Jezte duhu: něčí náhodný výmysl

Už jste někdy slyšeli doporučení „jezte duhu“? Zní to jako fajn rada a když se to nepřehání, může to i dobře fungovat. Když ji ale vezmete za špatný konec, může nadělat víc škody než užitku. Brian Sanders nabízí střízlivý pohled na toto doporučení i na fungování celé nutriční vědy.

Toto je můj překlad původního článku Briana Sanderse z blogu Nose to Tail, který najdete tady.
EN: This is a translated article. Here you can find the original post.
Pod čarou začíná překlad.

Sezónní lokální potraviny jako základ

Dlouho předtím, než nám začali říkat, abychom „jedli duhu“ lidé jedli lokálně a sezónně. Ať už s tou radou přišel kdokoli, musel mu unikat fakt, že v přírodě neexistují žádné uličky obchodů plné barevného ovoce a zeleniny.

Prakticky po celou naši historii platilo, že když se změnilo roční období, změnil se i jídelníček. V průběhu roku jsme možná konzumovali celou škálu různě barevných potravin, ale opravdu nám něco přinese vědomá snaha „jíst duhu“?

Podle moderních dietetiků ano. Podle nás jen hodně málo. 

Vysněné fantazie moderních dietetiků plné barevných talířů nemají žádný vliv na skutečnost, že můžeme skvěle prospívat i bez hojnosti ovoce a zeleniny.

Různá roční období vždy znamenala jinou nabídku potravin v našem blízkém okolí. Rostlinné potraviny jsou sezónní, zatímco živočišné potraviny jsou častěji k dispozici po celý rok.

Kdyby jezení duhy bylo tak zázračné, museli bychom zaznamenat neskutečné zlepšení zdraví už od okamžiku, kdy jsme začali dovážet ovoce a zeleninu z celého světa. Místo toho jsme viděly pravý opak.

Navzdory tomu, co nám říkali, jíst duhu není všelék. Nikdy za tím nebyly žádné výzkumy v oblasti výživy. Prostě to jen znělo lákavě.

Moderní obchody neodrážejí realitu

Do poloviny devatenáctého století lidé jedli potraviny, které zrovna byly dostupné v jejich okolí v daném ročním období. Dnes jsou ovoce a zelenina přepravovány přes půlku světa a vypadají úplně jinak než před pár tisíci lety.

Dnes je spousta hysterie kolem geneticky modifikovaných rostlin (GMO), ale většina lidí si vůbec neuvědomuje, že téměř všechny druhy dnešního ovoce a zeleniny geneticky modifikujeme po tisíce let. Jinými slovy se dá říct, že moderní ovoce a zelenina jsou umělé.

Vezměte si například broskve. Moderní broskev je 64krát větší než její předchůdce z doby 4000 před naším letopočtem. V té době existovaly 3 známé druhy broskví a dnes jich máme přes 200.

Moderní kukuřice je 1000krát větší než ta z doby 7000 př. n. l. Rychlé hledání planého melounu nebo banánů na Googlu odhalí do jaké míry byly moderní ovoce a zelenina vyšlechtěné.

Proč na tom záleží? Jde o to, že už předtím, než jsme začali pěstovat rostliny, jsme dobře prospívali jako lovci a sběrači. A to není jen teorie.

Ať už se podíváme na moderní skupiny lovců a sběračů nebo na antropologické nálezy, najdeme u nich jednu společnou věc: absenci degenerativních onemocnění. Těmto onemocněním se často říká civilizační choroby a přímo souvisí s naší stravou.

Jak se tedy lovci a sběrači dokážou vyhnout degenerativním nemocem? Určitě ne tím, že jí duhu.

Ve skutečnosti 73 % lovců a sběračů po celém světě získává přes 50 % svých kalorií z živočišných potravin (1). To je ta strava, díky které jsme neznali chronická onemocnění.

Strava těchto lovců a sběračů je ta samá strava, díky které se lidské tělo vyvíjelo po 2,4 milionu let – 99,6 % času, kdy zástupci rodu Homo kráčí po Zemi. Skládá se hlavně z ulovených živočišných potravin a omezeného výběru sesbíraných rostlinných potravin.

Někteří výzkumníci věří, že jídelníček lovců a sběračů by měl sloužit jako model rozvinutým národům zamořeným chronickými nemocemi (2). Jistě by to byl proveditelnější model než potravinová pyramida postavená na obilí nebo nahodilé doporučení jíst barevné potraviny.

Jasné barvy: přínosy nebo podvod?

Už jsme tu psali o rizicích rostlinných potravin a o mýtech kolem vlákniny.

Pokud by moderní dietetici měli začít doporučovat nutričně nejbohatší potraviny, museli by si protiřečit. Koneckonců, všudypřítomný názor, že živočišné potraviny jsou nezdravé, je v rozporu s faktem, že jsou nabité zdravými, biologicky dostupnými živinami.

Jednou z cest, jak nás odvést od živočišných produktů, bylo prosazovat výhody vlákniny a antioxidantů. Doporučení „jíst duhu“ se stalo dalším chytrým způsobem, jak nám připomenout, abychom jedli ovoce a zeleninu a vzdali se živočišných potravin. 

V přírodě barvy často označují jedovaté rostliny.

Polyfenoly, jako jsou flavonoidy, dodávají mnoha druhům ovoce a zeleniny jasné barvy. Jde o látky, které rostliny používají pro ochranu před predátory. Většina jim říkáme antioxidanty, ale ve skutečnosti jde o antinutrienty, které narušují trávení důležitých mikroživin.

Když se nám dostanou do těla, nedokážeme je dobře vstřebat (3). A když se jim podaří dostat skrz střevní stěnu, rychle je zničíme v játrech stejně jako jakékoli jiné cizorodé molekuly, které naše tělo nechce v krevním oběhu (4).

Lektiny a kyselina fytová jsou další dva antinutienty, které rostliny používají na svou obranu. Přitom v lidském těle můžou způsobovat problémy.

Kyselina fytová blokuje vstřebávání minerálních látek, jako je zinek a železo (5). A lektiny můžou způsobovat jak lokální. tak systémové škody v našem těle tím, že se váží na střevní výstelku (6).

Lektiny v rostlinách jsou tak účinné v odrazování predátorů, že jsme spoustu druhů geneticky upravily, aby je obsahovaly ve vyšších koncentracích (7).

Víno, bobuloviny a tmavá čokoláda byly dřív pokládány za prospěšné díky obsahu resveratrolu. Spousta lidí si dokonce myslela, že se tím dá vysvětlit francouzský paradox. Od té doby byly domnělé výhody resveratrolu vyvráceny (8). 

I když tohle všechno může znít jako dobrý důvod, proč se úplně vyhnout rostlinným potravinám nebo aspoň jejich konzumaci ve vysokém množství, ve skutečnosti to podtrhuje důležitost přípravy potravin tradičními metodami: namáčením, klíčením a fermentací. Tyto metody detoxikují rostlinné potraviny a zvyšují biologickou dostupnost v nich obsažených živin.

V minulosti jsme mohli tyto antiživiny líp snášet díky tomu, že nebyly k dispozici po celý rok. Určitě jsme si nemohli každé ráno připravit smoothie z kapusty a špenátu. Denní zelené smoothie dokonce může být receptem, jak si do těla uložit nadbytek oxalátů (9).

Fajn, tak v rostlinných potravinách jsou antiživiny. Ale proč na tom vůbec záleží?

Potřebujeme pauzu

Když si vezmeme, že naši předci jedli některé antiživiny, i když ne v každém jídle, natož každý den, lidé tyto látky dokážou v menších množstvích jednou za čas tolerovat. Přesto nám z nějakého zvláštního důvodu říkají, že bychom se jimi měli cpát třikrát denně.

Střídat různě barevné potraviny může do jisté míry přispívat ke zdravému zažívání a hormezi. Až na to, že koncept hormeze se vztahuje jen na malé dávky stresoru. Měli bychom se snažit být odolní a dokázat snášet různé potraviny, což je přesně to, k čemu vede konzumace sezónních potravin.

Náš výběr jídla byl pravděpodobně v teplejších měsících širší a barevnější, zatímco v zimě byl monotónnější. A na tohle je naše tělo zvyklé. Přesunuli jsme se od jezení duhy v rámci celého roku k jezení duhy až několikrát denně.

Žijeme ve stejném těle jako naši předci z dob lovců a sběračů a chceme po něm, aby se přizpůsobilo záplavě antiživin. Není divu, že vidíme explozi zdravotních potíží souvisejících se střevy, ať už jsou to zažívací obtíže, autoimunitní choroby nebo neurologické poruchy.

Je zajímavé, že lidé, kteří se vzdají mainstreamového dogmatu a přejdou na Sapien přístup, často vidí úžasné zlepšení zdraví. Toto zlepšení pramení ze změny potravy, kterou dodáváme střevům.

Chcete bez každodenního cvičení, diet, pilulek a koktejlů shodit přebytečná kila, přestat bojovat s jídlem a začít si užívat spoustu energie a pevnější zdraví? Je to jednodušší než si myslíte. Se správnými informacemi a malou pomocí to zvládnete i vy. Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám s tím jako váš kouč pomůžu. Pokud zrovna nehledáte kouče, ale sami na sobě chcete zapracovat a cítit se líp, zkuste zdarma 21denní výzvu.

Návrat do reality

Mainstreamová nutriční věda v mnoha ohledech postrádá selský rozum. Jejím sloganem by klidně mohlo být: když to není rozbité, pojďme to opravit. V jistém smyslu byla lidská strava vyladěna k dokonalosti už před tisíci let. A místo toho, abychom se ji snažili zase poskládat dohromady, uchylujeme se k nesmyslnému „jezte duhu“.

Splést si krátkozraké studie s výživovými fakty není nic těžkého. Vědci najdou slibný polyfenol, jako kurkumin, který se nachází v kurkumě, a najednou je z něj všelék.

 Lidé začnou cpát kurkumin do jídla nebo ho měsíce brát v doplňcích stravy než si všimnou, že jim vlastně nijak zvlášť nepomáhá. Nějakou dobu je to skvěle vynášející obchodní model, ale nakonec se na výsluní dostane jiná látka.

Až nadšení pomine, revize zjistí, že žádná z vážnějších studií úspěšně neprokázala přínosy kurkuminu (10). Stovky milionů dolarů, včetně federálních fondů, byly promrhány na více než 120 klinických studií jen aby byl kurkumin nakonec označen za biologicky nedostupnou, neaktivní látku, kterou pravděpodobně nemá cenu dál zkoumat.

To je jen jeden z mnoha příkladů. Pravdou je, že si nemůžeme dovolit vytrhávat z kontextu data z náhodných studií, z nichž většina je pozorovacích, bez toho, abychom vzali v potaz miliony let, které odporují závěrům těchto studií.

Nemůžeme ani předpokládat, že co funguje některým lidem bude stejně fungovat pro všechny.

Myšlenka, že malé množství je dobré, je téměř vždy vykládána jako čím víc, tím líp. A to se bohužel dělo v oblasti zdraví po celá desetiletí.

Konzumace sezónních potravin může mít víc podob, ale nemůžeme ji ignorovat. Je jedním ze skutečných základů naší stravy. 

Pro větší radost, chuť a rozmanitost

Velké talíře barevného a chutného jídla můžou být fajn. Když si je užíváte, není na tom nic špatného. Jenom pamatujte, že od každého jídla bychom měli odcházet nasycení a se skvělým pocitem.

Některé z nejchutnějších talířů obsahují různé živočišné potraviny s trochou fermentované zeleniny, kořením nebo jinými rostlinnými přílohami a možná nějaké ovoce jako dezert. Není to žádná míchanice. Na vlastní oči jsme viděli, že takhle jí některé z nejdravějších tradičních kultur na světe.

Zeptejte se sami sebe, které rostlinné potraviny jsou zrovna v sezóně. Základem naší stravy můžou být živočišné potraviny a k nim můžeme přidat některé vynikající rostliny, nejlépe ty, které jsou zrovna v sezóně.

Takto získáme přínosy rostlinných potravin bez toho, abychom testovali naše biologické limity. Podle nás je myšlenka jíst duhu každý den nebo v každém jídle pohádkou zastánců rostlinné stravy. Určitě to není žádná fontána mládí.

Nakonec nesmíme zapomínat ani na důležitost červené barvy v duze. A tím nemyslíme vodní melouny nebo červené papriky. 

Máme tím na mysli jeden z nejlepších zdrojů bílkovin a mikroživin na světě: červené maso.

Pokud jezení duhy zahrnuje konzumaci různých druhů masa, kdy převážná část kalorií pochází z živočišných potravin, pak určitě jezte duhu.

V opačném případě můžeme dobře prospívat, i když budeme duhu jíst přirozeně v rámci celého roku.