Dr. Nick Norwitz: V důležité studii se proti sobě postavila keto a středomořská strava. Vyhrála keto strava.

Co myslíte, jaký typ stravy pomůže obézním lidem nejvíc zlepšit metabolické zdraví? Nízkosacharidová keto strava, středomořská strava nebo nízkotučná převážně rostlinná strava? Právě tohle zkoumala nedávno vydaná studie, kterou rozebral Dr. Nick Norwitz. Dnes vám nabízím překlad jeho článku.

Toto je můj překlad původního článku ze Substack blogu Nicka Norwitze, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

V rámci přísné šestiměsíční studie se keto strava utkala se středomořskou a rostlinnou stravou s nízkým obsahem tuku. Přestože úbytek hmotnosti byl u všech tří stejný, jedna z nich přinesla překvapivé metabolické výhody.

Co je zdravější pro vaše srdce a játra: slanina s vejci, nebo ovesné vločky s quinoou?

Zdá se to jako podivná otázka a rozhodně je v rozporu s obecně přijímanou představou o tom, co je to „zdravá strava“.

Nedávno však byla v jednom z předních vědeckých časopisů zveřejněna rozsáhlá šestiměsíční randomizovaná kontrolovaná studie, která tyto stravovací styly přímo porovnávala.

Vědci porovnávali:

• ketogenní stravu s nízkým obsahem sacharidů a vysokým obsahem tuků (4 % kalorií ze sacharidů)
• středomořskou stravu (50 % kalorií ze sacharidů)
• rostlinnou stravu s nízkým obsahem tuků (70 % kalorií ze sacharidů)

Na výživovou studii měla nastavené neobvykle přísné parametry.

Vědci vybrali účastníky trpící obezitou, zajišťovali jim veškeré stravování, sestavili každému z nich dietní plán tak, aby u každého došlo ke stejnému úbytku hmotnosti, a sledovali je po dobu šesti měsíců.

Provedli celou řadu metabolických vyšetření, včetně magnetické rezonance (MRI) a DEXA skenů, a také pokročilých metabolických testů, které v běžné lékařské ordinaci prostě nedostanete.

A vítězem se stává…

Prozradím vám výsledek:

V několika důležitých kardiometabolických ukazatelích zvítězila ketogenní strava s nízkým obsahem sacharidů a vysokým obsahem tuků.

Všechny tři diety vedly k podobnému úbytku hmotnosti (úbytek hmotnosti přibližně o 10 %). Ketogenní dieta však přinesla výraznější snížení následujících ukazatelů:

• Tuk v játrech
• Hladina cukru v krvi
• Triglyceridy (tuk v krvi)
• Markery zánětu
• Skóre inzulínové rezistence

Samotní autoři dospěli k následujícímu závěru:

„Tyto výsledky dokazují, že strava s velmi nízkým obsahem sacharidů má u lidí s metabolicky nezdravou obezitou větší kardiometabolické přínosy [ve srovnání se středomořskou stravou nebo stravou s velmi nízkým obsahem tuků].“

Snížená syntéza nových cukrů a tuků v játrech

Autoři hodnotili i funkci jater. Při špatném metabolickém zdraví játra produkují příliš mnoho přebytečné glukózy a tuku, což je částečně důvodem, proč ztučnění jater vede k vysoké hladině cukru v krvi a vysokým hladinám triglyceridů.

Jak je patrné z přiložených grafů, při ketogenní stravě (červená) došlo k dramatickému poklesu jak tvorby nové „endogenní“ glukózy, tak tvorby nových tuků (lipogeneze de novo), což svědčí o pozitivních metabolických dopadech, které mělo omezení příjmu sacharidů na tyto účastníky.

Zlepšení o 21 bodů v inzulínové rezistenci lipoproteinů (LP-IR)

A pokud bychom měli uvést ještě jeden metabolický ukazatel, ketogenní strava vedla ke zlepšení inzulínové rezistence lipoproteinů (LP-IR) o 21 bodů, zatímco středomořská strava přinesla zlepšení pouze o 7 bodů a nízkotučná strava o 3 body.

Proč na tom záleží?

LP-IR je mimořádně silný ukazatel kardiovaskulárního rizika. Dokonce v jiných rozsáhlých kohortových studiích je LP-IR přibližně 14krát silněji spojen s kardiovaskulárním rizikem než LDL cholesterol.

*Poměr rizika vzniku ischemické choroby srdeční související se skóre inzulínové rezistence (LP-IR) ve srovnání s LDL cholesterolem. Inzulínová rezistence výrazně převyšuje LDL, přičemž rozdíl v relativním riziku činí přibližně 14násobek (5,4/0,38=14,2; pozn. překladatele).

Abychom to zjednodušili a objasnili: pokud byste jedli stravu s nízkým obsahem sacharidů, ale bohatou na cholesterol a nasycené tuky, a v důsledku toho by se vaše skóre inzulínové rezistence (LP-IR) výrazně zlepšilo, zatímco hladina LDL neboli „špatného“ cholesterolu, by mírně vzrostla, bylo by logické říct, že celkově stále zlepšujete zdraví jater, srdce i metabolismus.

Nicméně bych rád poznamenal, že v této randomizované kontrolované studii žádná strava nezlepšila hladinu LDL ani ApoB více než kterákoli jiná.

V následujícím bodě se studie stává téměř komickou.

Co vlastně jednotlivé skupiny jedly?

V části věnované metodám výzkumníci uvádějí, že:

• Skupina dodržující ketogenní dietu jedla jídla jako omelety se slaninou a klobásou, hovězí maso se sýrem, trhané vepřové a tilapii smaženou v ořechové krustě.
• Středomořská strava zahrnovala jídla jako těstoviny s kuřecím masem a pestem, quinoa s fazolemi a kukuřicí a polévku minestrone.
• A nízkotučná převážně rostlinná strava zahrnovala jídla jako ovesnou kaši s jablky a banány, ovocné smoothie a červené fazole s rýží.

Takže ano, v této přísné šestiměsíční randomizované kontrolované studii zaměřené na hubnutí přinesla strava obsahující slaninu, klobásy a hovězí maso se sýrem lepší výsledky z hlediska kardiometabolického zdraví než stravy založené na potravinách, které obvykle označujeme jako „zdravé pro srdce“.

To je ale pikantní závěr.

A co LDL a ApoB?

Než to uzavřeme a sdělím vám, co si ze studie odnáším, rád bych se vyjádřil k otázce LDL a ApoB.

Podle obecně přijímaného názoru by měl příjem přibližně pětkrát více nasycených tuků a padesátkrát více cholesterolu z potravy – jak tomu bylo u účastníků na ketogenní stravě ve srovnání s těmi na rostlinné stravě – vést ke zvýšení hladiny LDL cholesterolu a ApoB.

Že ano?

Omyl.

• Při ketogenní stravě klesla hladina ApoB o 6 mg/dL
• Při rostlinné stravě klesla o 9 mg/dL.

Tento rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,24, tabulka 1).

Proč?

Odpověď spočívá ve výchozím stavu účastníků. Tito jedinci měli na začátku studie BMI kolem 40 kg/m² a přibližně 45 % tělesného tuku. U nízkosacharidových diet se zdá, že výchozí hodnota BMI výrazně ovlivňuje reakci LDL: u lidí s vyšším BMI obvykle nedochází k žádným změnám nebo dokonce k poklesu hladin LDL a ApoB, když přejdou na nízkosacharidovou stravu, jak jsme viděli v této nové studii.

Spolu se svými kolegy jsme tento vztah již dříve zdokumentovali v metaanalýze randomizovaných kontrolovaných studií a zdá se, že se tento závěr shoduje s odbornou literaturou, i když individuální reakce se samozřejmě mohou lišit.

Pokud se chcete podrobněji seznámit s tím, proč může u některých štíhlých lidí na nízkosacharidové stravě dramaticky stoupat hladina LDL, můžete si také přečíst informace o našem lipidovém energetickém modelu.

Obecněji řečeno však platí, že příjem a zpracování potravy neprobíhá v metabolickém vakuu.

Váš výchozí fyziologický stav, včetně tělesného složení a metabolického stavu, může ovlivnit to, jak vaše biomarkery reagují na naprosto stejný stravovací zásah.

Skutečnost, že vysokotučná ketogenní strava i nízkotučná rostlinná strava vyvolaly podobné změny v hladinách LDL a ApoB, tedy není žádný paradox. Jde o metabolický kontext.

Co si z toho vlastně máme odnést?

Zaměřme se podrobněji na „metabolický kontext“, protože právě o tom je tento článek.

Nyní bych chtěl trochu podrobněji vysvětlit biologické souvislosti obezity, zejména to, proč obezita a inzulínová rezistence vedou k tvorbě nového cukru a tuku v játrech, a také praktické důsledky tohoto jevu.

Děje se tohle:

1. Játra již obsahují příliš mnoho tuku. Citlivost na inzulín je narušena, což tělu ztěžuje zpracování přijímaných sacharidů.
2. Když tedy přijímáte sacharidy, rozloží se na glukózu, která se dostane do krevního oběhu.
3. Hladina inzulínu stoupne, aby se tato glukóza zpracovala. Za normálních okolností inzulín pomáhá odvádět glukózu z krve do buněk, kde může být využita nebo uložena, a zastavuje tvorbu nové glukózy v játrech. Nicméně…
4. Tomuto normálnímu průběhu brání inzulínová rezistence. Glukóza se odbourává hůře, hladina inzulínu stoupá a již tak přetížený systém má potíže zvládnout příliv energie.
5. Játra mají také sklon přeměňovat větší část těchto sacharidů na nový tuk – tento proces se nazývá lipogeneze de novo –, zatímco signály inzulínu jsou příliš slabé, aby řádně potlačily tvorbu nového cukru.

Výsledkem je:

• Svaly nedokážou cukr řádně odbourat.
• Játra produkují příliš mnoho nového cukru.
• Játra produkují příliš mnoho nového tuku.

Nakonec se v játrech hromadí tuk a přebytečný tuk i cukr se dostávají do krve. Říkám tomu „metabolismus mléčného koktejlu“.

*Pro zájemce o detaily: inzulínová rezistence je ve skutečnosti poměrně složitý jev, při kterém ne všechny orgány a signální dráhy vykazují stejnou míru inzulínové rezistence. To znamená, že když tělo v rámci kompenzace dále zvyšuje hladinu inzulínu, dochází k chaotickému zmatení v podobě nadměrné i nedostatečné stimulace různých signálních drah. Například signální dráha, která dává svalům pokyn k odběru glukózy z krve, je narušena, takže se glukóza hromadí v krvi a hladina cukru v krvi stoupá. Inzulín však také dává játrům pokyn k tvorbě tuku a tento signál může zůstat citlivý. Když tedy hladina inzulínu stoupne, abyste to kompenzovali, dostanete další podnět, což znamená, že v játrech vytvoříte ještě více tuku, který se může dostat do krve. Takto může vzniknout situace, kdy inzulínová rezistence způsobuje zvýšení jak hladiny cukru, tak hladiny tuků v krvi.

A tady přichází ta část, která jde proti naší intuici, a její praktický důsledek: řešením není přestat jíst tuky jen proto, že je v játrech příliš mnoho tuku.

Pokud je narušený metabolismus sacharidů hlavní částí metabolického problému, může výrazné omezení příjmu sacharidů do organismu snížit množství glukózy, se kterou se tělo musí vypořádat, a tím i expozici inzulínu. To může přispět ke snížení množství tuku v játrech a ke zlepšení citlivosti na inzulín, a to i v případě, že samotná strava obsahuje značné množství tuku.

Právě proto je metabolický kontext tak důležitý.

Pro člověka trpícího obezitou, ztučněním jater a inzulínovou rezistencí může omezení příjmu sacharidů představovat výraznou metabolickou výhodu, a to někdy i v případě, kdy to znamená vynechat potraviny, které obvykle považujeme za „zdravé“, jako je ovoce nebo základní potraviny bohaté na sacharidy, například quinoa.

Pointou není, že slanina je zdravá a quinoa nezdravá. Jde o to, že jídlo nevstupuje do nějakého „metabolického vakua“. Dostává se do lidského těla. A metabolický stav daného člověka může tuto rovnici zcela změnit.

Takže se přestaňte ptát: „Jaká je nejzdravější strava?“ Začněte se ptát: „Jaká je nejzdravější strava pro koho?“ Nebo ještě lépe: „Pro vás?“

I přes to všechno ale z hlediska chuti rozhodně dávám přednost slanině před quinoou. O tom není pochyb.

Tak to byl Nickův článek. Já jen pro zvídavé přidávám výstřižek ze studie, který zmiňuje nejčastější jídla podávaná v rámci každé stravy. Červená = nízkosacharidová, keto strava, modrá = středomořská strava, žlutá = velmi nízkotučná převážně rostlinná strava.