Knížečka Fork in the Road vám pomůže zjistit, zda trpíte závislostí na jídle, najít motivaci změnit životní styl, pochopit jak si správně sestavit každodenní jídelníček, nastavit strategie pro dlouhodobý úspěch a nakonec i poradí kde najít další informace a podporu. Bez zbytečné omáčky dostanete všechny potřebné informace, abyste se sami dokázali poprat se závislostí na jídle. A to nejen od autorky, ale od celého týmu odborných spoluautorů, kteří tento boj sami vyhráli a dnes v něm pomáhají druhým. Jestli vás tohle téma zajímá, čtěte dál.
Jakmile doma jednou rozjedete výrobu kefíru, brzy nato začnete přemýšlet, co všechno byste z něj mohli připravit. Mezi nejjednodušší dobroty, které dělám pravidelně patří kefírový termix. V základní variantě vám k jeho výrobě stačí tři suroviny. A příprava nemůže být jednodušší.
Když budete jíst hodně potravin obsahujících živočišné tuky a cholesterol, stoupne vám cholesterol v krvi, začne se usazovat v tepnách a vy si tak přivodíte aterosklerózu a časem třeba i infarkt nebo mrtvici. Tak aspoň praví široce rozšířená tzv. cholesterolová teorie vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Doktor Malcolm Kendrick v knize The Clot Thickens (česky něco jako sraženina roste) detailně vysvětluje, proč cholesterolová teorie hodně pokulhává. A navrch nabízí alternativní tzv. trombogenní teorii vzniku aterosklerózy. Samozřejmě, že se dočtete i jak své srdce udržovat zdravé. Vše je podané velmi čtivou a pro laika srozumitelnou formou. Lehký humor, často namířený do řad lékařů a vědecké komunity, je už jen třešničkou navrch.
Pokud vás zajímá netradiční pohled na vznik srdečních onemocnění a srdeční zdraví obecně, tuhle knihu byste si neměli nechat ujít.
Posledních 14 dní jsem testoval CGM CareSens Air, abych si vyzkoušel, jak tyto přístroje fungují, ale hlavně se dozvěděl víc o svém metabolismu. Před měsícem jsem se z analýzy DNA dočetl, že mám nejsilnější běžný genetický faktor pro cukrovku typu 2, středně zvýšenou inzulínovou rezistenci při vysokém příjmu sacharidů a špatně toleruji vysokosacharidovou stravu s vysokým glykemickým indexem. Takže nízkosacharidová strava je pro mě logická volba. Potvrdila mi CGM měření tyto předpoklady? A jaká byla moje zkušenost s CGM? Čtěte dál.
Ne všechno můžete ovlivnit. Hlavně u dětských pacientů diagnóza rakoviny bolí. Pořád ale platí, že vlastní zdraví máte velmi významně ve svých rukou. A je pouze na vás, zda zvolíte aktivní prevenci nebo odevzdaný přístup. Rakovina má řadu možných příčin. Článek nejen na základě knihy "Lži, které jsem učil na medicíně" amerického lékaře a dlouholetého univerzitního profesora Roberta Lufkina srozumitelně rekapituluje ty hlavní.
Svět, ve kterém dnes žijeme, je z evolučního hlediska pro člověka naprosto neznámé prostředí. Oproti tomu, jak se naše tělo vyvíjelo po 99,9 % času, co je člověk na Zemi, je dnes snad všechno jinak. Současné jídlo je na hony vzdálené tomu, co lidé jedli před pouhými 200 lety, natož před dvanácti tisíci lety a celou hlubší minulost.
Hýbeme se, nebo spíš nehýbeme, úplně jinak. Životní prostředí je mnohem horší, a dokonce i naše společenské vztahy prošly obrovskou proměnou. Smutné je, že co ještě před pár desítkami let bylo výjimečné (např. procento lidí s nadváhou nebo autoimunitním onemocněním) nebo dokonce nemyslitelné (např. domácí roboti na všemožné práce), to dnes lidi pokládají za normální.
Překvapí pak někoho, že naše těla (geneticky z velké části zaseknutá v době kamenné) všechny ty změny často nezvládají a spousta lidí podléhá nejrůznějším fyzickým nebo psychickým onemocněním? Jak si v takovém světě zachovat zdraví, vitalitu a psychickou pohodu? Možná je cestou nebýt normální, být zvídavý a nebát se jít proti zaběhnutým trendům.
Minulé pondělí jsem k velké radosti všech tří spolubydlících ukončil týdenní sardinkový půst. Inspirovala mě k němu zkušenost Nicka Norwritze. Když jsem s ním začal, chtěl jsem jen zjistit, jestli se mi za týden podaří pohodlně shodit pár kilo tělesného tuku bez ztráty svalové hmoty. Jak to probíhalo a jaké byly výsledky? Čtěte dál.
Posledních pár let jsem občas dumal nad otázkou, jestli se dnes můžeme přiblížit omega6/omega3 poměru, který měli naši prapředci. A jaký poměr asi mám já po více než deseti letech na Primal stravě (v posledních letech převážně živočišné)? Inspirován kamarádem biohackerem, který si pravidelně nechává z krve měřit snad všechno, co se měřit dá, jsem se v dubnu rozhoupal k prvnímu měření pár základních ukazatelů. A protože laboratoř nabízí i tuto možnost, připlatil jsem si za měření složení mastných kyselin v krvi (včetně onoho poměru omega6/omega3). Ve výsledkové zprávě jsem se dočetl, že mám dost málo omega3 (ALA, EPA, DHA). Protože jsem zároveň měl i málo omega6, vycházel mi relativně slušný poměr o6:o3 o hodnotě 6,1. Co s ním dokázala udělat krabička sardinek denně po dobu několika měsíců? Čtěte dál.
Nedávno jsem slyšel o případu aktivního muže, který byl pět let na carnivore (masožravé) stravě, hladiny cholesterolu měl odpovídající LMHR fenotypu (nízké triacylglyceroly, vysoký HDL a super vysoký LDL) a přesto ve 45 letech dostal infarkt. Tento příběh mě přiměl zamyslet se nad vlastním pohledem hlavně na LDL „cholesterol“, který mám dlouhodobě zvýšený. Jestli vás zajímá, k čemu jsem došel, čtěte dál.
Hypotéza o nasycených tucích způsobujících vysokou hladinu cholesterolu, který vede k srdečním onemocněním, je stále populární. Přitom už před 50 lety vznikly dvě studie, které ji vyvrací. Bohužel, jejich autoři své nálezy na dlouhá léta pohřbili. Trvalo přes 40 let než původní data někdo nalezl a zanalyzoval. Nejen o těchto studiích, které by měly být hřebíčky do rakve cholesterolové hypotézy, píše Dr Malcolm Kendrick ve své knize The Clot Thickens.
