Jak jsem přestal pochybovat a začal meditovat

Vždycky jsem se považoval za racionálně uvažujícího člověka. Věřil jsem vědě (a pořád věřím). Cokoli nemohla popsat nebo vysvětlit šlo tak nějak mimo mě, a moc jsem tomu nevěřil. Do jednoho pytle jsem házel věci jako je aura, reiki, meditace, feng-šuej, astrologie a další. Asi to má něco společného s tím, že abych něčemu uvěřil, potřebuji si to nejlíp zažít na vlastní kůži.

Ze života ajťáka

Víte, jsem v podstatě ajťák. Celý svůj dosavadní profesní život jsem pracoval jako počítačový konzultant pro nadnárodní společnosti. Když jsem zrovna necestoval k zákazníkům, dny jsem trávil mezi počítači, servery, sítěmi, databázemi a mluvil většinou s programátory, návrháři systémů, testery a podobnými lidmi. Je to hodně konkurenční prostředí s vysokými požadavky, a tak se tam většina lidí víc než na osobnostní rozvoj, uvědomění a podobná témata soustředí na svoji úzkou specializaci a na to, jak stihnout svou práci v nelidských termínech. S kolegy si prostě o přestávce nepovídáte o věcech typu meditace.

Někdy to může být docela záhul. Šéfa nezajímá, jak asi máte za 8 hodin stihnout práci, na kterou by bylo potřeba hodin aspoň 12. Prostě chce, aby ta práce byla hotová, nejlíp včera. Domů přispěcháte až pozdě večer – zase – s hlavou pořád plnou pracovních problémů. Tam seberete poslední zbytky energie, abyste strávili aspoň pár minut s dětmi, než půjdou spát. Když padáte na gauč, abyste aspoň na chvíli vypnuli u televize, možná ještě zachytíte část vyprávění vaší drahé polovičky o tom, co děti a škola, co je třeba nakoupit a o podobných nezbytnostech.

Zůstaňte v tomto kolotoči nějakou dobu a najednou zjistíte, že jste pořád vyčerpaní, někdy dokonce propadáte úzkosti, špatně spíte, jste v jednom kuse nabručení, často i když trávíte čas s rodinou, a vytočit vás dokážou úplné pitomosti. Když vám v takovém stavu někdo doporučí meditaci, akorát si poklepete na čelo a pomyslíte si něco jako: „Na takový blbosti nemám čas.“

Život se s námi nemazlí

Před dvěma lety, po dokončení velkého projektu pro tehdejšího zákazníka, jsem svou živnost IT konzultanta musel na čas pověsit na hřebíček. Prostě v tu dobu žádná další pracovní nabídka v oboru nepřišla. Rád jsem volného času využil ke studiu Primal Health koučink kurzu. Po dlouhých měsících jsem získal svůj certifikát, založil stránky a s velkým nadšením rozjel nový byznys kouče v oblasti zdraví. Byl jsem připravený pomáhat zástupům klientů vzít zdraví zpátky do svých rukou.

Jak týdny a měsíce ubíhaly, pomohl jsem pár klientům, ale pořád jsem do toho dával víc peněz, než jsem vydělával. A úspory se každým dnem tenčily. Šel jsem do toho s přesvědčením, že kdyby nás koučování neuživilo, můžu se vrátit zpět do IT oboru a koučování dělat jako vedlejšák. A opravdu, za pár měsíců se stalo, že jsem si v okolí musel začít hledat práci. Popravdě, žádná sláva to nebyla. I když jsem se na to snažil nemyslet, začaly přicházet černé myšlenky na budoucnost jako „Co když budeme muset prodat dům?“

Přestože situace nebyla úplně růžová, pořád jsem chtěl pomáhat lidem a stále na sobě pracoval. V té době se ke mně dostala kniha od Emily Fletcher nazvaná Stress Less, Accomplish More. Název by se dal přeložit asi jako Míň se stresujte a zvládejte toho víc. Autorka v ní popisuje jednoduchou meditační techniku. Mé racionální já pořád bylo k jakýmkoli přínosům meditace trochu skeptické. Na druhou stranu jsem v té době už slyšel spoustu příběhů kolegů koučů a dalších lidí, kterých jsem si hluboce vážil, o tom, jak moc jim meditace pomohla. Musel jsem si to sám vyzkoušet. Nakonec, kdo by se nechtěl míň stresovat a zároveň zvládat víc?

meditace jednoduše

Čím na mě kniha zapůsobila, byl seznam studií a vědeckých prací o přínosech meditace. COŽE? Vědecký a meditace v jedné větě? Asi si dokážete představit, jak mě to překvapilo.

Další velký objev pro mě byl fakt, že nejde o žádnou spirituální techniku, u které byste museli sedět se zkříženýma nohama a spojenými prsty v místnosti naplněné exotickou vůní a za naprostého ticha nebo doprovodu tiché orientální hudby se snažit vyčistit svou mysl. Tady stačilo pohodlně si sednout, zavřít oči a 10 až 15 minut soustředit pozornost na opakování jednoho slovíčka (vznešeně se tomu říká mantra). A kdykoli se objeví jiné myšlenky, vrátit se vědomě k tomu slovíčku. Tohle přece zvládnu.

Vedle meditace a tréninku uvědomění (jak líp vnímat své smysly) Emilyina technika využívá i trénink vděčnosti. To mi osobně hodně pomohlo uvědomit si, jak strašně bohatí a šťastní jsme v porovnání se spoustou jiných lidí.

Po pár měsících meditace 15 minut denně jsem si všiml, že jsem klidnější, veselejší, víc se usmívám, a dokonce se i víc bavím s lidmi, což je na introverta sakra výkon. Taky už neberu spoustu životních situací tak vážně. Když něco na první pohled fakt nevypadá dobře, můžu se na chvíli zastavit a v klidu to zvážit. Často se pak ukáže, že to vlastně není až taková hrůza. Příjemným bonusem je, že se dokážu líp soustředit na práci.

A víte co? Bývalý zákazník se mi nedávno ozval s nabídkou práce na zajímavém IT projektu, kterou jsem rád přijal. Takže život je zas o kousek krásnější. Momentálně kočíruji obě práce s tím, že pokud u jedné přijdou horší časy, druhá nás chvíli podrží.

Meditaci dokonce doporučuji i svým klientům, když mám pocit, že by jim pomohla. A upřímně, myslím si, že být o něco klidnější, vyrovnanější, soustředěnější, šťastnější a produktivnější by pomohlo každému.

Tak tady mě máte, bývalého skeptika, co už 8 měsíců denně medituje. A nestydí se za to.

A co vy a meditace? Věříte? Nevěříte? Praktikujete? Pomáhá vám? Podělte se v komentářích o své zkušenosti.