Posledních pár let jsem občas dumal nad otázkou, jestli se dnes můžeme přiblížit omega6/omega3 poměru, který měli naši prapředci. A jaký poměr asi mám já po více než deseti letech na Primal stravě (v posledních letech převážně živočišné)? Inspirován kamarádem biohackerem, který si pravidelně nechává z krve měřit snad všechno, co se měřit dá, jsem se v dubnu rozhoupal k prvnímu měření pár základních ukazatelů. A protože laboratoř nabízí i tuto možnost, připlatil jsem si za měření složení mastných kyselin v krvi (včetně onoho poměru omega6/omega3).
Ve výsledkové zprávě jsem se dočetl, že mám dost málo omega3 (ALA, EPA, DHA). Protože jsem zároveň měl i málo omega6, vycházel mi relativně slušný poměr o6:o3 o hodnotě 6,1. Co s ním dokázala udělat krabička sardinek denně po dobu několika měsíců? Čtěte dál.
Vláknina a zdraví je desítky let staré téma. Jak je to s naší potřebou vlákniny? Musíme ji denně přijímat, abychom byli zdraví? Nebo to jde i bez ní? Pokud ano, jak je možné, že ve studiích vyšší příjem vlákniny koreluje s lepším zdravím? Co když větší vliv na zdraví, než samotný příjem vlákniny má něco jiného, mnohem jednoduššího? Brian Sanders v tom má jasno. A ve svém novém článku na toto téma vůbec nešetří odborníky na výživu, kteří klientům stále doporučují nějaké minimální denní množství vlákniny. Sám bych až tak kritický nebyl, ale v podstatě s Brianem souhlasím. Proto vám přináším svůj překlad jeho nového článku.
Nedávno jsem slyšel o případu aktivního muže, který byl pět let na carnivore (masožravé) stravě, hladiny cholesterolu měl odpovídající LMHR fenotypu (nízké triacylglyceroly, vysoký HDL a super vysoký LDL) a přesto ve 45 letech dostal infarkt. Tento příběh mě přiměl zamyslet se nad vlastním pohledem hlavně na LDL „cholesterol“, který mám dlouhodobě zvýšený. Jestli vás zajímá, k čemu jsem došel, čtěte dál.
Hypotéza o nasycených tucích způsobujících vysokou hladinu cholesterolu, který vede k srdečním onemocněním, je stále populární. Přitom už před 50 lety vznikly dvě studie, které ji vyvrací. Bohužel, jejich autoři své nálezy na dlouhá léta pohřbili. Trvalo přes 40 let než původní data někdo nalezl a zanalyzoval. Nejen o těchto studiích, které by měly být hřebíčky do rakve cholesterolové hypotézy, píše Dr Malcolm Kendrick ve své knize The Clot Thickens.
Co je to inzulínová rezistence? Proč způsobuje nebo zhoršuje téměř každé z dnešní spousty chronických onemocnění? Co ji způsobuje? A hlavně, jak se jí zbavit? Tohle všechno zjistíte z knihy Dr. Bikmana Why We Get Sick (česky něco jako Z čeho jsme nemocní).
Omezujete příjem masa, abyste nedostali dnu? Možná vás překvapí, že by víc pomohlo omezit cukr, sladkosti a alkohol. Vyšší příjem bílkovin dokonce může pomoct dně předcházet nebo se jí zbavit. Co způsobuje dnu popsal známý žurnalista Gary Taubes v textu, který měl tvořit samostatnou kapitolu jeho knihy Good Calories, Bad Calories, ale do knihy se nakonec nedostal. Nabízím vám překlad tohoto náhledu do historie výzkumu dny. Snad jednou provždy změní váš pohled na maso a dnu.
V minulém článku jsem sepsal, jak vypadá má strava, pohyb a další aspekty životního stylu po 11 letech na Primal a jak jsem se k současnému stavu dopracoval. Dnes mám míň tuku, víc svalů, předpisový krevní tlak, lepší pleť i zažívání a cítím se mnohem líp. Jak to ale vypadá uvnitř? Mám dost testosteronu nebo vitaminu D? Neucpávají se mi ze všeho toho tuku cévy? Abych si tohle ověřil, nechal jsem si udělat pár testů. A dnes se s vámi podělím o výsledky.
V srpnu to bude 11 let, co se mi do rukou dostala kniha Primal Blueprint a změnila mi život. Ukázala mi, jak jednoduchý může být zdravý životní styl. A nastartovala dlouhou šňůru osobních experimentů, při kterých stále zkouším a upravuji svůj jídelníček, pohyb a spoustu dalších každodenních aktivit. Mým cílem je s minimálním úsilím a odříkáním dosáhnout maximálních výsledků. A zatím to vypadá, že to funguje.
Dnes vám nabízím vhled to toho, jak se moje cesta za ta léta vyvíjela a u čeho jsem zakotvil teď. Co a kdy jím, jak se hýbu, a jaké jsou mé další návyky pro pevné zdraví bez větší námahy.
Připadá vám, že nízkosacharidová strava je fenomén posledních dvaceti, maximálně padesáti let? Ve skutečnosti jde o nejstarší stravovací styl, který doslova formoval, jak dnes vypadáme a jak naše tělo funguje. Zní to šíleně? Doktor Michael Eades ve své přednášce ukazuje spoustu důkazů o tom, že už naši dávní prapředci patřili k vrcholovým predátorům. A kdykoli se odklonili od živočišných potravin k převážně rostlinné stravě, mělo to neblahé zdravotní účinky. Dnes vám nabízím přepis této velmi zajímavé přednášky.
Před pár dny vyšla studie, která zkoumala, jak se u lidí odpovídajících (a téměř odpovídajících) LMHR fenotypu po roce na nízkosacharidové stravě změní hodnoty plaku v cévách. Její výsledky můžou otřást samotnými základy tzv. cholesterolové hypotézy vzniku srdečních onemocnění. Ta považuje hladinu cholesterolu v krvi za jednu z přímých příčin vzniku srdečních onemocnění. Studie ale u zdravých, štíhlých lidí na nízkosacharidové stravě, kteří měli často až neuvěřitelně vysoké hladiny LDL cholesterolu, nenašla žádný vztah mezi hladinou LDL a růstem plaku. Parametry a studie a hlavní výsledky popsal v článku (a doprovodném videu) jeden z jejich autorů, Nick Norwitz. Dnes si můžete přečíst překlad jeho článku.
