Jak jsem šel nakoupit bez respirátoru

Dnes se s vám chci podělit o čerstvou zkušenost z návštěvy obchodního řetězce bez respirátoru. Dozvíte se, co mě k tomu vedlo, jaké mi hrozily postihy a jak to nakonec dopadlo.

Na úvod chci napsat, že se tímto jen dělím o svou zkušenost a nikoho k ničemu nenavádím. Dospělí svéprávní lidé se můžou rozhodovat dle svého uvážení a když budou chtít, třeba se inspirovat.

Proč

Jestli mě nějakou dobu sledujete, asi jste si všimli, že jsem proti plošnému nošení roušek a respirátorů. Ze začátku pandemie, kdy jsme potřebovali „zploštit křivku“ se nošení roušek zdálo být dobrým nápadem. Později sice řada dat z celého světa ukázala, že neexistuje žádný vztah mezi intenzitou protiepidemických opatření a počtem úmrtí s covidem, ale roušky už nám zůstaly. Pak je dokonce nahradily respirátory, které jsou asi výdělečnější.

Kdyby vás zajímaly studie na téma (ne)účinnosti protiepidemických opatření (včetně nošení roušek/respirátorů) a škod, které způsobují lockdowny (uzávěry), mrkněte na tuhle stránku Ivora Cumminse, který se tomuto tématu věnuje v podstatě od začátku pandemie.

Ivor nedávno upozornil na první randomizovanou klinickou zkoušku na téma vlivu nošení roušek na zdraví dětí. Vědci zkoumali úroveň oxidu uhličitého ve vzduchu, který děti dýchaly. Děti s rouškou vdechovaly skoro 6násobek hladiny oxidu uhličitého než bez roušek. Nedávná revize německých vědců došla k závěru, že existuje dostatek důkazů škodlivých účinků nošení roušek. Dále autoři navrhují, aby příslušné autority zvážily tvrdé důkazy poskytnuté tímto experimentem, které ukazují, že děti by neměly být nuceny nosit roušky.

Co se z médií nedozvíte

Bohužel nic z toho z mainstreamových médií nezjistíte. Tam se stále dokola budete dozvídat, jak epidemie zase nabírá na síle, jak je očkování jedinou cestou ke zvládnutí pandemie a jak je třeba dodržovat všechna protiepidemická opatření.

Přitom reálná data (žádné předpovědi nebo modely vládních poradců) ukazují, že státy, které zrušily pandemická opatření (lockdowny i povinné nošení roušek) na tom s úmrtností s covidem nejsou o nic hůř než státy, které naopak tato opatření ostře vynucují. Z USA máme příklady Floridy, která veškerá restriktivní opatření už loni a není na tom o nic hůř než Kalifornie, která naopak opatření vynucuje. Nebo Severní a Jižní Dakota, dva sousedící státy s opačným přístupem k pandemii, ale s podobnými výsledky. Z Evropy se můžeme podívat na statistiky Švédska a sousedních států.

Jiskřička naděje ze zahraničí

Nedávno se dokonce objevily informace, že ve Velké Británii ustupují od covid pasů a ke covidu chtějí přistupovat jako k chřipce. Nebo, že v Singapuru ustupují od covidových omezení a přestanou dokonce počítat nové přírůstky případů.

I v České republice máme odborníky, kteří mají jiný názor, než je ten oficiální, vládní.  Někteří se přidali k iniciativě Zdravé Fórum, které nabízí protiváhu k převládajícím informacím o covidu ve veřejném prostoru.

Epidemie? Kde? Nebo kdy?

I kdybychom připustili, že by roušky měly v době epidemie nějaký účinek, faktem zůstává, že v současné době o žádné epidemii mluvit nemůžeme.

Dal jsem si pár minut práci a z otevřených dat přístupných přes portál Ministerstva zdravotnictví vytvořil graf zobrazující denní počet nově nakažených, nových hospitalizací a denní počet úmrtí s covidem. Na levé svislé ose jsou denní přírůstky případů a hospitalizací, na pravé svislé ose najdete denní počty úmrtí s covidem.

Z grafu jsou hezky patrné dvě věci:

1. Sezónnost covidu, který je nejaktivnější od podzimu do jara. Všimněte si, že dnes jsme na stejném stavu jako loni v létě. A to letos máme slušnou část populace proočkovanou, a navíc si pravděpodobně ještě větší počet lidí už covidem prošel, což znamená, že mají možná ještě lepší imunitu než ti očkovaní.
2. Už začátkem května se počet případů i hospitalizací dostal pod hranici 2000. A od konce května se počet úmrtí s covidem pohybuje v jednotkách případů. V posledních dnech je toto číslo často na nule.

Když nemáme epidemii, proč pořád vynucovat protiepidemická opatření?

Jestli se epidemie vrátí, můžeme ji čekat nejdřív v září, a to asi v mnohem menším měřítku než loni – díky imunitě velké části populace získané prodělaným covidem nebo očkováním. Uvidíme. Do té doby ale o žádné epidemii nemůžeme mluvit.

Právní pohled na vládní nařízení

Zajímavý je i právní pohled na vládní protiepidemická nařízení. Ústavní právník Jan Wintr sepsal všechna mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, u kterých Nejvyšší správní soud konstatoval nezákonnost. K 1. červenci 2021 jich bylo 24 a jejich seznam najdete na Facebook profilu Zdravého fóra. Mimo jiné tam uvidíte i rozsudek „8 Ao 7/2021 z 29. 6. 2021 – nezákonnost omezení vstupu do prostor, účasti na schůzích a provozoven služeb“ čili vstup do prodejen. Bohužel, kdykoli Nejvyšší správní soud označí platné vládní zařízení za neplatné, vláda hned druhý den vydá opatření nové, nařizující to samé.

Takže když to shrnu, neexistují žádné kvalitní důkazy, že by nošení roušek a respirátorů vedlo k nižším počtům úmrtí s covidem. Naopak máme důkazy o tom, že dětem nošení roušek škodí. Ti, kteří se covidu bojí by do dneška měli být naočkovaní. Dnes tu technicky žádnou epidemii covidu nemáme, a přesto nám stále platí protiepidemická nařízení. Tato nařízení Nejvyšší správní soud opakovaně označil za nezákonná, což naší vládě vůbec nevadilo a ihned vydala v podstatě stejné nařízení znovu.

Co nám kdo může

Co s tím? Když se vláda snaží vynucovat nesmyslná opatření nezákonným způsobem asi nezbývá nic jiného než občanská neposlušnost – prostě ta nařízení nerespektovat.

Jak na to nedávno sepsal Jan Tománek na svém FB profilu. Opírá se o vyjádření právníků Zdravého fóra, kteří v sekci časté dotazy vysvětlují, kdo má a nemá právo vyžadovat a kontrolovat nošení respirátoru v nákupním centru, obchodě nebo MHD.

Z těchto zdrojů jsem se dozvěděl následující:

• Za nenošení respirátoru/roušky vás nikdo nemá právo vykázat z nákupního centra, obchodu nebo MHD. Policie (státní i obecní) vás může tzv. ztotožnit (ověřit vaši identitu) a předat informaci o podezření ze spáchání přestupku do správního řízení. Vymáhat nasazení roušky nebo vykázat právo nemá.
• Žádný zaměstnanec obchodu (ani manažer) nemůže kontrolovat, jestli nosíte ochranu úst. Toto přísluší jen hygieně. Manažer, ani jakýkoli prodavač, učitel, nebo ředitel vás nemá právo JAKKOLI kontrolovat – tím, že vás kontroluje na sebe bere pravomoc, kterou má pouze hygiena – a toto je trestný čin, za který může být odsouzen až na dva roky do vězení:  „Přisvojení si pravomoci úřadu“.
• Co dělat, kdyby vás policie přece jen chtěla zadržet. Prokázat totožnost, ale NEVYPOVÍDAT – cokoli neuvádět do protokolu a nechat si pouze zapsat přestupek do přestupkového řízení. Tím by to mělo končit, protože v přestupkovém řízení musí mít policie nějaké důkazy a ona je v tomto případě není oprávněna jakkoli zajišťovat – tedy pokud se nepřiznáte. Proto jak píše pan Tománek – cokoli neuvádějte.

Z toho jsem si vyvodil, že to nejhorší, co se mi může stát při nakupování bez respirátoru, bude buď, že mě třeba na kase odmítnou obsloužit, nebo že si chvíli budu povídat s policisty, kteří možná zahájí přestupkové řízení, ze kterého nakonec nic nebude (pokud se nepřiznám). S tím bych se dokázal smířit, takže jsem se rozhodl, že příště do supermarketu půjdu bez roušky.

Chcete bez každodenního cvičení, diet, pilulek a koktejlů shodit přebytečná kila, přestat bojovat s jídlem a začít si užívat spoustu energie a pevnější zdraví? Je to jednodušší než si myslíte. Se správnými informacemi a malou pomocí to zvládnete i vy. Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám s tím jako váš kouč pomůžu. Pokud zrovna nehledáte kouče, ale sami na sobě chcete zapracovat a cítit se líp, zkuste zdarma 21denní výzvu.

Jak to dopadlo

Tak jo, jsem v obchodě, s rouškou v brašně, celkem nervózní, jak to všechno dopadne. Hned u vchodu kontroluji „covid instrukce“ a všímám si, že nepíšou o žádných zákazech a příkazech, ale pouze PROSÍ zákazníky, aby v prodejně nosili respirátor, roušku nebo kapesník před pusou. Fajn, hezky poprosili, ale dnes budu neposlušný a zkusím to bez ochrany.

Beru košík a vjíždím do sekce ovoce a zeleniny. Zatím to jde fajn, pár věcí mám ve vozíku, a ještě mi nikdo nic neřekl – ani ze zaměstnanců, kteří doplňují zboží, ani z nakupujících. Vybírám jablka a najednou mi za zády někdo zařve: „Pane, vy nemáte to!“. Otočím se a vidím pána možná kolem 35 let, který je viditelně velmi rozrušený, ukazuje na svůj respirátor a hodně nahlas opakuje: „Vy nemáte to!“

Podle výrazu a reakce mi dochází, že pán bude asi mentálně retardovaný.

Dojdu k němu, protože zrovna stojí u rajčat, která chci nakoupit, klidně odpovím: „Děkuji, já vím.“ a dál nakupuji.

A on zase: „To musíte mít!“.

Já na to opět klidně: „Nemusím.“

Na to se pán otočí k mamince a napůl vyděšeně a napůl zmateně povídá „Mámo, on nemá to. To musí mít! To se musí říct!“

Paní se ho snaží uklidnit a povídá „Nech toho. No tak asi nemusí. Třeba je očkovaný.“

Celá situace je mi hodně nepříjemná. Je mi jasné, že s panem se v klidu nedomluvím a dokud mu nezmizím z očí, bude z toho povyk. Je mi líto maminky, která se syna marně snaží uklidňovat. I když chci koupit ještě nějakou zeleninu, raději odkorzuji dál do obchodu, abych pána dál nerozrušoval. Pro zeleninu se můžu vrátit později.

Normálním lidem nevadím

Dalším testem je nákup u obsluhovaného pultu, kde jsou dvě prodavačky. Ujímá se mě jedna, která má respirátor opřený jen o špičku nosu (vůbec jí to nemám za zlé). Řeknu jí, co bych si přál, a ona mě bez hnutí brvy obslouží jako každého jiného zákazníka.

Zbytek nákupu už probíhal naprosto hladce (pána s maminkou už jsem v obchodě nepotkal). Nikdo mi neřekl ani slovo. Slečna u pokladny, která si po každém zákazníkovi aspoň na pár sekund odtáhla respirátor dál od obličeje, aby se mohla nadechnout, se na mě jen překvapeně podívala, ale neřekla vůbec nic.

Z celé návštěvy jsem měl dojem, že zaměstnanci obchodu snad dostali nějaké školení, že „neposlušné“ zákazníky nemají jakkoli upozorňovat, že nemají ochranu úst. Jestli to tak je nebo ne, netuším.

Na pána s maminkou jsem asi za půl hodiny narazil ve městě na ulici a potěšilo mě, že venku respirátor nenosil.

Cestou domů jsem se stavil ještě do malé prodejny masa. Nebyl tam žádný zákazník a vzadu za pultem seděla sama prodavačka. Když jsem viděl, že respirátor nemá, svůj jsem taky nechal odpočívat v brašně a nakoupil bez něj.

Co dál

První zkušenost to byla lehce nepříjemná, cítil jsem se dost nervózně a pořád čekal, že se se mnou někdo bude chtít hádat. Nakonec to dopadlo dobře a příště půjdu do supermarketu nakupovat zase bez roušky.

Z mého pohledu současná mimořádná nařízení ministerstva zdravotnictví nemají žádné pádné vědecké opodstatnění. Navíc jsou opakovaně Nejvyšším správním soudem označována za nezákonná. Jsem zdravý člověk, s fungující imunitou a covidu, který jsem dodneška nechytil, i když s virem jsem se musel opakovaně potkávat, se nebojím.

Pokud se někdo bojí, že zdraví neočkovaní lidé jako já, ho nakazí, může se nechat proti covidu očkovat. Dnes tu možnost má každý dospělý svéprávný občan ČR. Smutné je, když potkáte očkovaného člověka, který je tak vystrašený, že má hrůzu z kohokoli bez roušky, přestože sám je očkovaný. Až tak daleko to vláda ve spolupráci s většinou médií dotáhla.

Když se vláda snaží vynucovat nesmyslná opatření i v době, kdy tu žádnou epidemii nemáme (viz graf výše), tak kdy nás nechá respirátory sundat? Vypadá to, že nikdy. Teda pokud se něco nestane a marketingoví poradci nedojdou k závěru, že bychom se taky měli vydat podobnou cestou jako Velká Británie nebo Singapur.

Do té doby nehodlám dodržovat nesmyslná, nezákonná vládní nařízení a budu občan neposlušný, co nakupuje bez respirátoru.

Přijde mi, že když se o naše svobody a normální život, který jsme znali před covidem, sami nezasadíme, nikdo jiný to za nás neudělá.

Jak to vidíte vy?