Těžko dnes najdete člověka, který nikdy neslyšel o tzv. modrých zónách. Jde o několik oblastí na Zemi, kde se lidé dožívají neobvykle dlouhého věku v relativním zdraví a dobré kondici. Člověk, který tyto zóny původně určil, celý koncept zpopularizoval a dokázal ho dobře zpeněžit. V několika aspektech životního stylu uhodil hřebíček na hlavičku. Aktivní styl života, silná komunita, pohyb na sluníčku a v čisté přírodě pomáhají dlouhověkosti. Kde se úplně netrefil, bylo vykreslení stravy obyvatel modrých zón jako převážně rostlinné. Na téma skutečné stravy obyvatel modrých zón najdete další články na blogu tady (článek od Dr. Cate Shanahan) a tady (od Diany Rodgers). Brian Sanders porovnal tři populační údaje o zdraví se stravou různých národů a jako nejzdravější se ukázaly být národy, které svou tradiční stravu staví na základních živočišných potravinách. Vzhledem k podílu konzumace červeného masa jde tedy spíš o červené zóny. Lidé se tam dožívají nejvyššího věku ve zdraví a v porovnání se zbytkem světa tyto národy trpí nižší mírou výskytu obezity.
Po tom, co se dozvěděl o přínosech nízkosacharidové stravy, prohlásil profesor Tim Noakes o své knize Lore of Running následující: „Jestli máte Lore or Running, vytrhněte z ní kapitolu o výživě.“ Po přečtení dnešního článku možná taky dospějete k názoru, že známá kniha Modré zóny by si zasloužila úplně to samé. Když už byste se do jejího čtení pustily, rozhodně by stálo za to, pozorně si přečíst celý obsah kapitol a závěrečné shrnutí kapitol spíš ignorovat. Vydavateli knihy se totiž povedlo do závěrečných shrnutí dostat výživová doporučení, která si často protiřečí s obsahem samotných kapitol. Jak to v praxi vypadá a jak je něco takového vůbec možné ve svém článku osvětluje doktorka Cate Shanahan. A podobně opatrný přístup by si zasloužil nejnovější dokuseriál o modrých zónách z dílny Netflixu.
Slyšely už jste pojem „Modré zóny“? To je pět oblastí po celém světě, ve kterých se nadprůměrný počet obyvatel dožívá více než 100 let. Dodnes tyto oblasti zkoumají týmy vědců, kteří se snaží zjistit, jaké tajemství stojí za dlouhověkostí tamních obyvatel. Záhy po objevení těchto zón Dan Buettener ve stejnojmenné knize označil převážně rostlinnou stravu za jeden z faktorů dlouhověkosti. Tahle myšlenka se rychle ujala a dnes vám většina lidí řekne, že obyvatelé modrých zón jedí málo masa a hodně zeleniny. Diana Rodgers ve svém nedávném článku rozebrala dostupné vědecké důkazy, aby ukázala, že často je to naopak a obyvatelé těchto oblastí ve skutečnosti jí více živočišných potravin než jejich sousedé.
