Chcete se podílet na blogu? Napište mi.
Na nedávné konferenci Collaborative Science (cosci.org), za kterou stojí Dave Feldman se svým týmem, vystoupil Ben Bikman s další ze svých skvělých přednášek. Jejím tématem byla inzulínová rezistence, co to je, jak vzniká a jestli ji může způsobit nízkosacharidová strava. Na přednášku se můžete podívat tady. Dnes vám nabízím její přepis do češtiny.
Ozempic je lék původně určený pacientům s cukrovkou typu 2, kterým má pomáhat snižovat hladinu krevní glukózy. Jedním z vedlejších efektů jeho užívání je i úbytek hmotnosti bez toho, aby člověk musel změnit svůj jídelníček. To pro někoho může být tak lákavé, že neváhá tento přípravek brát i když cukrovkou netrpí, prostě jen proto, aby pohodlně zhubl. I proto se z Ozempicu v USA stal velký hit. Jak jsem po chvíli hledání na českém Internetu zjistil, takoví lidé se najdou i u nás. Proč není dobrý nápad tento lék brát kvůli hubnutí hezky popsal Brian Sanders v nedávném Substack příspěvku. Dozvíte se v něm i o bezpečné alternativě, která vás nebude stát ani korunu. Dnes vám přináším překlad tohoto zajímavého článku. Mimochodem, jeho Sapien strava je v podstatě totožná s Primal stravou ;)
Rakovinu dnes většina lidí vnímá jako genetické onemocnění, za které můžou „špatné“ geny. Z toho plyne pocit bezmoci, protože co naděláme se svými geny, že? Tak zaprvé, geny jsou jako přepínač, který se buď zapne nebo vypne v závislosti na vnějších faktorech. Těmi faktory může být strava, různé druhy stresu, pohyb, a dokonce i myšlenky. A tohle všechno můžete sami ovlivnit. To, že jste zdědili „spatné“ geny, ještě neznamená, že automaticky dostanete rakovinu. A za druhé, kromě oné genetické teorie o původu rakoviny existuje i metabolická teorie vzniku rakoviny. S touto metabolickou teorií přišel už v první polovině minulého století německý vědec Otto Warburg. Posledních 30 let tuto metabolickou teorii rozvíjí i Thomas Seyfried. Ten mimo jiné prosazuje myšlenku, že když nádorovým buňkám odepřete glukózu (pomocí nízkosacharidové stravy) a glutamin a přepnete tělo primárně na spalování tuků a mastných kyselin, většinu druhů rakoviny tím zabijete nebo alespoň zastavíte nebo zpomalíte jejich růst. Před rokem si o tomto metabolickém přístupu ke zvládání rakoviny povídal s doktorem Berrym v jeho podcastu. Celý jejich rozhovor si můžete poslechnout tady. Jelikož si spousta z vás v naší FB skupině psala o překlad rozhovoru, rozhodl jsem se ho přeložit a nabídnout jako článek na blogu.
LDL cholesterol většina lidí zná jako ten špatný cholesterol, který ucpává cévy a způsobuje srdeční onemocnění. Kromě toho, že sám o sobě je to velmi špatný prediktor rozvoje srdečních onemocnění, má LDL cholesterol v těl i spoustu důležitých funkcí. Je tedy jeho vysoká hladina vždycky špatně nebo může mít i nějaké přínosy? A může záležet i na širším kontextu? O tom všem ve své přednášce na Youtube mluví doktor Nadir Ali. Dovolil jsem si obsah přednášky sepsat do článku, doplnit odkazy na zmiňované studie a přidat pár zajímavých obrázků z přednášky. Věřím, že se po přečtení článku budete na LDL dívat úplně jinak.
Ořechy jsou velmi oblíbené v různých nízkosacharidových stravavacích stylech (kromě těch čistě živočišných). Jsou ale Primal? Jaké živiny vlastně obsahují a jaké mají přínosy a rizika? Odpovědi najdete v tomto kompletním průvodci ořechy od Marka Sissona.
Nástup zemědělství byl pro lidstvo přelomovým okamžikem. Možná to byl také náš největší omyl. O zemědělské revoluci si většinou povídáme jen v tom dobrém. Jak pomohla uživit větší množství lidí, kteří se mohli usadit, vymysleli díky zemědělství spoustu nových nástrojů a postupů a třeba se mohli i více začít věnovat umění. Málokdy ale slyšíme o stinných stránkách přechodu od lovu a sběru potravy k zemědělství. Tahle změna lidem přinesla i podstatné zhoršení zdravotního stavu, hladomory, velké třídní rozdíly a války. Proto Jared Diamond neváhal tuto významnou změnou pro lidstvo označit za nejhorší chybu v našich dějinách. Jaké argumenty ho k tomu vedly? Dnes vám nabízím překlad jeho legendárního článku, který letos oslaví 25 let, a ve kterém se všechno dozvíte.
Všichni tak nějak víme, že když moc jíme, zvětšují se nám tukové zásoby na těle. Může za to jen vyšší příjem energie než je náš výdej? Pomáhá ona stará rada "Míň jez a víc se hýbej"? Nebo za ukládání tuku můžou i hormony? A škodí nám nějak tělesný tuk? Jaké množství tělesného tuku je neškodné a od jaké hranice tuk začne spouštět různá chronická onemocnění? Co je to inzulinová rezistence a jak se jí vyhnout? Tohle všechno velmi srozumitelně vysvětluje doktor Ben Bikman ve své 40minutové prezentaci (můžete se na ni podívat tady). Dnes vám nabízím překlad toho nejdůležitějšího z Benovy skvělé přednášky (i s obrázky). Ucelenější a zároveň srozumitelnější vysvětlení tématu najdete jen těžko.
Po tom, co se dozvěděl o přínosech nízkosacharidové stravy, prohlásil profesor Tim Noakes o své knize Lore of Running následující: „Jestli máte Lore or Running, vytrhněte z ní kapitolu o výživě.“ Po přečtení dnešního článku možná taky dospějete k názoru, že známá kniha Modré zóny by si zasloužila úplně to samé. Když už byste se do jejího čtení pustily, rozhodně by stálo za to, pozorně si přečíst celý obsah kapitol a závěrečné shrnutí kapitol spíš ignorovat. Vydavateli knihy se totiž povedlo do závěrečných shrnutí dostat výživová doporučení, která si často protiřečí s obsahem samotných kapitol. Jak to v praxi vypadá a jak je něco takového vůbec možné ve svém článku osvětluje doktorka Cate Shanahan. A podobně opatrný přístup by si zasloužil nejnovější dokuseriál o modrých zónách z dílny Netflixu.
To, co se dělo během pandemie Covidu v uplynulých letech, bylo za situace, kdy vlády jednotlivých zemí zcela dobrovolně (ne)respektovaly doporučení WHO a kdy různí odborníci měli možnost více či méně otevřeně kritizovat nesmyslnost nebo přehnanost různých opatření. Teď si představte, že by generální ředitel WHO mohl ze své vůle vyhlásit stav pandemie jen na základě události s potenciálem pandemie, vlády členských zemí by byly zavázány plnit závazná doporučení WHO včetně omezení přeshraničního pohybu, karantény svých občanů, povinného očkování a podávání dalších léčiv nebo cenzury názorů, které jsou v rozporu s oficiálními informacemi WHO. Mně to připadá jako recept na katastrofu. Už roce 2025 by to mohla být smutná realita, pokud WHO dokáže přesvědčit většinu členských států k přijetí dvou zásadních dokumentů během Světového zdravotnického shromáždění letos v květnu.
Jako dospělí jsme většinou zvyklí dětem jen říkat a radit co a jak dělat. Někdy jim to pomůže, někdy spíš uškodí, i když to s nimi vždycky myslíme dobře. Ale jen málokterého dospěláka napadne děti chvíli sledovat a inspirovat se tím, jak se chovají a prožívají každou chvilku. Přitom se od nich můžeme tolik naučit.
