Chcete se podílet na blogu? Napište mi.
Co myslíte, jaký typ stravy pomůže obézním lidem nejvíc zlepšit metabolické zdraví? Nízkosacharidová keto strava, středomořská strava nebo nízkotučná převážně rostlinná strava? Právě tohle zkoumala nedávno vydaná studie, kterou rozebral Dr. Nick Norwitz. Dnes vám nabízím překlad jeho článku.
V srpnu jsem 12 dní nosil současně kontinuální ketonový (CKM) and glukózový (CGM) senzor. Naměřená data z každého dne jsem společně s údaji o jídle a pohybu poskládal od jednoho grafu a sledoval, co zajímavého z něj vypadne. Co jsem zjistil? Jaká byla celková zkušenost s CKM a koupil bych si ho znovu? Čtěte dál.
Možná jste slyšeli, že příliš mnoho bílkovin na keto stravě může „aktivovat“ glukoneogenezi, vystřelit vaši hladinu krevní glukózy a vykopnout vás z ketózy. Dnes se dozvíte, proč se glukoneogeneze v ketóze nemusíte obávat.
Výška je již dlouho považována za ukazatel celkového zdraví a dobré kondice. V průběhu času a napříč celým světem platí, že populace, které mají přístup ke kvalitním zdrojům bílkovin – zejména z masa a mléčných výrobků – bývají vyšší. Souvislost mezi průměrnou výškou populace a konzumací kvalitních bílkovin a živin není pouhou náhodou; má své kořeny ve výživové vědě zabývající se růstem a vývojem. Pojďme se podívat, jak se tento vztah projevoval v historii a v různých zemích, a to na základě rozsáhlého souboru vědeckých studií.
Určitě jste mnohokrát slyšeli nebo četli, že snížení příjmu soli je nezbytné pro prevenci vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních onemocnění. Ono to ale není tak jednoduché. V nedávné epizodě podcastu Revolution Health Radio se funkční lékař Chris Kresser zabývá historií doporučení nízkého příjmu sodíku a zkoumá výzkum, který formoval moderní výživová doporučení o soli. Od raných studií na zvířatech až po rozsáhlé mezinárodní analýzy s daty naznačujícími, že jak velmi nízký, tak velmi vysoký příjem sodíku může zvyšovat kardiovaskulární riziko. Chris vysvětluje zásadní roli, kterou sodík hraje v těle, jak může přísné omezení sodíku aktivovat hormonální stresové reakce a proč jsou citlivost na sůl, příjem draslíku, funkce ledvin a faktory životního stylu rozhodující pro určení správného přístupu ke konzumaci soli.
Ne všechno můžete ovlivnit. Hlavně u dětských pacientů diagnóza rakoviny bolí. Pořád ale platí, že vlastní zdraví máte velmi významně ve svých rukou. A je pouze na vás, zda zvolíte aktivní prevenci nebo odevzdaný přístup. Rakovina má řadu možných příčin. Článek nejen na základě knihy "Lži, které jsem učil na medicíně" amerického lékaře a dlouholetého univerzitního profesora Roberta Lufkina srozumitelně rekapituluje ty hlavní.
Svět, ve kterém dnes žijeme, je z evolučního hlediska pro člověka naprosto neznámé prostředí. Oproti tomu, jak se naše tělo vyvíjelo po 99,9 % času, co je člověk na Zemi, je dnes snad všechno jinak. Současné jídlo je na hony vzdálené tomu, co lidé jedli před pouhými 200 lety, natož před dvanácti tisíci lety a celou hlubší minulost. Hýbeme se, nebo spíš nehýbeme, úplně jinak. Životní prostředí je mnohem horší, a dokonce i naše společenské vztahy prošly obrovskou proměnou. Smutné je, že co ještě před pár desítkami let bylo výjimečné (např. procento lidí s nadváhou nebo autoimunitním onemocněním) nebo dokonce nemyslitelné (např. domácí roboti na všemožné práce), to dnes lidi pokládají za normální. Překvapí pak někoho, že naše těla (geneticky z velké části zaseknutá v době kamenné) všechny ty změny často nezvládají a spousta lidí podléhá nejrůznějším fyzickým nebo psychickým onemocněním? Jak si v takovém světě zachovat zdraví, vitalitu a psychickou pohodu? Možná je cestou nebýt normální, být zvídavý a nebát se jít proti zaběhnutým trendům.
Těžko dnes najdete člověka, který nikdy neslyšel o tzv. modrých zónách. Jde o několik oblastí na Zemi, kde se lidé dožívají neobvykle dlouhého věku v relativním zdraví a dobré kondici. Člověk, který tyto zóny původně určil, celý koncept zpopularizoval a dokázal ho dobře zpeněžit. V několika aspektech životního stylu uhodil hřebíček na hlavičku. Aktivní styl života, silná komunita, pohyb na sluníčku a v čisté přírodě pomáhají dlouhověkosti. Kde se úplně netrefil, bylo vykreslení stravy obyvatel modrých zón jako převážně rostlinné. Na téma skutečné stravy obyvatel modrých zón najdete další články na blogu tady (článek od Dr. Cate Shanahan) a tady (od Diany Rodgers). Brian Sanders porovnal tři populační údaje o zdraví se stravou různých národů a jako nejzdravější se ukázaly být národy, které svou tradiční stravu staví na základních živočišných potravinách. Vzhledem k podílu konzumace červeného masa jde tedy spíš o červené zóny. Lidé se tam dožívají nejvyššího věku ve zdraví a v porovnání se zbytkem světa tyto národy trpí nižší mírou výskytu obezity.
Posledních pár let jsem občas dumal nad otázkou, jestli se dnes můžeme přiblížit omega6/omega3 poměru, který měli naši prapředci. A jaký poměr asi mám já po více než deseti letech na Primal stravě (v posledních letech převážně živočišné)? Inspirován kamarádem biohackerem, který si pravidelně nechává z krve měřit snad všechno, co se měřit dá, jsem se v dubnu rozhoupal k prvnímu měření pár základních ukazatelů. A protože laboratoř nabízí i tuto možnost, připlatil jsem si za měření složení mastných kyselin v krvi (včetně onoho poměru omega6/omega3). Ve výsledkové zprávě jsem se dočetl, že mám dost málo omega3 (ALA, EPA, DHA). Protože jsem zároveň měl i málo omega6, vycházel mi relativně slušný poměr o6:o3 o hodnotě 6,1. Co s ním dokázala udělat krabička sardinek denně po dobu několika měsíců? Čtěte dál.
Vláknina a zdraví je desítky let staré téma. Jak je to s naší potřebou vlákniny? Musíme ji denně přijímat, abychom byli zdraví? Nebo to jde i bez ní? Pokud ano, jak je možné, že ve studiích vyšší příjem vlákniny koreluje s lepším zdravím? Co když větší vliv na zdraví, než samotný příjem vlákniny má něco jiného, mnohem jednoduššího? Brian Sanders v tom má jasno. A ve svém novém článku na toto téma vůbec nešetří odborníky na výživu, kteří klientům stále doporučují nějaké minimální denní množství vlákniny. Sám bych až tak kritický nebyl, ale v podstatě s Brianem souhlasím. Proto vám přináším svůj překlad jeho nového článku.
