Chcete se podílet na blogu? Napište mi.
Vždycky jsem se považoval za racionálně uvažujícího člověka. Věřil jsem vědě (a pořád věřím). Cokoli nemohla popsat nebo vysvětlit šlo tak nějak mimo mě, a moc jsem tomu nevěřil. Do jednoho pytle jsem házel věci jako je aura, reiki, meditace, feng-šuej, astrologie a další. Asi to má něco společného s tím, že abych něčemu uvěřil, potřebuji si to nejlíp zažít na vlastní kůži.
Víte, jsem v podstatě ajťák. Celý svůj dosavadní profesní život jsem pracoval jako počítačový konzultant pro nadnárodní společnosti. Když jsem zrovna necestoval k zákazníkům, dny jsem trávil mezi počítači, servery, sítěmi, databázemi a mluvil většinou s programátory, návrháři systémů, testery a podobnými lidmi. Je to hodně konkurenční prostředí s vysokými požadavky, a tak se tam většina lidí víc než na osobnostní rozvoj, uvědomění a podobná témata soustředí na svoji úzkou specializaci a na to, jak stihnout svou práci v nelidských termínech. S kolegy si prostě o přestávce nepovídáte o věcech typu meditace.
Někdy to může být docela záhul. Šéfa nezajímá, jak asi máte za 8 hodin stihnout práci, na kterou by bylo potřeba hodin aspoň 12. Prostě chce, aby ta práce byla hotová, nejlíp včera. Domů přispěcháte až pozdě večer – zase – s hlavou pořád plnou pracovních problémů. Tam seberete poslední zbytky energie, abyste strávili aspoň pár minut s dětmi, než půjdou spát. Když padáte na gauč, abyste aspoň na chvíli vypnuli u televize, možná ještě zachytíte část vyprávění vaší drahé polovičky o tom, co děti a škola, co je třeba nakoupit a o podobných nezbytnostech.
Zůstaňte v tomto kolotoči nějakou dobu a najednou zjistíte, že jste pořád vyčerpaní, někdy dokonce propadáte úzkosti, špatně spíte, jste v jednom kuse nabručení, často i když trávíte čas s rodinou, a vytočit vás dokážou úplné pitomosti. Když vám v takovém stavu někdo doporučí meditaci, akorát si poklepete na čelo a pomyslíte si něco jako: „Na takový blbosti nemám čas.“
Před dvěma lety, po dokončení velkého projektu pro tehdejšího zákazníka, jsem svou živnost IT konzultanta musel na čas pověsit na hřebíček. Prostě v tu dobu žádná další pracovní nabídka v oboru nepřišla. Rád jsem volného času využil ke studiu Primal Health koučink kurzu. Po dlouhých měsících jsem získal svůj certifikát, založil stránky a s velkým nadšením rozjel nový byznys kouče v oblasti zdraví. Byl jsem připravený pomáhat zástupům klientů vzít zdraví zpátky do svých rukou.
Jak týdny a měsíce ubíhaly, pomohl jsem pár klientům, ale pořád jsem do toho dával víc peněz, než jsem vydělával. A úspory se každým dnem tenčily. Šel jsem do toho s přesvědčením, že kdyby nás koučování neuživilo, můžu se vrátit zpět do IT oboru a koučování dělat jako vedlejšák. A opravdu, za pár měsíců se stalo, že jsem si v okolí musel začít hledat práci. Popravdě, žádná sláva to nebyla. I když jsem se na to snažil nemyslet, začaly přicházet černé myšlenky na budoucnost jako „Co když budeme muset prodat dům?“
Přestože situace nebyla úplně růžová, pořád jsem chtěl pomáhat lidem a stále na sobě pracoval. V té době se ke mně dostala kniha od Emily Fletcher nazvaná Stress Less, Accomplish More. Název by se dal přeložit asi jako Míň se stresujte a zvládejte toho víc. Autorka v ní popisuje jednoduchou meditační techniku. Mé racionální já pořád bylo k jakýmkoli přínosům meditace trochu skeptické. Na druhou stranu jsem v té době už slyšel spoustu příběhů kolegů koučů a dalších lidí, kterých jsem si hluboce vážil, o tom, jak moc jim meditace pomohla. Musel jsem si to sám vyzkoušet. Nakonec, kdo by se nechtěl míň stresovat a zároveň zvládat víc?
Čím na mě kniha zapůsobila, byl seznam studií a vědeckých prací o přínosech meditace. COŽE? Vědecký a meditace v jedné větě? Asi si dokážete představit, jak mě to překvapilo.
Další velký objev pro mě byl fakt, že nejde o žádnou spirituální techniku, u které byste museli sedět se zkříženýma nohama a spojenými prsty v místnosti naplněné exotickou vůní a za naprostého ticha nebo doprovodu tiché orientální hudby se snažit vyčistit svou mysl. Tady stačilo pohodlně si sednout, zavřít oči a 10 až 15 minut soustředit pozornost na opakování jednoho slovíčka (vznešeně se tomu říká mantra). A kdykoli se objeví jiné myšlenky, vrátit se vědomě k tomu slovíčku. Tohle přece zvládnu.
Vedle meditace a tréninku uvědomění (jak líp vnímat své smysly) Emilyina technika využívá i trénink vděčnosti. To mi osobně hodně pomohlo uvědomit si, jak strašně bohatí a šťastní jsme v porovnání se spoustou jiných lidí.
Po pár měsících meditace 15 minut denně jsem si všiml, že jsem klidnější, veselejší, víc se usmívám, a dokonce se i víc bavím s lidmi, což je na introverta sakra výkon. Taky už neberu spoustu životních situací tak vážně. Když něco na první pohled fakt nevypadá dobře, můžu se na chvíli zastavit a v klidu to zvážit. Často se pak ukáže, že to vlastně není až taková hrůza. Příjemným bonusem je, že se dokážu líp soustředit na práci.
A víte co? Bývalý zákazník se mi nedávno ozval s nabídkou práce na zajímavém IT projektu, kterou jsem rád přijal. Takže život je zas o kousek krásnější. Momentálně kočíruji obě práce s tím, že pokud u jedné přijdou horší časy, druhá nás chvíli podrží.
Meditaci dokonce doporučuji i svým klientům, když mám pocit, že by jim pomohla. A upřímně, myslím si, že být o něco klidnější, vyrovnanější, soustředěnější, šťastnější a produktivnější by pomohlo každému.
Tak tady mě máte, bývalého skeptika, co už 8 měsíců denně medituje. A nestydí se za to.
A co vy a meditace? Věříte? Nevěříte? Praktikujete? Pomáhá vám? Podělte se v komentářích o své zkušenosti.