Ben Bikman – Mýty a mylné představy o inzulínové rezistenci

Na nedávné konferenci Collaborative Science, za kterou stojí Dave Feldman se svým týmem, vystoupil Ben Bikman s další ze svých skvělých přednášek. Jejím tématem byla inzulínová rezistence, co to je, jak vzniká a jestli ji může způsobit nízkosacharidová strava. Na přednášku se můžete podívat tady.

Dnes vám nabízím její přepis do češtiny.

Pokud by vás zajímal rozvoj inzulínové rezistence u tukových buněk, mrkněte na článek o předešlé Benově přednášce na toto téma.

Pod čarou najdete můj překlad s časovými značkami k videu.

V této přednášce Ben Bikman odpovídá na 3 otázky:

1. Co je inzulínová rezistence?
2. Jak si inzulínovou rezistenci přivodíme?
3. Způsobuje omezení sacharidů ve stravě inzulínovou rezistenci?

2:04 časté mýty o inzulínové rezistenci

Bena ohromila statistika ze studie publikované roku 2019, podle které je pouhých 12 % dospělých Američanů metabolicky zdravých. Jak na to autoři přišli? Spočítali procento dospělých, kteří trpí aspoň jedním z ukazatelů metabolického syndromu (velký obvod v pase, vysoký krevní tlak, nízký HDL cholesterol, vysoké triglyceridy, vysoká krevní glukóza), a tudíž jsou na cestě ke špatnému metabolickému zdraví. A vyšlo jim 88 %.

Všechny ukazatele metabolického syndromu mají spojitost s inzulínovou rezistencí, a proto se tomuto stavu dřív říkalo syndrom inzulínové rezistence.

4:08 patologická a fyziologická inzulínová rezistence

Ben rozlišuje mezi dvěma verzemi inzulínové rezistence. Patologická verze buď přímo způsobuje nebo přispívá k rozvoji mnoha chronických onemocnění (artritida, diabetes, srdeční choroby, rakovina, obezita, ztučnělá játra, demence, sarkopenie, PCOS, erektilní disfunkce, mrtvice).

Vedle patologické verze existuje i fyziologická verze, která se u člověka rozvine v určitém období a slouží určitému účelu. Až tento účel splní, fyziologická inzulínová rezistence mizí.

6:48 Co je inzulínová rezistence?

Unikátní vlastností inzulínu je, že dokáže ovlivnit každou buňku v těle. To je mezi hormony velmi vzácná vlastnost. Každá buňka má na sobě tzv. inzulínové receptory, které si můžete představit jako dveře, na které když inzulín zaklepe, tak daná buňka něco vykoná. To něco se liší podle druhu buněk. Ale nejznámější z těchto akcí vykonávaných na popud inzulínu, je vliv na glukózu v krvi. Tady Ben upozorňuje, že záměrné říká nejznámější, a ne nejdůležitější akce.

Takže nejznámějším účinkem inzulínu je zaklepat na některé buňky a oznámit jim, aby otevřely brány a přijali glukózu z krve a buď ji spálili pro energii nebo uložili na později.

Naneštěstí kvůli působení několika faktorů může být účinek inzulínu oslabený. Pak nastává inzulínová rezistence. Jejím nejznámějším důsledkem je, že začne růst hladina glukózy v krvi. Pro uložení nadbytečné glukózy z krve je pak potřeba mnohem více inzulínu. Ten už jen jemně neklepe na brány buňky, ale přímo buší.

Velmi důležité je vědět, že inzulínová rezistence není fenomén, který by se najednou odehrával v celém těle. Týká se pouze některých buněk v těle. Další buňky v těle jsou stále stejně citlivé na inzulín jako dřív. Ale kvůli zvýšené hladině inzulínu v celém těle, i tyto buňky můžou reagovat přehnaně.

Inzulínové rezistence je charakteristická dvěma stavy:

1. Některé buňky v těle nedokážou řádně reagovat na inzulín.
2. Hladina inzulínu v celém těle je vysoká.

Důležité sdělení je, že bez vysoké hladiny inzulínu (hyperinzulinémie) nemůže existovat ani inzulínová rezistence (s výjimkou toho, kdy daný člověk skutečně hladoví). U skutečného hladovění, kdy člověk spotřebuje všechny zásoby tuku a začne pro výrobu energie spalovat svalovou hmotu, může nastat inzulínová rezistence i bez vysoké hladiny inzulínu.

11:09 Kde se bere inzulínová rezistence?

Běžně používaným ukazatelem pro odhalení inzulínové rezistence je hladina krevní glukózy. Ben ale upozorňuje, že je třeba měřit hladinu inzulínu místo samotné glukózy. To, že vysoká hladina glukózy v krvi je hlavní příčinou zvýšené hladiny inzulínu, neznamená, že hladiny obou těchto ukazatelů vždy stoupají nebo klesají současně.

12:26 od inzulínové rezistence k cukrovce typu 2

Jak se inzulínová rezistence rozvíjí, hladina glukózy zůstává zdánlivě stejná, ale na její udržení na nízkých hladinách tělo musí produkovat stále víc inzulínu. Jakmile už není schopné zvýšit produkci inzulínu nebo ji udržet na současných vysokých hodnotách, začne stoupat i hladina glukózy v krvi a můžeme mluvit o cukrovce typu 2. I když hladina inzulínu zde může klesnout, jeho úroveň pořád bude násobně vyšší než na začátku rozvoje inzulínové rezistence, kdy člověk byl na inzulín stále citlivý. Jakmile se inzulínová rezistence přehoupne do fáze cukrovky typu 2, hladiny inzulínu často zůstávají na vysokých hodnotách a nijak významně neklesají.

Doktor Bikman věří, že inzulínová rezistence se nejdřív rozvine u tukových buněk. A teprve až ty jsou rezistentní vůči inzulínu, začne se rezistence projevovat u dalších tkání, jako je slinivka, játra a svalové buňky. Teprve až se tyto orgány stanou rezistentní vůči inzulínu, má tělo velké problémy s regulací glykémie a naplno se rozvíjí cukrovka typu 2.

15:38 hlavní patologické příčiny inzulínové rezistence

Ben vyjmenovává tři primární patologické (chorobné) příčiny inzulínové rezistence. Každá z nich může nezávisle na jiných faktorech vyvolat inzulínovou rezistenci. Zmiňuje, že existují další patologické příčiny, které ale považuje spíše za přidružené, takže je v přednášce jen letmo zmínil.

Stres

Nadledvinky produkují dva hlavní stresové hormony – kortizol a epinefrin (neboli adrenalin). Kromě toho, že oba nazýváme stresové hormony, nemají nic společného. Produkují je jiné druhy buněk, jsou produkované jiným způsobem, jinak se šíří krví, mají rozdílné účinky na různé tkáně. Jedna věc, kterou ale mají společnou, je, že oba zvyšují hladinu glukózy v krvi. Takže kdykoli některý z těchto hormonů tlačí hladinu glukózy nahoru, inzulín má mnohem těžší práci, aby udržel glykémii na přijatelné hodnotě. Pokud má člověk neustále zvýšenou hladinu těchto stresových hormonů, inzulínu je potřeba pořád víc, až se vyvine inzulínová rezistence.

Zánět

Při zvýšené hladině zánětlivých cytokinů dochází ke snížení citlivosti na inzulín nebo chcete-li zvýšení inzulínové rezistence. K této situaci může dojít např. vlivem působení cigaretového kouře, hypertrofie tukových buněk, vdechováním výfukových plynů nebo v důsledku autoimunitních onemocnění.

Hyperinzulinémie

Příliš mnoho inzulínu časem způsobí inzulínovou rezistenci. Funguje tu princip, že neustálá stimulace konkrétním stimulem nakonec povede k odporu k tomuto stimulu. Tento princip funguje všude v biologii. Například kvůli němu nemůžete stále dokola brát jeden druh antibiotik, nebo se snižuje účinek kofeinu nebo různých hormonů. Buňka se prostě bude stane rezistentní k určitému neustálému signálu ve snaze udržet se v homeostázi. V případě tukových buněk zvýšená hladina inzulínu podpoří hypertrofii adipocytů (tukových buněk).

22:08 fyziologické příčiny inzulínové rezistence

Vedle hyperinzulinémie, která může být příčinou jak patologické, tak i fyziologické inzulínové rezistence, existuje druhá, a ve skutečnosti i hlavní, příčina fyziologické inzulínové rezistence. Je jí růstový hormon.

Ačkoli by si člověk řekl, že hlavním úkolem růstového hormonu je samotný růst, jeho hlavní rolí je poskytovat palivo pro růst. Většina růstu tkání je důsledkem působení produktů růstového hormonu, rodiny hormonů zvaných somatomediny, mezi které patří inzulinu podobné růstové faktory (anglicky označované IGF). Růstový hormon v tomto procesu hlavně dodává palivo. Jedním z hlavních zdrojů paliva pro růst je glukóza v krvi.

25:30 dva žádoucí stavy fyziologické inzulínové rezistence

Kdy je žádoucí stav fyziologické inzulínové rezistence? Během těhotenství a v pubertě. V obou případech se jedná o období explozivního růstu.

Během puberty je aktivnější růstový hormon, který zvedá hladinu krevní glukózy. Významně roste i hladina inzulínu a společně s ním roste stupeň inzulínové rezistence.

Během těhotenství je velmi aktivní placenta, která produkuje velkou spoustu různých hormonů. Mezi nimi je i placentární růstový hormon (PGH nebo hpGH), který je během těhotenství produkovaný v tak obrovském množství, že téměř nahrazuje veškerý do té doby produkovaný růstový hormon (vylučovaný v části mozku zvaném hypofýza).

Kromě placentárního růstového hormonu, který stimuluje růst tkání, vylučuje placenta i vyšší množství zánětlivých cytokinů, které stimulují růst nových cév.

Ben zdůrazňuje, že jak v pubertě, tak během těhotenství je fyziologická forma inzulínové rezistence velmi žádoucí a normální stav. Jedná se o přechodný stav, který potřebujeme ke správnému vývoji.

32:12 Způsobuje omezení sacharidů ve stravě inzulínovou rezistenci?

Jednoduchá odpověď zní NE. Kdykoli někoho na sociálních sítích uslyšíte zmiňovat, že ketogenní (nebo jiná nízkosacharidová) strava způsobuje fyziologickou inzulínovou rezistenci, vězte, že to není pravda.

Ben říká, že nenajdete člověka, který by přešel na ketogenní stravu a jeho hladina inzulínu se tím zvýšila.

Takže po přechodu na keto stravu sice nenastane inzulínová rezistence, ALE dojde ke změnám v produkci inzulínu. To může v určitých situacích mít vliv na dynamiku změn krevní glukózy. Jednou z těchto situací je orální glukózový toleranční test (OGTT).

33:44 citlivý na inzulín s glukózovou intolerancí

U člověka, na běžné stravě, který si dokázal udržet dobrou citlivost na inzulín (např. díky věku nebo fyzické aktivitě) má křivka hladiny inzulínu během OGTT velmi specifický tvar se dvěma vrcholy. V první fázi beta buňky ve slinivce velmi rychle uvolní předem vyrobené zásoby inzulínu. Hladina inzulínu se dostane na první vrchol a pak klesne. Beta buňky neustále monitorují hladinu glukózy a jakmile zjistí, že i po uvolnění uloženého inzulínu je glukóza stále vysoká, začnou vyrábět a uvolňovat další inzulín. To je druhá fáze, která je delší a má vyšší vrchol. Cca po dvou hodinách se hladina glukózy u tohoto člověka dostane na původní hodnotu.

Člověk s běžnou stravou, který je rezistentní vůči inzulínu bude mít podobnou křivku glukózy a inzulínu během OGTT pouze s tím rozdílem, že obě hladiny budou vyšší a budou klesat pomaleji.

Člověk na nízkosacharidové stravě, který je citlivý na inzulín bude mít křivku vývoje glukózy velmi podobnou člověku na běžné stravě s inzulínovou rezistencí. Když se budete dívat pouze na hladinu glukózy během OGTT, budete si myslet, že tento člověk s nízkosacharidovou stravou také trpí inzulínovou rezistencí. Když se ale podíváte na křivku vývoje hladiny inzulínu během OGTT, zjistíte, že chybí první fáze. Je to tím, že u člověka citlivého na inzulín si slinivka nedrží téměř žádné zásoby vyrobeného inzulínu a místo toho rychle reaguje na zvýšení krevní glukózy výrobou dalšího inzulínu. Proto chybí první fáze a druhá fáze je trochu zpožděná. Výsledkem je pomalejší vypořádání se s velkou dávkou glukózy během OGTT čili glukózová intolerance. Stejný výsledek OGTT nastane, pokud před ním člověk drží delší než 12hodinový půst.

40:11 jak projít glukózovým tolerančním testem na nízkosacharidové stravě

Ben vysvětluje, že u lidí s inzulínovou rezistencí je chronicky zvýšená hladina inzulínu, a proto mají potíže pálit tělesný tuk i během půstu. Podobně u lidí dlouhodobě na nízkosacharidové stravě je chronicky nízká produkce inzulínu, až jsou téměř zaseklí v módu pálení tuků. Když metabolismus takového člověka přetížíte velkou dávkou glukózy, není divu, že mu bude trvat trochu déle, než se s ní vypořádá.

Abyste prošli OGTT, musíte svým beta buňkám připomenout, že je třeba vyrábět trochu víc inzulínu. Toho dosáhnete tím, že si dáte nějaké sacharidy cca 8 hodin před testem. Testem pak projedete, lékař vás poklepe po rameni za skvělý výsledek a vůbec se nemusí dozvědět, že se stravujete způsobem, který vás zabije 😊