Mary Dan mezinárodní bestseller Protein Power.

Pod čarou začíná můj přepis přednášky doktora Eadese z konference Low Carb Sydney konané v roce 2023. Každý odstavec začíná časovou značkou k videu. Na přednášku v původním anglickém znění se můžete podívat tady.

03:05 Jak víme, co jedli pravěcí lidé

Existuje spousta způsobů, které nám pomáhají osvětlit, co pravěcí a starověcí lidé jedli. V přednášce si ukážeme jen některé z nich. Patří mezi ně např. archeologické nálezy, analýza stabilních izotopů uhlíku a dusíku, analýza vrypů na kostech způsobených při porcování úlovku, analýza zubní skloviny a zubního kamene, analýza tvaru čelistí, analýza měkkých tkání a další.

Medicína se často zdá být naivní, pokud jde o celou škálu poznatků o lidské biologii, když zakládá závěry o lidském zdraví – dokonce i o tom, co je „normální“ – na poměrně úzké zkušenosti současné západní společnosti.

~Mark Nathan Cohen, Ph.D.

04:49 Hypotéza nákladné tkáně

V roce 1995 Leslie Aiello a Peter Wheeler publikovali v časopise Current Anthropology svou hypotézu nákladné tkáně (anglicky Expensive-Tissue Hypothesis) s podtitulem Mozek a trávící trakt v evoluci lidí a primátů. V té době bylo velmi těžké časopis přesvědčit, aby jejich práci vůbec publikoval. Dnes je to nejcitovanější práce v historii časopisu.

Autoři vycházeli z tzv. Kleiberova zákona. Max Kleiber porovnával hmotnost různých zvířat a rychlost jejich metabolismu. Zjistil při tom, že téměř u všech savců platí úměra mezi těmito veličinami (vyjádřená přesným vzorcem). Na prvním obrázku níže téměř všechna zvířata spadala na červenou čáru, kterou nazval čára metabolického omezení. I člověk spadá na tuto čáru. Pokud ale porovnáme hmotnost mozku k hmotnosti daného živočicha, tam se člověk podstatně odchyluje od trendové čáry (viz graf B na druhém obrázku níže).

Aiello a Wheeler si položili otázku, jak je možné, že i člověk spadá na čáru Kleiberova zákona, přestože náš mozek váží pouze kolem 3 % celkové hmotnosti, přičemž spotřebuje až 25 % celkové energie. Došli k názoru, že aby naše tělo mohlo tolik energie věnovat mozku, muselo ji ubrat jiným orgánům. A všimli si, že v porovnání s jinými primáty má člověk podstatně menší zažívací trakt, což je další energeticky velmi náročný orgán (viz třetí obrázek níže).

Pokud byste dnes chtěli získat 65 % potřebné denní energie (stanovené jako 3000 kcal) pouze z rostlin, museli byste jich sníst velmi vysoké množství. Např. 5 kg mrkve, 11 kg rajčat, 3 kg brambor, 4 kg jablek nebo 3 kg třešní. A to mluvíme o moderních vyšlechtěných rostlinách, které obsahují mnohem méně vlákniny a mnohem více energie než jejich předchůdci třeba jen před pár stovkami let.

Když porovnáte hrudní koš moderního člověka (na obrázku uprostřed) s hrudníkem šimpanze nebo našeho prapředka (australopithecus afarensis), zjistíte, že ten náš je mnohem užší, protože máme podstatně menší objem střev. Naši ranní prapředci potřebovali delší střeva k trávení stravy mnohem bohatší na rostliny.

Jedna z teorií o tom, co nám dovolilo nárůst velkého mozku, říká, že to byla konzumace velkého množství tuku. Kde ho lidé brali? Z nalezených zbytků úlovků masožravců. Že naši ranní prapředci byly mrchožrouti dokládají známky okusování a porcování na nalezených kostech zvířat. Nacházíme i důkazy o tom, že kameny rozbíjeli nalezené kosti, aby se dostali k morku uvnitř. Konzumace živočišného tuku, který je mnohem jednodušeji stravitelnější a vydatnější zdroj energie než rostliny, jim tak dovolil nárůst mozku a současné zmenšení zažívacího traktu.

10:21 kolik energie zbude po predátorech

Jedna mladá antropoložka v Africe zkoumala, kolik energie zbude na zbytcích kořisti velkých šelem po tom, co se nažerou a mršinu opustí. Konkrétně zkoumala mršiny zeber a pakoňů, na kterých se krmili lvi. Zjistila, že na kostře pakoně zbude maso, které obsahuje 2200 kcal (4 Big Macy). U zebry je to asi 6080 kcal (11 Big Maců). A to nezahrnuje energii z mozku a morku v kostech. Naši prapředci, kteří se živili jako mrchožrouti tak měli k dispozici spoustu energie.

11:13 evoluční strom

Původ moderního člověka trasujeme až k našemu pradávnému předchůdci rodu Australopithecus afarensis. Kromě naší vývojové linie od něj vede i druhá linie, kterou zastupuje Australopithecus robustus. Zástupci tohoto druhu měli oproti svému předchůdci silnější žvýkací svaly, větší stoličky a analýza jejich zubů potvrdila, že se živili rostlinnou stravou. Tato evoluční větev nikam dál nevedla a Australopithecus robustus vymřel. Doktor Eades v nadsázce říká, že když vám někdo radí vyzkoušet vegetariánskou stravu, můžete odpovědět, že to už jsme zkoušeli asi před třemi miliony let a nefungovalo to.

14:35 Analýza stabilních izotopů

Jedná se pravděpodobně o nejpřesnější metodu určování skladby stravy pravěkých lidí. Zjišťuje zastoupení různých izotopů uhlíku a dusíku v pozůstatcích živých tkání. Například izotop uhlíku C13 najdeme ve vyšších koncentracích v tkáních mořských živočichů než suchozemských zvířat. Čili vyšší zastoupení tohoto izotopu v některých pozůstatcích našich prapředků ukazuje na vyšší zastoupení mořských plodů v jejich stravě. Srovnání různě starých archeologických nálezů ukazuje na postupný nárůst tohoto izotopu, což naznačuje ústup od lovení divoké zvěře (v důsledku klesajících velikostí stád) a příklon k lovu a sběru vodních živočichů včetně sladkovodních ryb, mušlí, škeblí atd.  

Porovnání obsahu C3 a C4 nám zase může prozradit, jaký typ rostlin byl ve stravě spíše zastoupen. Mezi C3 rostliny patří pšenice, rýže, fazole a většina ovoce a zeleniny. C4 rostliny jsou kukuřice, cukrová třtina nebo proso. Analýza ukazuje, že přibližně v posledních 2000 letech podstatně stoupla konzumace C4 rostlin (hlavně kukuřice).

Izotop N15 poukazuje na relativní zastoupení masa v jídelníčku. Rostliny obsahují relativně stabilní množství N15. Když býložravci konzumují rostliny, koncentrace N15 v jejich kolagenových tkáních se zvyšuje o 3-5 promile oproti rostlinám. Když se pak nějaký všežravec živí takovými býložravci, v jeho tkáních se opět zvýší koncentrace N15 o 3 promile. Masožravec žeroucí tyto všežravce bude mít ještě vyšší koncentraci N15 ve svých tkáních (viz obrázek níže).

17:30 Co jedli Neandrtálci a pravěcí moderní lidé?

Izotopová analýza ukazuje, že Neandrtálci (dva sloupečky nejvíc vpravo na prvním obrázku níže) byly v potravním řetězci výš než polární lišky a vlci (zelený a modrý sloupec).

Další obrázek ukazuje výsledky izotopové analýzy pozůstatků 5 zástupců homo sapien z doby přibližně před 12000 lety (žluté a oranžové sloupce vpravo). Jak vidno všichni byli masožravější než polární liška (zelený sloupec). Fakt, že pravěcí lidé přispěli k vyhynutí tak nebezpečných zástupců pravěké megafauny jako byl nosorožec srstnatý, svědčí o tom, jak moc si naši prapředci cenili masa a tuku těchto zvířat.

19:20 Strava starověkých Egypťanů

O stravě starověkých Egypťanů máme poměrně přesnou představu. Základem jejich stravy byl chléb z hrubě mleté pšenice dvouzrnky. Pro jejich zálibu v chlebu jim Řekové přezdívali artophagoi čili pojídači chleba. Egyptští vojáci dostávali denní příjem dvou kilogramů chleba. Lovili i vodní ptáky kolem Nilu a rybařili. Jejich jídelníček tedy obsahoval drůbež a ryby, ale převážně šlo o rostlinnou stravu. Červené maso jedli pouze příležitostně, když obětovali nějaké zvíře. Hospodářská zvířata využívali hlavně pro práci na polích. Většina energie v jejich stravě tak pocházela ze sacharidů.

Egyptské hieroglyfy ukazují pouze štíhle postavy. Ale egyptské sochy ukazují něco jiného. Spousta můžu na nich má velká břicha (nadbytek sacharidů) a prsa (nadbytek fytoestrogenů).

Na začátku 20. století učinil Sir Marc Armand Ruffer velké objevy v oblasti paleopatologie při svých pitvách egyptských mumií. Zjistil mimo jiné, že spousta starověkých Egypťanů trpěla srdečními chorobami. Napsal tehdy:

„V současné době proto nemohu uvést žádný důvod, proč by ve starém Egyptě mělo být onemocnění tepen tak rozšířené. Myslím si však, že je zajímavé zjištění, že bylo tak běžné a že před 3 000 lety představovalo stejné anatomické charakteristiky jako dnes.“

~ Sir Marc Armand Ruffer

Pak máme Ebersův papyrus, datovaný do doby 1550 před naším letopočtem. Autor v něm píše: „když vyšetříš člověka kvůli problému se srdcem a on má bolesti v pažích, na prsou a na jedné straně srdce, hrozí mu smrt.“ Pasáž jako vystřižená z nějaké současné kardiologické učebnice. Starověcí Egypťané tedy zjevně trpěli infarkty.

Dalším běžným nálezem u egyptských mumií je velké opotřebení zubů. To se přikládá zbytkům písku v chlebu. Při mletí mouky totiž Egypťané k obilí přisypávali písek pro jemnější mletí. Písek pak s většími či menšími úspěchy z umleté mouky zase odstraňovali, ale nikdy se ho nezbavili úplně. Zbytky písku v chlebu pak přispívaly k rychlejšímu opotřebení chrupu.

25:51 Ateroskleróza u mumií

Moderní CT výzkum mumií ukazuje, že už poměrné mladí Egypťané (i kolem 30 let) trpěli aterosklerózou. Nálezy naznačují, že přes 50 % starověkých Egypťanů ve věku 40-49 let jevilo známky aterosklerózy (viz třetí obrázek níže).

Někteří výzkumníci zkouší naznačovat, že ateroskleróza mohla být běžnější u představitelů nejvyšší společenských vrstev starověkých Egypťanů, protože ti mohli jíst víc tuku ve stravě. Analýza stabilních izotopů však ukazuje, že z hlediska zastoupení rostlinných a živočišných potravin byla strava starověkých Egypťanů v podstatě uniformní napříč všemi společenskými vrstvami.

Takže když si dáte dohromady Kleiberův zákon, výsledky analýzy stabilních izotopů, porovnání kosterních pozůstatků lovců vůči zemědělcům (viz přednáška Mary Dan Eades), moderních klinických studií a data o egyptských mumiích, vyjde vám z toho jediné – omezte sacharidy.