Co je laboratorně pěstované maso?

Pokud nepatříte mezi miliardáře, pravděpodobně jste laboratorně pěstované maso ještě neochutnali. A jestli jste o něm ještě ani neslyšeli, určitě se to brzy změní. Stojí za ním totiž obrovský kapitál a skvělý marketing. Podle samotných výrobců i spousty novinářů je to budoucnost výroby a konzumace masa, která je šetrná ke zvířatům, životnímu prostředí i spotřebě energie. Ale když se podíváte kousek hlouběji pod marketingové fráze, zjistíte, že ono to laboratorně pěstované maso zas tak růžové není.

Toto je můj překlad původního článku z Mark’s Daily Apple od Marka Sissona, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad. Pod druhou čarou najdete můj dovětek o vlivu na životní prostředí.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Na první pohled má laboratorně pěstované maso hezký a ušlechtilý příběh.

Zachraňte všechny ty ubohé bezbranné krávy z krutých velkochovů a nelidských jatek. Zachraňte životní prostředí před všemi těmi kravskými prdy, říháním a emisemi spojenými s chovem zvířat. Uměle vyrobte maso tak, aby bylo zdravé, výživné a šetrné k životnímu prostředí. Optimalizujte obsah mastných kyselin. Eliminujte možnost výskytu nemocí přenášených zvířaty nebo bakterií odolných vůči antibiotikům. Už žádný odporný, nehygienický zvířecí hnůj. Žádná krev ani vnitřnosti. Je to čisté, bezpečné a klinické. Můžeme tomu dokonce říkat „čisté maso“ nebo „kultivované maso“.

Až na to, že nic z toho není pravda. Takže co to vlastně je?

Jak se laboratorně pěstované maso vyrábí?

Laboratorní pěstování masa začíná extrakcí kmenových buněk ze živých zvířat. Pro pěstování „hovězího masa“ v laboratoři se získávají kmenové buňky krav. „Kuřecí“ z kuřecích kmenových buněk. A tak dále.

Buňky se koupou v růstovém médiu – směsi aminokyselin, glukózy, solí (minerálů), vitaminů, antioxidantů, růstových faktorů, hormonů a dalších složek nezbytných pro buněčný růst, jako jsou pufry pro kontrolu rovnováhy pH. Nejběžnějším životaschopným růstovým médiem bylo embryonální hovězí sérum (získávané z březích krav), ale některé společnosti vyvinuly jiná růstová média, která zřejmě nevyužívají živá zvířata.

Jsou umístěny na „kostru“, která podporuje diferenciaci v tukové, svalové, krevní a další typy buněk. Základem této kostry může být želatina, kukuřičný škrob, houby a mnoho dalších látek.

Je to opravdu složitý úkol. Snaží se napodobit organický proces, který se neustále mění. Když se to děje u zvířete, je v tom určitá základní úroveň „inteligence“. Prostě se to tak nějak… děje. Vznikne to. Laboratorní prostředí nemůže přesně zkopírovat organické prostředí. Proto se studie in vitro málokdy dokonale promítnou do studií in vivo: na prostředí záleží. Na terroiru záleží.

Možná se jim povede v laboratoři vyrobit něco, co se blíží hovězímu masu, vypadá to tak trochu jako hovězí maso a trochu to tak i chutná, ale kdo může s jistotou říct, co se ztratilo v překladu? Mohlo by to být něco důležitého? Mohlo by to být něco zásadního pro zdravotní účinky konzumace takového výrobku?

Nejnověji jsem viděl izraelskou společnost, které se podařilo vypěstovat „steak“ o váze 105 gramů. Podívejte se na tu věc. Upřímně řečeno, vypadá to uboze. Jsou ještě hodně daleko. O čem je ve skutečnosti laboratorně pěstované maso?

Laboratorně pěstované maso není o zdraví

U laboratorně pěstovaného kultivovaného masa jde v konečném důsledku o kontrolu a peníze. Pokud kultivované maso nahradí tradiční chov zvířat, což je deklarovaným cílem, stane se schopnost dodávat živočišné bílkoviny duševním vlastnictvím pod kontrolou hrstky mocných. Stane se majetkem, průmyslovým odvětvím, technologií. Mezi největší sponzory laboratorně pěstovaného masa patří společnosti Tyson a Cargill, jedni z největších výrobců masa na světě. Dělají to z dobroty srdce, nebo proto, aby získali ještě větší kontrolu nad tím, kdo a jak může vyrábět maso?

Nakonec dojde k přeměně jedné z nejstarších a nejdemokratičtějších lidských technologií – chovu zvířat – na patentovatelné duševní vlastnictví. Dříve platilo, že když měla rodina několik koz nebo dojnou krávu, měla vystaráno. Nemuseli být bohatí, ale mohli si sami vyrábět potraviny (a prodávat je na trhu, pokud chtěli). Mít zvířata znamenalo svobodu a bohatství. Dokonce některá z nejstarších slov pro bohatství nebo peníze pocházejí ze slova pro dobytek nebo hospodářská zvířata. Například latinské pecunia (peníze) pochází ze slova pecus (dobytek).

Živočišné potraviny jsou navíc velmi pohyblivé a energeticky vydatné. Indoevropské expanze, které po tisíciletí formovaly vývoj Evropy, jižní a střední Asie, byly umožněny chovem zvířat a jejich mobilním mlékem, masem a krví. Malé, ale silné skupiny kočovných pastevců se svými koňmi a stády se proháněly po pastvinách a pustošily usedlé osady neolitických zemědělců, kteří se živili obilím, a to jen proto, že jejich obživu zajišťovala kopyta. Zásobovací řetězec? Oni sami byli svým dodavatelským řetězcem.

Byly tyto expanze násilné a ošklivé? Samozřejmě. Takové už jsou dějiny. Ale jde o to, že živočišná strava dává velkou moc. Tradiční způsoby výroby živočišných potravin tuto moc rozšiřují mezi lidi a demokratizují ji. Nemusíte být obrovskou nadnárodní korporací, můžete být farmářem, soběstačným zemědělcem v rozvojové zemi nebo členem chovatelského družstva. Nebo jen spotřebitelem na farmářském trhu.

Laboratorně pěstované kultivované živočišné potraviny slibují koncentrovat tuto moc. Pokud se maso stane duševním vlastnictvím, někdo na něj bude mít patent. Někdo bude vlastnit schopnost poskytovat živočišné bílkoviny a tradiční způsoby chovu zvířat budou vytlačeny a zregulovány.

Rozdíl mezi průmyslovým laboratorním masem a jiným průmyslově zpracovaným jídlem

I když já vyrábím majonézu ve velké továrně, můžete si ji i sami vyrobit doma. Nic vám v tom nebrání. Bude vám stačit metlička, olej, pár žloutků a ocet.

Pokud laboratorně pěstované maso nahradí tradiční chov zvířat, nebudete mít jinou možnost než si ho koupit. Nikdo jiný než majitelé těchto společností nebude mít peníze, aby si mohl dovolit potřebné vybavení a vyhovět všem předpisům. V navrhované utopii laboratorního masa nebude existovat žádné maso pěstované na dvorku. Místo toho bude „masný“ průmysl ovládat 4 nebo 5 společností. Technologické, finanční a regulační překážky, aby se člověk mohl stát producentem laboratorního masa, budou astronomické.

Dnešní svět není ani zdaleka dokonalý, ale pořád můžete v každém městě ve Spojených státech navštívit seznam Craigslist a najít v okruhu 50 mil někoho, kdo je ochotný vám prodat čtvrt krávy. Existují statisíce producentů hovězího masa, někteří velcí, jiní malí. To by se změnilo.

Jak čisté je laboratorně pěstované maso?

Při „pěstování“ svalových buněk vznikají vedlejší produkty, metabolity, z nichž mnohé jsou toxické. U normálně rostoucích zvířat jsou tyto toxiny odstraňovány močí a výkaly, takže se nekoncentrují v samotných tkáních a buňkách. Jak se laboratorní maso těchto toxinů zbavuje? Jak se výrobci vyhýbají koncentraci těchto látek v těch samých tkáních, které budou prodávat jako steaky a pečeně?

Zvířata jsou pro boj s bakteriemi, viry a plísněmi vybaveny imunitním systémem. Ten v žádném případě není dokonalý – proto používáme antibiotika a antiparazitika – ale je to docela silná obrana. Bez imunitního systému by to nebylo hezké. Laboratorní maso nemá imunitní systém. Jsou to jen buňky plovoucí v nádrži.

Co se tedy děje v laboratoři? To jsou upřímné otázky. Možná na ně existují odpovědi, ale já jsem žádné neviděl.

Dá se maso opravdu vylepšit?

Jednou z „předností“ laboratorně pěstovaného masa je, že výrobci mohou mikromanipulovat s obsahem živin, mastných kyselin a vitaminů ve svém produktu. Mohou ho „optimalizovat“ tak, aby bylo zdravější.

Pokud laboratorně pěstované maso umožňuje výrobcům mikromanipulovat s obsahem mastných kyselin a živin ve svém produktu, aby byl zdravější, co myslíte, čí představou „zdravého“ se asi budou řídit? Budou se řídit zdravým životním stylem našich předků, nebo zdravotními pokyny USDA (americké ministerstvo zemědělství, pozn. překladatele)? Jen si představte, jaké škody můžou napáchat:

• Odstranění všech nasycených tuků a jejich nahrazení polynenasycenými tuky.
• Kmenové buňky řepky smíchané s kmenovými buňkami krav pro podporu „zdravějšího“ tuku.
• Přídávání statinů do tohoto masa.
• Nahrazení želatiny v mase „vlákninou“ pro snížení vašeho cholesterolu.
• Odstranění hemového železa z veškerého kultivovaného červeného masa.

Podle většiny oficiálních „odborných“ vyjádření by to všechno byla vylepšení tradičního červeného masa. Byla by to ale také naprostá katastrofa.

Fuj faktor

Fuj faktor nedokážu změřit. Neexistuje žádná skutečná věda, která by ho „ospravedlňovala“. Ale je tu a pravděpodobně má svůj důvod. To je aspoň můj názor: že instinktivní nutkání a sklony mají evoluční účel, který jen musíme objevit. Někdy zjistíme, jaký účel to byl, a že už neplatí. Jindy na ten účel přijdeme a zjistíme, že stále platí.

Ale nemůžete popřít, že pěstování masa v laboratořích zní opravdu divně. Možná ne každému, ale připadá to tak dost lidem na to, abychom tomu věnovali pozornost. Asi bychom měli tento instinkt respektovat.

Kdyby laboratorně pěstované maso zůstalo navždy takovou zvláštností, produktem pro specifické spotřebitele, který by si lidé mohli dopřát kdy chtějí, nebyl by to problém. Ale do tohoto odvětví investoři nalévají miliardy dolarů s jasným cílem nahradit tradiční živočišnou výrobu. Není tu místo na žádný kompromis – nechtějí už, abyste jedli běžné maso, chtějí „budoucnost bez masa“ – a já vás vyzývám, abyste laboratorní maso odmítli svým srdcem, rozumem i peněženkou.

Opatrujte se všichni. Rád bych dole v komentářích viděl, co si myslíte o laboratorně pěstovaném mase.

Chcete jíst, žít a hýbat se zdravě, abyste se jednoduše zbavili kil navíc a získali hromadu energie?
Nebojte se požádat o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.
Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.

Dovětek o vlivu na životní prostředí

Tak to byl Markův názor na laboratorně pěstované maso. Já bych rád přidal můj pohled na jeden aspekt, který Mark ve svém článku vůbec nerozebíral. V úvodu jen zmínil, že není pravda, že bychom konzumací takového „masa“ pomáhali chránit životní prostředí a vyhnuli se zabíjení zvířat.

Pojďme se podívat, jak to ve skutečnosti je s neškodností laboratorně pěstovaného masa pro životní prostředí a samotná zvířata.

Jedna věc, kterou se v článcích o úžasných výhodách těchto výrobků nedočtete, je jaké suroviny jsou k onomu pěstování potřeba. Už víme, že tahle hmota roste díky kmenovým buňkám a růstovému médiu, které obsahuje potřebné mastné kyseliny, aminokyseliny, glukózu, vitamíny a další složky. Ale odkud se tohle všechno bere?

Zabralo mi pár minut, než jsem z hlubin internetu vytáhl seznam surovin, které používá jeden z výrobců laboratorně pěstovaného masa. Celý jejich výrobní proces ve zkratce popisují tady. Pro mě byl nejzajímavější právě seznam vstupních surovin. Najdete ho na následujícím obrázku.

Z čeho že to teda je? Mimo jiné kukuřice, cukrová třtina, sója a sójový olej, hrášek a pšenice. To jsou zdroje glukózy, bílkovin a tuků pro výrobní proces. A uvědomme si, že právě tyto vstupy tvoří absolutní většinu hmoty takového masa.

Opravdu při tom neumírají zvířata?

Zkuste si na chvíli představit, jak se všechny tyto plodiny pěstují. Nejčastěji je najdete na úhledných polích, kde neroste žádný plevel, nejsou tam žádní škůdci a nepípne tam ani ptáček, protože tam nemá moc co žrát.

Aby se tyto plodiny daly vypěstovat s vysokými výnosy, tradiční metody pěstování zahrnují orbu a používání syntetických hnojiv, pesticidů, herbicidů a fungicidů.

Co myslíte? Nezemře náhodou nějaké zvířátko při tom orání a několikerém průjezdu traktoru po poli během sezóny? Neotráví se náhodou pár exemplářů hmyzu těmi používanými pesticidy? Třeba i včelky? Co ptáci, kteří se hmyzem živí a na poli najednou žádný nenajdou? Kolik hlodavců skončí pod koly traktorů nebo je rozsekne pluh? Jaký dopad na životní prostředí budou mít emise z veškeré té zemědělské techniky a všechny ty chemikálie sprejované na pole?

Takže sice v samotné továrně na laboratorní pěstování masa žádné zvíře nezemře, ale v žádném případě to neznamená, že konzumací těchto výrobků děláte něco pro životní prostředí a umírá míň zvířat, než kdybyste jedli opravdové maso. Pokud vás podobné otázky ohledně vlivu konzumace masa na zdraví, životní prostředí i etický pohled na věc zajímají, mrkněte na mou recenzi skvělé knihy Sacred Cow.