Chcete se podílet na blogu? Napište mi.
Ořechy jsou velmi oblíbené v různých nízkosacharidových stravavacích stylech (kromě těch čistě živočišných). Jsou ale Primal? Jaké živiny vlastně obsahují a jaké mají přínosy a rizika? Odpovědi najdete v tomto kompletním průvodci ořechy od Marka Sissona.
Nástup zemědělství byl pro lidstvo přelomovým okamžikem. Možná to byl také náš největší omyl. O zemědělské revoluci si většinou povídáme jen v tom dobrém. Jak pomohla uživit větší množství lidí, kteří se mohli usadit, vymysleli díky zemědělství spoustu nových nástrojů a postupů a třeba se mohli i více začít věnovat umění. Málokdy ale slyšíme o stinných stránkách přechodu od lovu a sběru potravy k zemědělství. Tahle změna lidem přinesla i podstatné zhoršení zdravotního stavu, hladomory, velké třídní rozdíly a války. Proto Jared Diamond neváhal tuto významnou změnou pro lidstvo označit za nejhorší chybu v našich dějinách. Jaké argumenty ho k tomu vedly? Dnes vám nabízím překlad jeho legendárního článku, který letos oslaví 25 let, a ve kterém se všechno dozvíte.
Všichni tak nějak víme, že když moc jíme, zvětšují se nám tukové zásoby na těle. Může za to jen vyšší příjem energie než je náš výdej? Pomáhá ona stará rada "Míň jez a víc se hýbej"? Nebo za ukládání tuku můžou i hormony? A škodí nám nějak tělesný tuk? Jaké množství tělesného tuku je neškodné a od jaké hranice tuk začne spouštět různá chronická onemocnění? Co je to inzulinová rezistence a jak se jí vyhnout? Tohle všechno velmi srozumitelně vysvětluje doktor Ben Bikman ve své 40minutové prezentaci (můžete se na ni podívat tady). Dnes vám nabízím překlad toho nejdůležitějšího z Benovy skvělé přednášky (i s obrázky). Ucelenější a zároveň srozumitelnější vysvětlení tématu najdete jen těžko.
Po tom, co se dozvěděl o přínosech nízkosacharidové stravy, prohlásil profesor Tim Noakes o své knize Lore of Running následující: „Jestli máte Lore or Running, vytrhněte z ní kapitolu o výživě.“ Po přečtení dnešního článku možná taky dospějete k názoru, že známá kniha Modré zóny by si zasloužila úplně to samé. Když už byste se do jejího čtení pustily, rozhodně by stálo za to, pozorně si přečíst celý obsah kapitol a závěrečné shrnutí kapitol spíš ignorovat. Vydavateli knihy se totiž povedlo do závěrečných shrnutí dostat výživová doporučení, která si často protiřečí s obsahem samotných kapitol. Jak to v praxi vypadá a jak je něco takového vůbec možné ve svém článku osvětluje doktorka Cate Shanahan. A podobně opatrný přístup by si zasloužil nejnovější dokuseriál o modrých zónách z dílny Netflixu.
To, co se dělo během pandemie Covidu v uplynulých letech, bylo za situace, kdy vlády jednotlivých zemí zcela dobrovolně (ne)respektovaly doporučení WHO a kdy různí odborníci měli možnost více či méně otevřeně kritizovat nesmyslnost nebo přehnanost různých opatření. Teď si představte, že by generální ředitel WHO mohl ze své vůle vyhlásit stav pandemie jen na základě události s potenciálem pandemie, vlády členských zemí by byly zavázány plnit závazná doporučení WHO včetně omezení přeshraničního pohybu, karantény svých občanů, povinného očkování a podávání dalších léčiv nebo cenzury názorů, které jsou v rozporu s oficiálními informacemi WHO. Mně to připadá jako recept na katastrofu. Už roce 2025 by to mohla být smutná realita, pokud WHO dokáže přesvědčit většinu členských států k přijetí dvou zásadních dokumentů během Světového zdravotnického shromáždění letos v květnu.
Jako dospělí jsme většinou zvyklí dětem jen říkat a radit co a jak dělat. Někdy jim to pomůže, někdy spíš uškodí, i když to s nimi vždycky myslíme dobře. Ale jen málokterého dospěláka napadne děti chvíli sledovat a inspirovat se tím, jak se chovají a prožívají každou chvilku. Přitom se od nich můžeme tolik naučit.
Ať už to plánujeme nebo ne, většina z nás se prostě jednou za čas přejí. Třeba na rodinných oslavách, během svátků nebo si prostě někdy nedokážeme upřít ten poslední kousek skvělého jídla k obědu nebo k večeři. Co dělat před takovým velkým jídlem, během něj i po něm, abychom minimalizovali negativní účinky přejedení a možná dokonce ze situace vytěžili i nějaká pozitiva, popsal v nejnovějším článku Mark Sisson. Vydal ho pár dní před největším americkým svátkem, Dnem díkůvzdání. Když si odmyslíte tradiční pokrmy zmiňované v článku a nahradíte je třeba našimi tradičními vánočními dobrotami, článek je stejně platný i pro nás.
Na světe je dnes moc krav, které vydechují a prdí metan. Takže když je pobijeme a místo masa všichni přejdeme na více rostlinnou stravu, zachráníme tím světové klima. Takhle nějak si to asi představují politici, kteří v různých částech světa buď už přímo nařizují farmářům snižovat svá stáda skotu nebo zavádějí tak likvidační politiky, že farmářům nezbývá než místo chovu dobytka raději na pastvinách vysazovat stromy a prodávat uhlíkové odpustky opravdovým emitentům skleníkových plynů. Skutečnost je ale úplně jiná a samotné krávy žádné nový uhlík do atmosféry nepřidávají. Jsou totiž součástí pradávného uhlíkového cyklu. Toto téma skvěle popsala Diana Rodgers (autorka úžasné knihy Sacred Cow) v krátkém článku, jehož překlad si dnes můžete přečíst.
Již několik desetiletí se šíří názor, že veganská a vegetariánská strava je tím nejlepším řešením zdravotních problémů společnosti. Tyto stravovací styly jsou často vychvalovány jako nejlepší způsob, jak zhubnout, a nejsnazší cesta k dosažení dobrého zdraví. Tento pohled je v rozporu nejen s lidskou historií, ale i s osobními zkušenostmi většiny lidí, kteří si tento článek přečtou. Když se podíváte na jednoduchá výživová fakta, je jasné, že potraviny živočišného původu představují biologicky dostupnější a plnohodnotnější výživu. Proč tedy tento mýtus o rostlinné stravě přetrvává?
Oblíbené tvrzení říká, že naši předkové žili krátký a krutý život a dožívali se sotva 35 let. Jejich strava bohatá na červené maso, vejce a mléčné výrobky pro nás proto přece nemůže být zdravá. Tato úvaha není jen chybná. Zároveň je to jedna z největších lží všech dob, podporující moderní potravinový systém, který je diametrálně odlišný od našich biologických potřeb.
