Recenze: Sacred Cow

Nejíte maso z obavy o své zdraví? Nebo, abyste chránili planetu? Nebo snad aby kvůli vašemu jídlu nemusela umírat nevinná zvířata? Kniha Sacred Cow s podtitulem proč je dobře chované maso dobré pro vás i pro planetu vás přesvědčí, že dobře chované maso je dobré jak pro vaše zdraví, tak pro planetu, a zemře kvůli němu méně zvířat, než kdybyste se živili třeba pečivem.

Dlouho jsem přemýšlel, jak vám tuto zásadní knihu přiblížit. Nechtěl jsem napsat jen stručnou recenzi, ale aspoň vám nastínit hlavní myšlenky, které kniha přináší. Výsledkem je jakýsi mix mých postřehů a pár pasáží z knihy. Přestože se jedná o zatím nejobsáhlejší recenzi, dozvíte se z ní jen pár střípků z obrovského množství důležitých témat, která kniha rozebírá. Rovnou vám můžu říct, že jak knihu, tak film doporučuji úplně každému.

O autorovi

Tuto knihu mají na svědomí rovnou dva autoři. Prvním je nutriční terapeutka a eko farmářka v jedné osobě, Diana Rodgers. Je také autorkou podcastu Sustainable Dish (udržitelné jídlo). Píše a po celém světě přednáší o propojení optimální stravy pro člověka s udržitelným vlivem na životní prostředí. Je také producentkou a režisérkou stejnojmenného filmu Sacred Cow.

Druhým autorem je Robb Wolf, bývalý výzkumník v oblasti biochemie a autor bestsellerů The Paleo Diet a Wired to Eat. Dnes je jednou z nejznámějších osobností v oblasti paleo stravy a přístupu ke zdraví inspirovaným našimi předky (ancestral health). Je i spoluzakladatelem zajímavé sociální komunity The Healty Rebellion (rebelie zdraví). Na filmu Sacred Cow se podílel jako výkonný producent.

Obsah a struktura

Kniha je rozdělená do několika hlavních částí, které kriticky zkoumají konzumaci masa z pohledu vlivu na naše zdraví, na životní prostředí i z etického hlediska. Nakonec nabízí konkrétní návrhy, jak můžeme zlepšit nejen chov zvířat pro maso, ale celé zemědělství. A jako bonus dostanete i 30denní plán pro lidi, kteří chtějí začít jíst zdravěji. Pojďme se na jednotlivé části podívat zblízka.

Co je to ta posvátná kráva?

Na začátek se sluší vysvětlit samotný název Sacred Cow čili posvátná kráva. Nejde totiž o samoúčelný název, ale o označení pro nějakou myšlenku, zvyk nebo instituci, která se nesmí kritizovat, často bezdůvodně. Podle Diany a Robba je touto posvátnou krávou předsudek, že maso je špatné pro zdraví i životní prostředí a jeho konzumace je z morálního hlediska pochybná. Důkazy přitom ukazují, že je to všechno naopak.

Vliv masa na naše zdraví

Tato část začíná výletem hluboko do evoluce, abychom zjistili, že lidé vždycky jedli maso. Pohled do ne tak dávné historie odhalí, že dnes jíme méně tmavého masa než ještě před 50 lety. Dozvíte se, že maso je pro člověka nejkvalitnější zdroj bílkovin, kterých má dnes většina lidí nedostatek. Zjistíte, že pokud máte zdravé ledviny ani vyšší konzumace bílkovin vám neuškodí, a že vyšší příjem masa nezpůsbuje poškození ledvin. Dostanete výčet rizik spojených s nedostatkem bílkovin ve stravě. Robb si Dianou doporučují, aby bílkoviny tvořily 15-30% kalorického příjmu.

Autoři odpoví na otázku, jestli maso způsobuje chronická onemocenění, která jsou mu přičítána. Uslyšíte jednoznačné NE ať už jde o rakovinu, srdeční choroby nebo obezitu. Dozvíte se, že ne všechny studie jsou stejně kvalitní, a v čem jsou problematické výstupy tzv. nutriční epidemiologie. Možná vás překpvapí, že vegetariáni nežijí o nic déle než zdravě žijící lidé, kteří jí maso. Jedna kapitola se věnuje důležitým vitamínům a minerálním látkám, které můžeme získat buď výhradně z živočišných výrobků nebo je z nich získáme mnohem jednodušeji. Dočtete si o důležitých tucích, které se v mase nachází.

Pro mě bylo překvapivé sdělení, že co se týká výživové hodnoty masa, to z velkochovů je jen o málo horší než maso z dobytka krmeného na pastvě. V kapitolce nazvané Proč jíst rostliny? Se dočtete o lepší stravitelnosti a nutriční hustotě živočišných potravin, o antiživinách v některých rostlinách a metodách jak snížit jejich obsah, nebo o nutričních nedostatcích ve veganské a vegetariánské stravě.

Vliv chovu zvířat na životní prostředí

Na příkladu smyšlené planety nazvané Svět trávy Diana s Robbem ukazují, jak je ekosystém křehký, a že čím je rozmanitější a bothatší na živočišné druhy, tím je odolnější. Bez přezvýkavců, kteří by okusovali trávu a roznášeli její semínka tráva uschne a umírá. Důležité zároveň je, aby na jednom kusu pasvy nebylo moc zvířat. V přírodě tohle zajišťují predátoři, kteří drží velká stáda semknutá a nutí je k neustálému pohybu. Farmáři stejného efektu můžou dosáhnout pomocí přenosných elektrických ohradníků. Zvířata tak nemůžou trávu spásat nadměrně, okusují jen vrchní část rostliny a kořínky zůstávají nepoškožené. Z trusu zvířat se do půdy dostávají potřebné živiny a mikrobi, což zvyšuje biodiverzitu v půdě, která je pak odolnější.

Autoři taky ukazují, že laboratorně pěstované maso vyžaduje mnohem víc energie než konvenční chov hospodářských zvířat. Dokonce jeho potenciál globálního oteplování dalece přesahuje velkochovy prasat a kuřat. Navíc, pěstování surovin pro tuto výrobu současným způsobem ničí ornici. Obecně laboratorně pěstované maso a hydroponicky pěstovaná zelenina vyžadují obrovské množství energie, z níž většina pochází z fosilních zdrojů.

Argumenty proti masu

Dál se autoři vypořádávají s nejčastějšími argumenty proti chovu zvířat. Takže si je profrčíme.

 Zvířata produkují moc skleníkových plynů

Dobytek chovaný správným způsobem může naopak ukládat uhlík do země, což žádné umělé maso neumí. Ale i v současném systému, který produkuje mnohem míň emisí, než jste asi slyšeli, nutriční a environmentální přínosy chovu dobytka dalece přesahují dopady těch pár procent podílu na globálních emisích. Těmi přínosy jsou vyšší biologická rozmanitost na pastvě, lepší zadržování vody v půdě, přeměna pro nás nestravitelných surovin na výživné zdroje bílkovin a tuků.

Následující infografika hezky ilustruje, jak je to opravdu s emisemi z chovu zvířat. S nadsázkou se dá říct, že abyste smazali uhlíkovou stopu jednoho Beyond Burgeru, měli byste si dát jeden steak z regenerativního chovu.

Chov zvířat vyžaduje velké množství krmiva, kterým bychom raději mohli nakrmit lidi

V porovnání s jinými zvířaty dobytek potřebuje méně obilí, protože většinu jejich krmiva představuje tráva. V ideálním případě se pasou na pastvinách, na kterých nemůžeme pěstovat potraviny pro lidi.

Jak ukazuje následující infografika pouhých 14 % krmiva pro dobytek pochází se surovin, které jsou stravitelné pro lidi.

Například prasata a drůbež zase můžou recyklovat spoustu odpadu z potravinářského průmyslu nebo z vývařoven a restaurací. Nemusíme je tedy krmit obilím a na uvolněné půdě pěstovat potraviny vhodnější pro lidi.

Hospodářská zvířata zabírají moc místa

Ne všechna půda se hodí pro pěstování plodin. Dobytek se může pást na půdě, která se nehodí pro pěstování plodin, a měnit trávu na maso. Dobytek můžeme pustit i na pole (před výsadbou a po sklizni) a do sadů, kde může spásat trávu, zúrodňovat půdu, snižovat nároky na herbicidy, orání a umělá hnojiva obsahující dusík, fosfor a draslík. Takže tu samou půdu můžeme využít jak k pěstování plodin, tak k chovu dobytka.

Zvířata spotřebují moc vody

Vinit dobytek z velké spotřeby vody není fér, protože většina z toho je dešťovka. Z pohledu spotřeby podzemní vody je dokonce i běžný chov dobytka šetrnější než pěstování mnoha plodin, jako jsou třeba mandle, rýže, avokáda, vlašské ořechy a cukr. Na dobře spravovaných pastvách přežvýkavci dokonce zlepšují schopnost půdy zadržovat vodu, čímž zabraňují odplavování půdy do řek. Věděli jste, že zavlažování zemědělských plodin spolkne kolem 70 % celosvětové spotřeby sladké vody? A přitom si nikdo nestěžuje.

Etický aspekt konzumace masa

Pokud někdo nechce jíst maso z náboženských nebo osobních důvodů, je to naprosto v pořádku. Někteří lidé si ale myslí, že nejíst maso je morálně správnější a přejí si, aby každý přešel na čistě rostlinnou stravu. Tuto myšlenku prosazují i veganská média, akademici a sociální platformy. Snaží se docílit toho, aby konzumace a výroba masa byla nelegální nebo aspoň nedostupná. Šéf veganské společnosti Impossible Burger prohlásil: „Hlavním cílem je vyřadit zvířata z potravinového systému.“ To už v pořádku není.

Místo snahy kompletně zakázat nebo výrazně omezit konzumaci masa pro všechny by se lidé, kteří maso nejedí, měli možná spíš snažit prosazovat lepší životní podmínky hospodářských zvířat a humánnější zacházení na jatkách. Abychom dosáhli opravdu regenerativního systému produkce potravin, zvířata v něm musí hrát svou roli.  Ne všichni farmáři zachází se zvířaty špatně, a ne na všech jatkách jsou zvířata mučena.

Oddělení od přírody

Většina obyvatel západního světa ztratila kontakt s přírodou a vnímá ji jen jako místo, kam chodí na procházky, ne jako systém, kterého jsme součástí. Proto se mnoho lidí nemůže smířit s myšlenkou, že smrt je nevyhnutelná a důležitá pro nový život. Až donedávna jsme se se smrtí setkávali pravidelně. Lidé doma chovali hospodářská zvířata. Takové zvíře pak zabili s respektem a do posledního kousku ho zpracovali. Většina dnešních lidí nikdy nelovila zvěř, nerybařila, ani nemusela zabít a zpracovat jakékoli zvíře pro maso.

Zvířata buď můžou zemřít v přírodě (což je málokdy „humánní“) nebo se my lidé můžeme postarat o to, aby měla slušný život a relativně klidnou smrt. Zodpovědní chovatelé se opravdu starají o to, jaký jejich zvířata mají život a jak zemřou. To je mnohem lepší než život v divočině, kde může být nedostatek potravy, škrábnutí může znamenat smrtící infekci, a kde nejsou žádné ploty chránící před predátory.

Jakmile lidé pochopí principy regenerativního zemědělství, většinou si rychle uvědomí, že úplné vyhýbání se živočišným potravinám nám nijak nepomůže. Abychom mohli pěstovat zeleninu, potřebujeme živiny, které buď můžeme získávat těžbou minerálů a z ropy nebo od zvířat. Když se lidé vzdají masa přežvýkavců a přejdou na kuřata z velkochovů a různé rostlinné náhražky masa, ve skutečnosti podporují systém, který ničí naši půdu a v konečném důsledku znamená smrt více živočichů.

Kráva vs. obilí

Pojďme se podívat, jak vypadá dnešní konvenční pěstování zeleniny a obilí. Nejdřív farmáři zorají půdu, přičemž zabijí žížaly, myši, ptáky a spoustu dalších zvířat, která se na poli přes zimu zabydlela. Během růstu plodin pesticidy zabíjí hmyz (včetně opylovačů) a zvířata, která se jím živí. Z odhalené půdy se tyto chemikálie dostávají do řek a potoků, kde zabíjí ryby a další vodní živočichy. Během sklizně pak traktory zabijí spoustu malých savců, jako jsou zajíci, kteří se jim postaví do cesty. Zvířata prostě umírají jako vedlejší produkt pěstování rostlin. Je to nevyhnutelné.

Několikrát se lidi pokusili spočítat kolik živočichů zemře na poli během sklizně. Zjišťovali kolik úmrtí stojí za kaloriemi, které jíte. Na jednom akru pole s pšenicí zemře 40 hlodavců. To představuje 150 000 kalorií z pšenice na jednoho mrtvého hlodavce. Pokud bychom počítali s jednou 250 kilovou krávou na akru půdy, dostaneme kolem 2300 kalorií za kilo masa, což je kolem 570 000 kalorií na jednu mrtvou krávu. Takže pokud chcete zachránit co nejvíc zvířecích životů, možná byste raději, než obilí měli jíst hovězí.

Kde vzalo maso špatnou pověst?

Robb s Dianou vás vezmou i na výlet do historie, aby objasnili důvody, proč konzumaci masa spousta lidí považuje za něco špatného. Možná vás nepřekvapí, že tato myšlenka nemá žádné vědecké opodstatnění a kořeny má v náboženských kruzích v Americe konce 19. století. Pro spoustu lidí se odpor k masu stal ideologií spíš než stravovacím stylem. To bohužel znamená, že když se mnohým veganům začne zhoršovat zdraví, často odmítají připustit, že by za to mohla jejich strava.

Oba autoři se shodují, že by od vás bylo velmi neetické komukoli říkat, že konzumovat nutričně bohaté tradiční jídlo je nemorální jen proto, že ho sami neradi jíte. Mnoho lidí má osobní důvody, proč nechtějí jíst maso. Ale argumenty o vlivu na životní prostředí, výživové hodnotě, soucitu se zvířaty a co nejmenším utrpení jsou přinejlepším slabé. Laboratorně pěstované maso, rostlinné náhražky masa a další „čisté“ bílkoviny ve skutečnosti nejsou lepší volbou.

Co můžeme dělat

V poslední části knihy autoři shrnují, proč je regenerativní zemědělství zaměřené jak na pěstování plodin, tak regenerativní chov zvířat lepší volbou než dnešní konvenční zemědělství. Ve zkratce, znamená zdravější lidi, místní komunity a ekonomiky, půdu, koloběh vody a minerálů a víc divoce žijících zvířat.

Zjistíte také, že s širším nasazením regenerativního zemědělství by v USA mohli veškerý dobytek dokrmit na pastvinách, což by i pro chovatele znamenalo větší výnos. Zároveň by tím víc půdy bylo obnoveno místo současného ničení.

Cílem by mělo být naučit místní farmáře, jak o svou půdu pečovat s využitím nejlepších metod zemědělství, tak aby poskytovala zdravější jídlo. Naše současná závislost na průmyslově pěstovaném obilí spoléhajícím na chemikálie, abychom „nakrmili svět“ je opakem takového cíle.

Aby se techniky regenerativního zemědělství mohly víc rozšířit, je potřeba změnit vládní předpisy a nejrůznější dotace podporující pěstování levných plodin a surovin pro výrobu biopaliv.

Dočtete si i proč laboratorně pěstované maso není rozumnou alternativou toho opravdového.

Praktické tipy

Ale hlavně tu dostanete tipy, co vy sami můžete udělat pro podporu regenerativního zemědělství. Jen v rychlosti:

• Podporujte svým nákupem místní výrobce – podpoříte tak lokální komunitu a zaměstnanost a dostanete přitom čerstvější a zdravější potraviny.
• Vyhněte se zadlužení – nekupujte věci, které opravdu nepotřebujete, a místo toho investujte do kvalitnějších, místně vyráběných výrobků. Uděláte tak něco pro životní prostředí i svou peněženku.
• Získejte vztah ke svému jídlu – zkuste si aspoň malou část potravin vypěstovat, pořiďte si slepičky nebo zkuste vypomáhat na místní farmě.
• Přispějte organizacím podporujícím regenerativní zemědělství.
• Ukažte dětem, jak se pěstuje opravdové jídlo –zapojte děti do pěstování ovoce a zeleniny a chovu zvířat. Děti, které stráví víc času v přírodě, se častěji stávají ochránci přírody.
• Žijte zdravě – když jste zdravější, znamenáte menší zátěž pro společnost a pro vás to znamená mnohem příjemnější život. Pamatujte na kvalitní spánek. Bez něj bude trpět váš mozek a můžou vás trápit i kila navíc. Pro zdraví je důležitý i pohyb a pobyt v přírodě, stejně jako kvalitní vztahy a mít „pro co“ žít. Ale úplně nejdůležitější, co pro své zdraví můžete udělat, je změnit stravu a sami si připravovat jídlo.

Příklad, jak může taková zdravější strava konkrétně vypadat, nabízí poslední kapitolka knihy, nazvaná „Eat like a nutrivore„, což by se dalo přeložit jako „Jezte jako živinožravec„. Ta nabízí 30denní program zaměřený na přechod na výživné jídlo založené na základních surovinách.

Chcete bez každodenního cvičení, diet, pilulek a koktejlů shodit přebytečná kila, přestat bojovat s jídlem a začít si užívat spoustu energie a pevnější zdraví? Je to jednodušší než si myslíte. Se správnými informacemi a malou pomocí to zvládnete i vy. Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám s tím jako váš kouč pomůžu. Pokud zrovna nehledáte kouče, ale sami na sobě chcete zapracovat a cítit se líp, zkuste zdarma 21denní výzvu.

Jak se mi četla

Diana s Robbem si dali záležet, aby napsali velmi čtivou knihu, nad kterou si čtenář nebude muset moc lámat hlavu. Četla se mi moc dobře. Každé tvrzení v knize bylo podloženo odkazy na příslušné zdroje. Nejde o žádnou suchou teorii, ale autoři prokládají text spoustu příkladů, čísel a statistik, aby líp ilustrovali svá sdělení. Kde se to hodí, přidávají jednoduché tabulky, například aby ukázali rozdíl v obsahu důležitých živin mezi masem a zeleninou. Dokonce sdílí i několik osobních příběhů přibližujících dané téma.

Velkou devizou knihy jsou úderné infografiky týkající se všemožných aspektů konzumace masa, kterými je kniha protkaná. Můžete si je prohlédnout na této stránce. Přeložené verze některých z nich jsem přiložil i do této recenze. Až dokončím český překlad všech infografik, měly by se objevit přímo na oficiální stránce Sacred Cow.

Diana strávila několik let života prací na filmu i knize, ke které později přizvala Robba, a do obojího vložila neskutečné množství energie a nadšení. A na výsledku je to znát.

Hodnocení

Osobně Sacred Cow pokládám za jednu z nejzásadnějších knih, kterou jsem v posledních letech četl. Nenabízí totiž nic menšího než řešení klimatické a potravinové krize bez šílených technických vynálezů a astronomických investic. Regenerativní zemědělství, které kniha propaguje a představuje, vede k větší biodiverzitě našeho životního prostředí, zdravější stravě, líp fungujícím místním ekonomikám, a dokonce k ukládání uhlíku z atmosféry do půdy.

Ti, kteří maso jí, se z ní dozví, jak můžou zmenšit dopad na životní prostředí, a dost možná se jim i uleví. Ti, kteří maso nejí, se snad zamyslí nad svými důvody a možná svůj postoj k masu a chovu zvířat přehodnotí.

Je to prostě kniha pro každého. Čím víc lidí se o tato témata bude zajímat, tím větší šance, že se něco opravdu změní.

Hlasujte pro český překlad

Jestli vás tato kniha zaujala a chtěli byste si ji přečíst v češtině, zkuste napsat svému oblíbenému nakladateli. Nebo tady můžete jednoduše hlasovat pro české vydání knihy v nakladatelství Jan Melvil. Tento skvost si rozhodně zaslouží českou verzi.

Je libo film?

Jak jsem zmínil v úvodu, Diana natočila i stejnojmenný 80minutový dokument. Ten se věnuje stejným tématům jako kniha a je to opravdu úchvatná podívaná. Film a knížka se úžasně doplňují. Co jsem o filmu napsal, si můžete přečíst v tomto příspěvku.

Film si můžete koupit na DVD přímo ze Sacred Cow obchodu nebo si ho můžete už za necelé 3 dolary pustit na Amazon Prime. Bohužel, ani v jednom případě film neobsahuje české titulky.

Napadla mě „šílená“ myšlenka české titulky vyrobit a uspořádat pak veřejné promítání online. Měli byste o takovou akci zájem? Pokud ano, pište prosím do komentářů 😉

Četli jste knihu nebo viděli film? Co na ně říkáte? Víte o způsobech, jak podpořit regenerativní zemědělství i v České republice? Prosím, pište do komentářů.