Chcete se podílet na blogu? Napište mi.

Naši prapředci umírali v pětatřiceti: obrovská lež

předci umírali v 35

Tohle tvrzení je obrovská lež, která má lidi přesvědčit k tomu, aby se vyhýbali jedněm z nejzdravějších potravin na světě

Oblíbené tvrzení říká, že naši předkové žili krátký a krutý život a dožívali se sotva 35 let. Jejich strava bohatá na červené maso, vejce a mléčné výrobky pro nás proto přece nemůže být zdravá. Tato úvaha není jen chybná. Zároveň je to jedna z největších lží všech dob, podporující moderní potravinový systém, který je diametrálně odlišný od našich biologických potřeb.

Toto je můj překlad původního článku ze Substack blogu Briana Sanderse, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.


Dezinformační past

Tento 35 let starý mýtus je základem dezinformací, které odrazují lidi od stravy vhodné pro člověka, tedy stravy, na které jsme se vyvinuli. Lidi si myslí, že pokud naši předkové umírali mladí, příčinou musela být jejich strava. Tato „logika“ se zneužívá k protlačení neustále se rozšiřující škály zpracovaných potravin, rafinovaných obilovin a průmyslově vyráběných olejů.

Vyvrácení mýtu o „průměrném věku“

Jak jsme se sem dostali? Jak vznikl tento rozšířený mýtus o našich předcích dožívajících se pouhých 35 let? Jednoduchou odpovědí je zneužívání statistik. Tento věk je průměr a průměry mohou být velmi zavádějící. Tento průměrný věk je výrazně zkreslený vysokou dětskou úmrtností. Mnoho dětí tehdy nepřežilo porod nebo nebezpečných prvních pět let života. Pokud to ale naši prapředci zvládli, měli velkou šanci dožít se mnohem vyššího věku.

Toto číslo nezohledňuje ani úmrtí způsobená vnějšími faktory, jako jsou nehody, zranění a predátoři. Tato předčasná úmrtí nemají nic společného se stravou nebo přirozeným stárnutím. A nezapomínejme na infekce, patogeny a parazity – další faktory, které nemají nic společného s kvalitou stravy našich předků.

Zdravější život před nástupem zemědělství

Před zemědělskou revolucí jsme na tom byli lépe téměř ve všech zdravotních ukazatelích. Byli jsme vyšší, naše kosti byly robustní, na kosterních pozůstatcích bylo málo lézí, které by ukazovaly na choroby a nutriční nedostatky, a zubní kazy se téměř nevyskytovaly. Tohle je dobře zdokumentováno ve vědecké literatuře a dále potvrzeno vědci, s nimiž jsem se bavil, jako je Dr. Bill Schindler.

Naše upadající zdravotní ukazatele

Dnes je tomu naopak: kvalita ovzduší se zhoršila, voda je znečištěná, cvičení je spíš plánovanou aktivitou než životním stylem, a především se zhoršila naše strava. Navzdory tomuto celkovému zhoršení životních podmínek se průměrná délka života vyšplhala na 77-82 let, přičemž někteří se dožívají až 120 let. Nabízí se otázka: jak dlouho bychom mohli žít, kdybychom si osvojili stravu, která by více ladila s naší evoluční historií?

Logika dlouhověkosti

Pokud se dnes lidé mohou dožít 120 let při ne zrovna optimální stravě a životních podmínkách, je logické, že bychom měli být schopni podobné délky života i v minulosti, zejména když tehdy naše strava více odpovídala našim biologickým potřebám.

Dr. Michael Rose je známý výzkumník v oboru stárnutí, se kterým jsem dělal rozhovor v podcastu Peak Human, a který také vystupuje v dokumentárním seriálu Food Lies. Ten věří, že lidé se mohou dožít 200 let. Myslí si, že pokud budeme žít a jíst tak, jak jsme žili dříve, a navíc budeme mít k dispozici výhody moderních život zachraňujících léků, jako je například penicilin, můžeme žít mnohem déle, než si lidé myslí, že je možné.

Paralela se lvy

Představte si lva v zoologické zahradě, který se dožívá věku odpovídajícímu 80 lidským rokům. Předpokládali byste, že lev ve volné přírodě s optimální stravou a životním stylem by pošel už ve věku odpovídajícím 35 lidským rokům? To je přece nesmysl. Zvířata neumírají jen tak bezdůvodně.

Představa, že zvířata po překročení reprodukčního věku jednoduše umírají, je nejen zjednodušením, ale i nepochopením biologických a evolučních principů. Jedním z konceptů, který tuto představu zpochybňuje, je tzv. „hypotéza babičky“, původně formulovaná pro vysvětlení lidské dlouhověkosti, ale použitelná i pro jiná společenská zvířata. Tato teorie předpokládá, že starší jedinci – v tomto případě babičky – poskytují velmi důležitou podporu mladším generacím, čímž zvyšují jejich šance na přežití a následně i na šíření společných genů. Jinými slovy, i když už se zvíře nemůže rozmnožovat, jeho život neztrácí smysl a stále plní důležité funkce.

Ve zvířecích komunitách mají starší členové často zásadní roli, jako například vůdčí slonice, které využívají svou výbornou paměť k tomu, aby dovedly stádo k nezbytným zdrojům, jako je voda a potrava. Tato starší zvířata přispívají mnohem víc než jen potomstvem. Přispívají i znalostmi a sociální stabilitou, což může být pro přežití skupiny klíčové.

Navíc, biologické systémy jsou uzpůsobeny k adaptaci a dlouhodobému přežití, nikoli pouze k reprodukci. Živočichové, kteří se dožívají vyššího věku, než je ten reprodukční, mohou nabídnout genetické výhody, například rozmanitější genofond. Mohou také poskytovat ochranu nebo potravu mladším členům, čímž pomáhají zajistit další přežití svého rodu.

Zpět ke lvu v zoo – ve skutečnosti je to naopak. Lvům (stejně jako většině zvířat v zoologických zahradách) se v zoologických zahradách nedaří. Umírají předčasně, „neprospívají“ a někdy ani nemohou zplodit potomky. Je to proto, že nežijí v souladu se svým přirozeným způsobem života.

Co pohání dezinformace

Proč tedy mainstreamová média pořád dokola šíří mýtus o tom, že naši předkové žili krátký a bídný život? Sledujte odkud tečou peníze. Existuje totiž obrovská finanční motivace k odklonění veřejnosti od potravin bohatých na živiny, jako je červené maso, vejce, mořské plody a mléčné výrobky. A tento mýtus udržuje lidi závislé na zpracovaných potravinách, které jsou mnohem výnosnější a mnohem méně výživné.

Vzhledem k dnešní vysoké průměrné délce života i navzdory zhoršujícím se podmínkám životního prostředí je načase zamyslet se nad tím, o kolik zdravěji – a déle – bychom mohli žít, kdybychom naši stravu sladili s evoluční historií.

V boji proti inzulínové rezistenci, obezitě a dalším moderním chronickým onemocněním nejde o to, abychom se silou vůle přinutili jíst méně, ale spíš o to, abychom si vybírali potraviny, které jsou bohaté na živiny a dokážou nás zasytit. Pokud jde o dlouhodobé zdraví a dlouhověkost, živiny mají navrch nad kaloriemi. Přestaňme se klamat, uznejme logiku věci a začněme naše těla vyživovat tak, jak to chtěla příroda. Lidé mají vrozené právo na dlouhý a silný život.

-Brian

PS: můžete si předobjednat Food Lies dokuseriál, podpořit naše rančery na Nose to Tail, nebo se stát placenými podporovateli tohoto Substack účtu 🙂


Chcete mít energie na rozdávání, skvělou náladu a tělo, na které se můžete spolehnout a budete si v něm cítit fajn? Můžete!
Nebojte se požádat o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda, dřina a odříkání. Jde to i jednoduše.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.

Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.


Mirek Kec
Jsem nadšený vyznavač Primal životního stylu, zapálený kuchař amatér a certifikovaný Primal Health Coach. Mým cílem je šířit informace o tomto jednoduchém a zdravém životním stylu, díky kterému můžeme předcházet a někdy i zvrátit spoustu neduhů dnešní doby jako je např. nadváha, chronická únava, cukrovka typu 2, výkyvy nálad nebo zažívací potíže.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů