Když zdravé jídlo začne být nezdravé

Jste zapáleným vyznavačem některého z alternativních stravovacích stylů? Pečlivě si vybíráte, co budete jíst, na čem vařit, hlídáte si poměr makroživin, trávíte spoustu času hledáním receptů a podobně? Mezi zdravým zápalem pro věc a nezdravou posedlostí může být tenká hranice. Jste si jistí, že jste ji ještě nepřekročili? Pojďte si to ověřit.

Uděláte si se mnou krátký test? Schválně si zkuste upřímně odpovědět Ano/Ne na následujících 6 otázek:

(1) Přemýšlením o, vybíráním a přípravou zdravého jídla trávím tolik času, že to zasahuje do dalších oblastí mého života, jako je láska, tvořivost, rodina, přátelé, práce a škola.

(2) Když sním nějaké jídlo, které považuji za nezdravé, cítím se úzkostlivě, provinile, nečistě a/nebo pošpiněně. Znepokojuje mě už jen když jsem blízko takového jídla a mám tendence soudit ostatní, kteří takové jídlo jí.

(3) Moje vnitřní pocity míru, štěstí, radosti, bezpečí a sebeúcty jsou přehnaně závislé na čistotě a správnosti mého jídla.

(4) Někdy, při zvláštních příležitostech, jako je svatba nebo jídlo s rodinou nebo přáteli, bych rád trošku zvolnil(a) svoje vlastní pravidla „dobrého jídla“, ale zjišťuji, že nemůžu.
(Poznámka: pokud trpíte nějakou zdravotní poruchou a JAKÉKOLI porušení vaší diety by bylo nebezpečné, přeskočte tuto otázku.)

(5) Postupně jsem vyřadil(a) hodně potravin a rozšířil(a) svůj seznam pravidel ohledně jídla, a to ve snaze o udržení nebo zlepšení zdraví. Občas zvážím některý ze stravovacích přístupů a upravím si ho podle vlastního přesvědčení.

(6) Dodržování mého stravovacího stylu způsobilo, že jsem shodil(a) víc kil než většina lidí považuje za zdravé, nebo jiné známky podvýživy, jako je vypadávání vlasů, ztrátu menstruace nebo kožní problémy.

Pozor na orthorexii

Odpověděli jste si Ano aspoň na jednu z otázek? Potom je šance, že se u vás rozvíjí orthorexie. 
Orthorexie je psychická porucha, při které se člověk nezdravě fixuje na zdravou stravu. Příliš často myslí na jídlo/vaření/nakupování nebo třeba na to, jestli používá (dostatečně) zdravé nádobí. Když svá vlastní pravidla týkající se „zdravého stravování“ poruší, cítí se kvůli tomu provinile.
Orthorexii poprvé definoval doktor Steven Bratman v roce 1997 a těch 6 otázek, na které jste si před chvílí odpovídali, tvoří jím navržený test, který si každý může sám udělat, aby zjistil, jestli touto poruchou netrpí.

Proč o tom píšu? Protože sklony k orthorexii můžou mít zapálení vyznavači alternativních výživových směrů, kam počítám i nízkosacharidové stravování, včetně Primal přístupu. Poslední dobou mám pocit, že tato porucha ohrožuje stále víc lidí, kteří si zvolí nějaký nízkosacharidový styl stravování ve snaze zlepšit své zdraví. 
Lidé mají tendenci potkávat se s dalšími lidmi s podobnými zájmy, a tak se často „schází“ třeba v různých skupinách na Facebooku, které se věnují právě jejich stravovacímu stylu. Na tom není vůbec nic špatného. Můžeme tam načerpat spoustu inspirace, najít podporu a užitečné informace. 
Problém může nastat ve chvíli, kdy tam začneme trávit každou volnou chvíli, hltat a komentovat každý recept, a třeba i začneme odsuzovat ty, kteří, jak se zdá, neuznávají některá z našich vlastních pravidel „zdravého stravování“.

Zdraví nejsou závody

Problematické může být, i když se začneme honit za stále lepšími čísly (počet kalorií denně, počet sacharidů denně nebo v jednom jídle, poměr makroživin atd.) nebo surovinami ve snaze být aspoň tak dobrý jako Jarda nebo Janča nebo třeba zhubnout rychleji než Olan (jména jsem si vymyslel). Naše zdraví není soutěž, nejde o to být stejný nebo lepší než ostatní. Raději poslouchejme své tělo a tomu přizpůsobme své stravování.  Každý jsme jiný a co sedí jednomu nemusí sedět druhému.
Jestli máte potřebu s někým se srovnávat, zkuste to sami se sebou. Zkuste být zítra o kousíček lepší než dnes. 

Nestresujme se kvůli jídlu

Dodržujete svůj stravovací styl striktně a nedokážete si ani představit, že byste si občas dali něco, co není na vašem osobním seznamu povolených potravin? A když už si něco takového dáte (třeba koláč od babičky), máte výčitky svědomí? Takový přístup nemá se zdravím moc společného. Jakmile máme s jídlem spojené nějaké negativní pocity, zvyšuje to náš stres a ten nám na zdraví nepřidá.
Když se někdy ocitnete v situaci, kdy musíte udělat ústupek nebo kompromis v jídle, zkuste si tu situaci uvědomit, přijmout fakt, že prostě děláte nejlepší možnou volbu v daném okamžiku, a to které jídlo si dát bez výčitek. Jak to půjde, zase se vrátíte ke svému běžnému režimu. 
Nevím jak vy, ale já si radši dvakrát do roka zajdu se známými na pivo a strávím s nimi pár příjemných hodin, než abych zůstal sedět sám doma kvůli tomu, že pivo není zdravé.

Žít a nechat žít

Osobně je mi tento životní postoj velmi sympatický. Když ho promítnu do stravování, vyjde z toho něco jako „Ať si každý jí, co chce“ nebo „Takhle jím já a do toho, co jí ostatní, mi nic není“. To, že nějaký stravovací styl vyhovuje nám, ještě neznamená, že je to ten nejlepší na světě a bude nejlepší volbou pro každého. I v rámci nízkosacharidového stravování může někomu víc sedět keto přístup (nebo chcete-li „lowcarb“) s denním příjmem sacharidů do 50 gramů a někdo může líp prospívat třeba na 120 gramech sacharidů za den. 
Na snaze inspirovat ostatní ke zdravějšímu stravování není nic špatného. Jděte příkladem a představte svůj stravovací styl ostatním jako jednu z možností. Třeba někoho inspirujete ke zdravé změně. Ale své názory nikomu nenuťte jako ty jediné správné – tím nikoho nepřesvědčíte.

Nedělejme z jídla dogma

I když je pro nás velmi důležité, je to pořád jenom jídlo. Nedělejme z něho náboženství. Když lidi začnou něco brát příliš vážně, někteří jedinci mají tendenci za to začít bojovat, ať už hlasitými názory nebo fyzicky. Jedna věc je svobodně říct svůj názor a něco úplně jiného je nutit svůj názor druhým.
Britská vláda zvažuje zavedení zvláštní daně z červeného masa a masných výrobků. Do jaké míry byl tento návrh ovlivněný zapálenými vegany, ať si každý udělá názor sám. Ve Francii zase žijí řezníci ve strachu z útoků. Proti veganům nic nemám. Tyto případy uvádím jen jako příklad toho, jak to může vypadat, když někdo bere jídlo moc vážně. Uznávám, jsou to extrémní případy, ale chápete snad, co jsem chtěl říct.

Primal přístup

Primal přístup k jídlu je stejný jako k dalším oblastem životního stylu – jezme tak, abychom dosáhli co největších přínosů s co nejmenším odříkáním a námahou.
Co to přesně znamená? Ve stručnosti:

• Vyhýbejte se obilí a výrobkům z něj (i těm celozrnným).
• Vyhýbejte se rafinovanému cukru.
• Vyhýbejte se rostlinným olejům (řepkový, slunečnicový, světlicový, sójový, kukuřičný). 
• Vyhýbejte se ultra zpracovaným průmyslovým potravinám.
• Jezte rostliny a zvířata.
• Pokud si chcete bez námahy udržet svoji váhu, jezte v průměru do 150 gramů sacharidů denně.
• Pokud chcete pohodlně hubnout, jezte v průměru do 100 gramů sacharidů denně.
• Pokud chcete rychle hubnout, jezte v průměru do 50 gramů sacharidů denně.

Pokud se těmito pravidly budete řídit aspoň z 80 %, pořád uvidíte pozitivní výsledky. Těch zbývajících 20 % je vyhrazeno právě pro ty příležitosti, kdy nebudete moct sehnat žádné Primal jídlo nebo kdy si vědomě dáte kousek buchty od babičky nebo omáčku k masu, kterou tchýně zahustila moukou. A bez výčitek si na tom pochutnáte.
Pointou je, že jsme jenom lidi a život bychom si měli umět užít, a ne se neustále snažit být dokonalí.
Když se budeme pořád snažit o dokonalost, může nám utéct spousta toho „jen“ dobrého. Nebyla by to škoda?

Chcete bez námahy shodit přebytečná kila, být zdravější a mít spoustu energie? Zarezervujte si nezávazný 30 minutový hovor, kde zjistíte, jak vám můžu jako kouč pomoct. Nebo to můžete zkusit sami.

Úvodní fotka je od Victoria Heath z Unsplash