RAKOVINA – HLAVNÍ PŘÍČINY A SOUVISLOSTI

Ne všechno můžete ovlivnit. Hlavně u dětských pacientů diagnóza rakoviny bolí. Pořád ale platí, že vlastní zdraví máte velmi významně ve svých rukou. A je pouze na vás, zda zvolíte aktivní prevenci nebo odevzdaný přístup. Rakovina má řadu možných příčin. Článek nejen na základě knihy „Lži, které jsem učil na medicíně“ amerického lékaře a dlouholetého univerzitního profesora Roberta Lufkina srozumitelně rekapituluje ty hlavní.

Bolavé téma, které bezpochyby čím dál víc rezonuje západní společností, je rakovina. Skoro každý už najde ve svém okolí nějakou její oběť.

Podle Dr. Roberta Lufkina je rakovina charakterizována:

• a) nekontrolovaným růstem,
• b) šířením po celém těle (v pozdějším stádiu),
• c) nesmrtelností (obyčejné buňky po určitém počtu dělení umírají, rakovinové žádné limity nemají, množí se, jak chtějí).

Pro začátek je velmi důležité si zopakovat dva způsoby výroby ATP (energie v buňkách):

• anaerobní glykolýza
• oxidativní fosforylace

Anaerobní glykolýza je už z logiky názvu režimem bez přístupu kyslíku. Zřejmě i kvůli nedostatečnému kyslíku v atmosféře byla jedinou možností výroby ATP u původních jednobuněčných organismů. Využívá jen glukózu a její účinnost je velmi nízká, ATP takto vzniká opravdu málo. Postupem evoluce (ten přerod mohl trvat až dvě miliardy let), vznikly organismy mnohobuněčné … a s nimi i náš současný rozmanitý živočišný svět.

Kyslíku už máme dost. Buňky mají mitochondrie. Obvyklým režimem výroby ATP tak je oxidativní fosforylace. Ta probíhá výhradně za přístupu kyslíku v mitochondriích a dokáže tím pádem jako palivo využít nejen glukózu ale i tuk. Vzniká tak až 17x víc ATP než starou glykolýzou. Anaerobní glykolýza se ve zdravých buňkách nadále využívá jen ve stavech nedostatku kyslíku (hypoxie), pokud se třeba během intenzivního sportu zadýcháte a oxidativní fosforylace nestíhá krýt potřebu svalů. Většina dnešních pasivních lidí tento stav skoro nezažije. V klidu a při velmi nízké intenzitě (chůze po bytě, stání, sezení) tělo kryje téměř 100 % energetické potřeby aerobně (tj. oxidativní fosforylací v mitochondriích).

BUŇKY VE STRESU

Problém je, když se buňky „dostanou do stresu“ (Lufkin). Poškodí se a mitochondrie přestanou plnohodnotně fungovat. Tehdy se buňky v panické snaze samy sebe zachránit přepnou opět do „starého režimu“. Místo obvyklých ohledů a symbiózy, v níž složitý organismus celou dobu žil, se jeho určitá část na okolí vykašle a začne myslet „jen na sebe“. Nároky jsou tak obrovské, že mohou ukončit život vlastního hostitele.

Buňky se přepnou do původního režimu a na výrobu energie používá nádor velmi hojně (nebo zcela) především anaerobní glykolýzu.

Proč?

Na tuhle otázku odpověděl už Dr. Wartburg. V přelomovém článku z roku 1956 „O původu rakovinových buněk“ dospěl k závěru, že „rakovinové buňky používají glykolýzu, protože jejich mitochondrie jsou poškozené“. Jedná se o tzv. „Wartburgův efekt“.

Pro kontext: Dr. Otto Wartburg byl homosexuál a Žid. Nacismus přežil jen díky tomu, že Hitler se bál rakoviny víc než Židů, nechal ho proto pracovat. Jeho renomé bohužel prací pro nacisty utrpělo, což vedlo ve vědeckém světě k částečné diskreditaci. Nezaujatými vědci je Wartburgův efekt stále citován jako základ k pochopení fungování rakoviny.

Každopádně, aby se v tomto primitivním a neefektivním režimu buňka uživila a nadále dělila, potřebuje velkou hromadu glukózy. Rakovina je proto některými odborníky nazývána „cukrovým narkomanem“. Původní odhady byly, že nádorová buňka spotřebuje 10-40x víc glukózy než běžná buňka, nyní se hovoří až o 50-100x spotřebě (např. glioblastom nebo leukémie).

Pro úplnost: Používaným palivem je také aminokyselina glutamin.

UMÍ NÁDOR VYUŽÍVAT TUK?

Tuk přitom nemusí být zcela zapovězené palivo. Pokud mitochondrie aspoň trochu fungují, dokáže ho buňka nadále fosforylací využívat. Ve stavu většího poškození už to tak být nemusí. AI připouští fakt, že poškozené mitochondrie a hypoxie (v rakovinových buňkách je obvykle málo kyslíku) akcelerují nutnost přechodu na glukózu jako hlavní palivo. Bude to záviset na typu nádoru a stupni poškození mitochondrií. Některé nádorové buňky metabolizují tuk lépe, jiné hůře, některé vůbec. Třeba rakovina slinivky přežije velmi dobře i hlubokou ketózu, tuk jí tedy chutná (Norwitz).

Nejčastějším palivem je ale glukóza a zmíněná aminokyselina glutamin (bez které nepřežijí ani zdravé buňky).

Každopádně tady máme vysvětlení, proč půsty (žijete z vlastního tuku) nebo ketogenní diety (postavené na vysoké konzumaci tuku a nízkých sacharidech) nezřídka slaví proti rakovině úspěch. Organismu takto snižujete dostupnost glukózy (játra jí budou nadále tvořit, ale poptávka nádoru bude zřejmě převyšovat nabídku). V půstu, částečně i v nutriční ketóze, navíc startujete autofagii. Po několika dnech půstu je autofagie opravdu hluboká. Utlumíte mTOR a nastartujete buněčnou očistu (oprava a likvidace špatných buněk). To je proces, na který pro samé jedení několikrát denně nemají organismy západního člověka vůbec čas. Paseme se jako ten dobytek (Margit Slimáková), jíme od rána do večera. Onkologicky nemocným pašují kamarádi do nemocnice „dobrůtky“, aby je … dorazili. Obvyklé lékařské doporučení pacientům s rakovinou „jezte, na co máte chuť“ je neodpustitelné zjednodušení a ignorace vlivu metabolismu na celkový zdravotní stav člověka.

Tlak amerického ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho na Lékařské fakulty v USA, aby se více věnovaly vzdělávání v oblasti nutriční péče a výživy, je rozhodně správným krokem.

BUNĚČNÝ STRES

Důležitá otázka: Co startuje stres, v němž se buňky zblázní a začnou se nekontrolovaně dělit? Lufkin jmenuje pár základních okruhů (platí z velké části i pro civilizační choroby typu Alzheimer a další):

• metabolický syndrom (raději mám výraz metabolický rozvrat)
• nutriční deficity
• mentální stres (může ho zvyšovat prožité trauma)
• systémový zánět
• kontaminace toxiny
• infekce
• konkrétně u rakoviny pak i ozáření

Metabolický rozvrat rovná se obezita, ucpané tepny, vysoké triacylglyceroly, nízký HDL cholesterol, vysoký krevní cukr, chronicky zvýšený inzulin, atd. Často s tím vším souvisí systémový chronický zánět. Kdo tyhle věci neřeší, dopřává si sladkosti a energy drinky se slovy „občas můžeš“, peláší vstříc rakovině.

Pod nutričními deficity si lze představit například nízký vitamín D (základní štít proti veškerým nemocem), nedostatek omega 3 mastných kyselin, nízkou saturaci elektrolyty (hořčík, draslík, vápník), deficit antioxidantů, zinku a dalších důležitých minerálů. Potraviny ze současných obchodních řetězců jsou nutričně prázdné. Čím dřív to našinec pochopí, tím větší má šanci přežít.

Mentální stres je složité téma. K rakovině se lze rozhodně „prožrat“ stejně jako „prostresovat“. V mládí vám někdo ublíží a celý zbytek života reagujete přecitlivěle až hystericky na běžné podněty, nejste odolní, trpíte pro každou maličkost. I mentálně silný typ se ovšem může dostat pod tlak, který ho semele. Každý má někde svou hranici! Konstantně vysoký kortizol (stresový hormon) organismu rozhodně škodí.

Kontaminace jsou stavy, kdy třeba relativně zdravě vyhlížející jedinec pracuje v továrně, kde brousí a vdechuje nějakej sajrajt a za pár let dostane rakovinu hrtanu (příběh z okolí autora). Anebo kuřák, který má po třiceti letech kouření v plicích 2-3 kila dehtu. Alkoholik se zničenými játry. Toxinů je v dnešním světě bohužel hodně a některé těžko ohlídáme – hliník, olovo, rtuť. Anebo mikroplasty. Hřejete si jídlo v mikrovlnce v plastové misce? Pěkná hloupost. Zapnutý mobil na nočním stolku? Další hloupost.

Je fér dodat, že některé rakoviny mohou být také infekční, obvykle jde ale o jednotky procent, u některých typů maximálně 10-20%. A zase budou souviset s oslabenou imunitou, která infekci nezvládla. Ochota lékařů ulevovat pacientům touto možnou příčinou je trestuhodná. Pokud člověk po rakovině žaludku, chemoterapiích a následném odebrání žaludku (příběh z okolí autora) klidně pije colu, baští fast food, „protože doktor říkal, že to mohlo bejt i virový…“, jde o další selhání lékařských autorit.

Každopádně tvrzení, že řada současných rakovin má metabolický základ, je čím dál častější. Soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit. Soustřeďte se na zdravý metabolismus!

ŠPATNÝ ŽIVOTNÍ STYL NEBO NÁHODA?

Sluší se dodat, že všeobecně přijímanou teorií vzniku rakoviny jsou „náhodné chyby při kopírování DNA během dělení buněk“. Komplexního lékaře MUDr. Vojáčka teorie náhody (odborně „somatická mutační teorie“) na Powerlogy Biohacking summitu v Praze 2025 hlasitě rozesmála. Přítomné taky.

Lufkin uvádí, že zmapování kompletního genomu (cca rok 2001) a na něj navazující snaha zmapovat mutace DNA nikam nevedly. Třebaže noviny už hlásaly, jak „vědci brzo všechno rozluští a najdeme klíč ke každé nemoci.“

Vědci po letech zjistili, že u některých rakovin se nenašly mutace vůbec žádné. Desítky tisíc prověřených pacientů naopak nabídly takové, kteří měli DNA mutací několik a rakovinou netrpěli. Lufkin: „S jistotou lze tedy říci, že cílení na geny spojené s rakovinou nefunguje, snad s jednou nebo dvěma výjimkami.“ (MUDr. Vojáček právě zaškytal.)

Když AI tento text oponovala, u této pasáže se nejvíc mračila. Ano, mainstream je názorově jinde. Dobře. Třeba je Lufkin v tomto moc extrémní. Jenomže co když někdo třicet let kouří a onemocní rakovinou plic? Nebo má X kilo nadváhy, diabetes, ucpané cévy a onemocní dejme tomu rakovinou tlustého střeva, slinivky či jater? Pořád jde „o replikační náhodu“? To je přece alibismus!

Což uznala i AI. Doplnila, že kuřáci s rakovinou plic prý mají „v nádorech velmi výraznou mutační signaturu. Dlouholetý kuřák má v průměru 150 extra mutací v každé buňce plic za každý rok kouření.“ Čili opět mutace, v pořádku. U takového člověka je ale absurdní tvrdit, že byla taková mutace „náhodná“, byť by tomu někdo rád věřil.

Také obezita je objektivní problém. Je to druhá nejčastější příčina rakoviny. Zajímavé je, že u obézních se „mutační zátěž“ skoro neobjevuje. Hlavní problém je u nich přestimulovaný mTOR a vysoký IGF-1. Tedy růstové faktory. Přejídání. Nadbytek jídla. Čili zase metabolické problémy. Pro pořádek, globálně nejčastější příčiny rakoviny jsou: 1. kouření, 2. obezita, 3. alkohol, 4. infekce, 5. záření, znečištění, pracovní expozice.

MILUJTE SE, JACÍ JSTE!

Doba je bohužel taková, že nikdo nikdy na za nic nemůže. Za vším hledáme „ňákej moribundus“. Zdravá strava (nemám rád výraz dieta) pro nás představuje „stres“ a tak v jídle klidně dál prasíme a razíme heslo: „Milujte se, jací jste!“ Po něčí předčasné smrti potom slzíme, zalykáme se kondolencemi, ale nad možnými chybami se zamyslí málokdo.

Odpovědnost za veškeré problémy svěřujeme výhradně do rukou zdravotníků. Metabolické zdraví přitom máme ve své moci. Systémový zánět taky. Nutriční kvalitu přijímané stravy taky. I managament stresu si lze nastavit (jakkoli nelze zpochybnit, že například změna práce, výměna životního partnera nebo otravného souseda nemusí být snadné). Imunitu můžete buď posilovat nebo oslabovat.

Je to vaše volba!

Bojujte za zdraví svých mitochondrií. Snažte se neuvádět buňky do stresu. Pokud baštíte zákusky, řízky a smažený sýr po hospodách, kde týdny nevymění ve friťáku olej, buňky rozhodně stresujete! Večerní meditace s hlubokými nádechy možná sníží kortizol, ale metabolismus vám to nespraví. Mitochondriím prospívá nízkosacharidová nebo keto strava. Aspoň cyklicky! Zelené čaje. Kurkumin. Vitamín D. Fyzická aktivita. Nárazový půst.

Maličkosti, které mohou posunout vaši kapacitu a odolnost.

Ochota přijmout odpovědnost za své zdraví je každopádně základ.

A jestli vás nakonec opravdu dožene „náhoda při kopírování DNA“, budete mít aspoň čisté svědomí.