Když jde o zdraví, nevěřte nikomu … kromě sebe

Chvilku brouzdáte po internetu a vyskočí na vás reklamy na nejrůznější diety pro zdraví, keto programy, zázračné zelené doplňky stravy, cvičební programy, hubnoucí programy atd. Přijdete k lékaři a dostanete další doporučení co jíst a čemu se vyhnout. Pak se dočtete o nejnovější studii, která potvrzuje polovinu toho, co už víte a zcela odporuje druhé polovině. A když už se rozhodnete vyzkoušet konkrétní stravovací styl, zjistíte, že i sami odborníci na tuto stravu se mezi sebou hádají, jak se to má dělat správně. Čemu potom máte věřit?

Jestli jsem se něco za ty roky, co se věnuji zdravému životnímu stylu, naučil, tak to, že nemůžu slepě věřit nikomu a ničemu kromě vlastního těla. Proč? Čtěte dál.

Lékaři

Většina z nás má asi zafixovanou téměř bezbřehou důvěru v lékaře. Nakonec, jsou to přece odborníci, kteří studují dlouhé roky, aby mohli pomáhat ostatním. Společnost už si lékařů možná neváží tolik, jako před sto lety. Pořád jsou ale pro většinu z nás autoritou. minimálně co se týče otázek zdraví. Hlavně pro starší lidi, co řekne lékař, to platí.

To je všechno v pořádku. Musíme si ale uvědomit, že i lékaři jsou jen lidi. A žádný člověk nemá patent na pravdu (přestože mnozí se tak můžou tvářit). Všichni máme omezené znalosti. I samotná úroveň poznání toho, jak lidské tělo funguje, se rychle mění. Lékaři se něco naučili během studia a následné praxe a pak už je jen na nich, jestli budou sledovat novinky ve svém oboru. A dokážu si představit, že pokud je lékař přetížený a sotva má čas na své pacienty, tak na nějaké studium, které mu účty nezaplatí, nebude mít ani čas ani chuť.

Abych byl trochu konkrétnější, před 50 lety skoro všichni lékaři věděli, že živočišné tuky jsou nezdravé. A že když jich budeme jíst moc, ucpeme si cévy a přivodíme si infarkt. Z toho pak vzniklo doporučení omezit maso (hlavně to tučné), vajíčka, máslo nahradit margarínem, sádlo rostlinným olejem, jíst víc obilí a zeleniny atd.

Dnes už víme, že živočišné tuky nám v kontextu stravy založené na základních potravinách neškodí. A kolem roku 2000 se začaly ve větší míře objevovat studie, které tohle dokazují. Ale přitom pořád spousta praktických lékařů svým pacientům s vyšším krevním tlakem a nestandardními hodnotami cholesterolu doporučuje onu nízkotučnou stravu. Dělají to v dobré víře pomoci svým pacientům. Často prostě jen nemají aktuálnější informace.

Někde jsem slyšel, že než se výsledky nové studie dostanou do širšího povědomí, trvá to průměrně 17 let. Něco na tom asi bude.

Média

Jestli někdo víte o nějakém nezávislém médiu (časopis, noviny, rádio, televize), které se aspoň snaží kriticky zkoumat informace, které předává dál, prosím napište mi. Většina médií dnes dělá všechno proto, aby maximalizovala zisk.

Pokud se bavíme o online médiích, tam je zisk většinou z reklamy zobrazované na stránce. A jak nejlépe dostat čtenáře potažmo diváka na stránku? Ukažte mu bombastický titulek. A pod ním už můžete třeba vložit překlad shrnutí nejnovější nepříliš kvalitní studie, která zase ukázala, že maso škodí lidem i planetě, k tomu přidáte vyjádření prvního odborníka, kterého najdete na Googlu a máte hotovo. Kdo by plýtval zdroji na ověřování oněch závěrů z širší perspektivy?

Odborné časopisy jako záruka kvality?

Že v lifestylovém magazínu moc často nenajdete kvalitní informace o zdraví asi nikoho moc nepřekvapí. On se ale úpadek kvality bohužel týká i odborných časopisů. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je studie Global Burden of Disease Risk Factors (globální dopad rizikových faktorů nemocí) (GBD) vydaná v prestižním časopise The Lancet v roce 2019.

Novou verzi této studie autoři publikují přibližně každé dva roky. Jejím cílem je upozornit na množství rizikových faktorů (např. znečištění ovzduší, kouření, podvýživa atd.), které celosvětově stojí za největším počtem úmrtí. Překvapením bylo, že oproti studii z roku 2017 ta nejnovější vydaná v roce 2019 popisovala 36násobný nárůst globálního počtu úmrtí v důsledku konzumace červeného masa. A společně s tím autoři snížili teoretickou minimální rizikovou dávku masa z 22,5 gramů denně na 0 gramů. Čili v podstatě říkali, že když si dáte i jen kousíček masa denně, vystavujete se zvýšenému riziku úmrtí.

Pikantní na celém příběhu je to, že autoři studie nebyli schopni doložit žádná data, která by opodstatňovala zmíněné závěry o mase. A to přímo odporuje standardům pro transparentní a přesné informování, které si stanovil samotný časopis The Lancet. Když na tyto hrubé nedostatky publikované studie upozornilo několik odborných skupin, po letech vyjednávání dosáhli pouze toho, že autoři studie přiznali několik hrubých chyb, ale časopis studii dodnes nestáhl, jak měl udělat už dávno.

Mezinárodní organizace

Problémem nekvalitních studií je, že pokud se jedná o ty zvučnější, můžou ovlivňovat doporučení vládních agentur nebo nadnárodních organizací. Například právě GBD bere v potaz Světová Zdravotnická Organizace (WHO) při sestavování svých materiálů.

Tyto nadnárodní organizace navíc už dávno nemusí být tak nezávislé a nezaujaté, jak si můžeme myslet. Například druhý největším přispěvatelem zmiňované WHO je Nadace Billa a Melindy Gatesových. Nadace, která se podílí na prosazování takzvaných Globálních Cílu pro lepší svět v roce 2030. Jedním z nich je vymýcení hladu. A mezi doporučeními, jak toho dosáhnout, najdete i tohle:

„Jezte méně masa a na jeden den v týdnu se staňte vegetariány. Produkce masa má obrovský dopad na životní prostředí.“

Opravdu?

Bohužel už nezmiňují, že možná ještě větší dopad na životní prostředí má produkce hospodářských plodin a rostlinných náhražek masa. Zapomeňte na jakoukoli zmínku o tom, že maso se dá produkovat šetrněji k životnímu prostředí a dobře vedený chov dobytka dokonce umí ukládat uhlík do země a při tom tvořit novou živou půdu, což nikdy žádná člověkem vynalezená technologie umět nebude.

Dokonce i samotná GBD studie je financovaná Nadací Billa a Melindy Gatesových. Jestli je pak pouhá náhoda, že tato studie došla k tak radikálním závěrům o mase, se můžeme jenom dohadovat.

A jak nezávislá ve svém konání může být WHO, když jejím druhým největším přispěvatelem je soukromý fond?

Vědci

Stejně jako lékaři jsou i vědci jen lidi se svými názory a domněnkami.

Stejně jako každý člověk i oni mají k určitému tématu svůj zaujatý postoj, kterého se někteří jen velmi těžko vzdávají. Pokud na dané téma nepanuje absolutní shoda, máme tendenci se přiklánět k argumentům jedné ze stran. Důležité je v takovém případě zůstat otevřený argumentům druhé strany, které se navíc časem můžou vyvíjet.

Jedním z nejznámějších příkladů vědce v oblasti zdraví, který nechtěl opustit svou hypotézu, je Ancel Keys a jeho Studie ze sedmi zemí (Seven Countries Study). Ta měla ověřit Keysovu hypotézu, že za vysokou hladinou cholesterolu v krvi (a tudíž zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění) stojí vysoký podíl nasycených tuků ve stravě. Studie byla publikována v době, kdy jiný vědec (John Yudkin) prosazoval hypotézu, že za vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění by mohla stát vyšší konzumace cukru. I když Keys měl pouze slabé epidemiologické důkazy pro svou hypotézu, neváhal své oponenty dehonestovat a povedlo se mu svou teorii prosadit. Následujících 60 let nízkotučných doporučení už je jen historie.

Pokud byste se příběhu obou pánů chtěli dozvědět víc, doporučím vám skvělou knihu Tuk Velké Překvapení.

Čest výjimkám

Příkladem z druhé strany, kdy uznávaný vědec po desítkách let dokázal o 180 stupňů otočit svá stravovací doporučení je profesor Tim Noakes. Ten je jedním z nejrespektovanějších vědců nejen Jihoafrické Republiky. Většinu své kariéry se věnoval výzkumu vlivu stravy na sportovní výkon a sám je zapáleným běžcem. O běhání dokonce napsal veleúspěšnou knihu Lore of Running (Tradice běhání). Když se v 61 letech dozvěděl o možných přínosech nízkosacharidové stravy, otočilo mu to vzhůru nohama jeho dosavadní pohled na věc. Pod tlakem důkazů o vlivu nízkosacharidové stravy na tělo dokonce prohlásil následující:

„Jestli máte knihu Lore or Running, vytrhněte z ní kapitolu o výživě.“

Tohle dokázal udělat po desítkách let, kdy nejen sportovcům doporučoval standardní výživové rady té doby čili často jíst, hodně obilovin, zeleniny a ovoce, málo živočišných výrobků.

Profesor Noakes si pak prošel několikaletou soudní bitvou. A to jenom proto, že si veřejně dovolil v odpovědi na konkrétní otázku na Twitteru napsat, že mateřské mléko je zdravé a že je dobré zvykat už malé děti na nízkosacharidovou stravu. Příběh Tima Noakese skvěle vypráví kniha Lore of Nutrition.

Jak vidno i velcí vědci můžou v dobré víře šířit nepřesné informace.

Jsou vědecké studie opravdu kvalitní a nestranné?

Pak je tu otázka vlivu různých průmyslových odvětví (např. potravinářství nebo farmacie) na kvalitu produkovaného výzkumu. Jak píše profesor John Ioannidis ve své práci z roku 2016, velkou většinu systematických revizí a meta analýz tvoří studie, které jsou zbytečné, zavádějící a vzájemně si odporující. Jedním ze zmiňovaných neduhů je právě vliv průmyslu na výsledek studií. Jen 3 % z těchto studií je slušně zpracovaných a mají klinický přínos. Přitom, jak píše profesor Ioannidis, v současnosti pravděpodobně každý rok vzniká víc systematických revizí než původního výzkumu v podobě randomizovaných zkoušek (zlatý standard ve výzkumu).

Věřte sobě

Snad se mi podařilo trochu nahlodat vaši důvěru v zavedené autority, které na nás chrlí rady ohledně zdraví ze všech stran.

Tímto nikoho nenabádám, aby nedbal dobře míněných rad svého lékaře. Naopak, v klidu si je vyslechněte a třeba i vyzkoušejte, jak vám samotným fungují.

Mají na vaše zdraví a pohodu pozitivní vliv? Cítíte se líp? Skvěle! Pak to asi funguje. Cítíte se naopak hůř nebo nepozorujete změnu? Pak to možná pro vás nebude to pravé a bylo by dobré začít zjišťovat proč a jestli náhodou na dané téma neexistuje i jiný pohled.

Dělat víc toho, co doteď nefungovalo, pravděpodobně nic nezmění.

Nikdo neví, jak se cítíte, líp než vy sami. Nebojte se experimentovat s různými stravovacími styly, doplňky stravy nebo přístupy k pohybu.

Někdy můžou fungovat i na první pohled naprosto šílené přístupy. Třeba taková carnivore čili masožravá strava, kdy člověk nejí vůbec žádné rostlinné potraviny. A v té nejstriktnější formě se může omezovat pouze na maso všeho druhu a vodu.

Možná se vám to zdá být extrémní nebo dokonce nebezpečné, a přesto tato strava pomáhá dnes už milionům lidí po celém světě zvládat (a často i zvrátit) i závažné zdravotní problémy (od kožních, přes střevní a kloubní autoimunitní onemocnění, přes psychické problémy až po rakovinu), se kterými si moderní medicína neví rady a většina lékařů vám řekne, že jídlo na ně nemá žádný vliv.

Ale takto extrémní jídelníček nemusí být nutný a často ani vhodný pro každého. Někomu pro pevné zdraví a pohodu bude stačit mnohem méně radikální změna jídelníčku. Ideálně v kombinaci s doladěním dalších pilířů zdravého životního stylu (spánek, pohyb, zvládání stresu, kvalitní vztahy).

Nemusíte na to být sami

Máte pocit, že by to s vaším zdravím a pohodou mohlo být lepší? Že jste ještě nedosáhli svého plného potenciálu? Možná vám hodně pomůže jen vyřazení ultra zpracovaných průmyslových potravin z jídelníčku a zaměření se na základní potraviny, ze kterých si sami uvaříte. Ale nevěřte mi a schválně si to na pár týdnů zkuste. Jestli se v tom nechcete plácat sami a rádi byste se vyhnuli slepým uličkám, napište mi. Rád vám pomůžu najít vaše nezdravější já.

Takže naposledy, když jde o zdraví, nikomu slepě nevěřte a informace si ověřujte z více stran. Stojí za daným doporučením nějaké vědecké důkazy? Jde o časem prověřený přístup nebo je to něco úplně nového? Nebuďte zaseklí v jednom neměnném pohledu na věc (zvlášť pokud vám doteď nepomohl) a buďte otevření novým informacím a názorům. Nebojte se osobních experimentů, které můžou být tím nejspolehlivějším ukazatelem toho, jestli vám daný přístup pomáhá nebo ne.

Buďte zdrávi a napište, co si o tom všem myslíte vy.