Co se můžeme naučit od dětí

Jako dospělí jsme většinou zvyklí dětem jen říkat a radit co a jak dělat. Někdy jim to pomůže, někdy spíš uškodí, i když to s nimi vždycky myslíme dobře. Ale jen málokterého dospěláka napadne děti chvíli sledovat a inspirovat se tím, jak se chovají a prožívají každou chvilku. Přitom se od dětí můžeme tolik naučit. Mark Sisson o tom před lety napsal skvělý článek, jehož překlad si dnes můžete přečíst.

Toto je můj překlad původního článku z Mark’s Daily Apple od Marka Sissona, který najdete tady. Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Jedna věc je sledovat studie. Co ale takhle podívat se na „hotové výrobky“? Co když se podíváme na složité organismy, které vypadají, že dělají věci správně, a pokusíme se od nich poučit? Lidé se stále dívají na „modré zóny“ nebo na toho či onoho guru či celebritu a snaží se získat poznatky o zdravé stravě, životním stylu a chování. Já říkám, rozšiřte tento pohled i na další skupiny obyvatel, kterou jste možná nebrali v úvahu. Třeba děti.

Děti jsou děti. Říkáme jim, co mají dělat, ony se od nás učí a jsou na světě proto, aby nás pozorovaly a dělaly to, co my. Co kdybychom to obrátili? Co se můžeme naučit z pozorování dětí? Jak děti přistupují k životu, zdraví a pohybu – a co si z jejich přístupu můžeme vzít a aplikovat na svůj vlastní život?

Od dětí se můžeme naučit následující.

Pořád se ptejte proč

Děti se nikdy nepřestanou ptát proč. Nestačí jim odpovědi od autorit, protože chtějí pochopit, proč je odpověď taková, jaká je. Chtějí znát vaše zdůvodnění. Nic nepovažují za samozřejmé, dokonce ani (nebo zejména) takové „všední“ skutečnosti, jako že obloha je modrá, že z nebe padá déšť a že psi mají srst.

Nikdy se nepřestávejte ptát proč. Nejenže se věčný student naučí víc. Věčný student se nikdy nenudí.

Nikdy se nepřestávejte hýbat

Pokud budete sledovat své děti, uvidíte, že se nepřestávají hýbat. Vrtí se. Tancují. Vstávají, pak si sedají a zase vstávají. Ošívají se, chodí po pokoji a přelézají nábytek. I když sedí na židli, houpou se, opírají se, sedají si na kolena a nepřestávají se hýbat. Děti neustále mění svou polohu v prostoru a čase. A i když se nedá říct, že jejich neustálý pohyb je příčinou dobře známé vysoké rychlosti metabolismu a energetického výdeje dětí – nejspíš jde o příčinu i následek, o prospěšný cyklus – přesto je můžeme napodobit.

Samozřejmě, v zasedací místnosti se nevrťte. Ani nelezte na stůl během pracovního pohovoru. Neustálý pohyb je však jednou z cest k lepšímu zdraví a udrží vás pružné, ohebné, pohyblivé a plné energie. Zkuste se hýbat během celého dne po dobu jednoho týdne a uvidíte, jak se budete cítit. Všímejte si, jestli jste méně ztuhlí. A zda máte více energie. Vsadím se, že ano.

Víc sprintujte

Děti sprintují všude. Když sledujete děti při společné hře, nechodí jen pomalu a spořádaně v jedné řadě. Vrhají se do hry, běhají do kopce a z kopce, sprintují do schodů. Když chtějí někam jít, jdou a to rychle. Ale, a to je zásadní, nesprintují pořád. Pokud nehrají na honěnou nebo jinou hru na hřišti, chvíli sprintují a pak si odpočinou. Sprint je pro ně způsob pohybu, ne trénink. Děti se nezajímají o nějaký „trénink“ nebo „běžecké intervaly“. Jedou naplno, jak nejvíc to jde, a pak, když jsou unavené, přestanou a dělají něco klidnějšího a sedavějšího, dokud není čas na další sprint.

Jsou dokonalým příkladem častého pohybu v pomalém tempu, kdy se chůze/pohyb/hra na podlaze s relativně sedavým mírným pohybem střídá s dávkami sprintu o vysoké intenzitě.

Jezte základní potraviny, které vám chutnají

Děti, které alespoň zpočátku života neznají žádné zpracované potraviny, mají čisté chutě. Než se jejich chuťové buňky a centrum odměn v mozku zkazí průmyslovými potravinami, které byly přímo navrženy potravinářskými inženýry tak, aby je zkazily, umí si skvěle vybírat potraviny. V jedné staré studii vědci vzali skupinu kojených dětí a položili před ně široký výběr základních potravin. Bez jakéhokoli přispění dospělých si děti vybíraly, co budou jíst, z následujících potravin:

• Kostní dřeň, kostní želatina
• Hovězí, jehněčí a kuřecí svalovina
• Játra, ledviny, mozek, brzlík
• Treska
• Olej z tresčích jater
• Celozrnné obiloviny, celozrnné ječné obiloviny, oves, kukuřice, žito
• Vejce
• Čerstvé mléko
• Pomeranče, jablka, rajčata, broskve, ananasy, banány
• Zelí, mrkev, tuřín, brambory, hrách, červená řepa, špenát, květák

Každé dítě se vydalo jinou cestou. Každé z nich si vybralo jiné jídlo. Některé jedly stravu bohatou na ovoce a maso. Jiné jedly více obilovin. Některé děti jedly spoustu ryb a orgánů. Ať už ale jedly cokoli, dokázaly uspokojit své nutriční potřeby. Jeden chlapec si dokonce vyléčil křivici tím, že snědl spoustu oleje z tresčích jater. Nevěděl, že má málo vitaminu D. Ani nevěděl, co to vitamin D je. Ty děti jen věděly, co potřebují. Jedly to, co jim v danou chvíli nejvíce chutnalo, a dokázaly svému tělu dodat to, co potřebovalo. Úžasné, že? Nebo je to prostě normální?

Poddejte se úžasu

Děti neustále žasnou nad světem kolem sebe. Pokud ovšem mají celý den nos zabořený do tabletu, pocit úžasu se rychle vytratí. Ale když vezmete čtyřleté dítě na výlet do sekvojových lesů, k vodě nebo kamkoli jinam do přírody, žasne nad vším kolem sebe. Ptáky nad hlavou, veverkou šplhající po stromě, kraby bublajícími pod pískem, šplouchajícími vlnami, racky poletujícími nad hlavou. V minulosti jsem psal o tom, jak je důležité pěstovat si smysl pro žasnutí, a stojím si za tím. Ten můžete získat zpět i jako dospělí, kteří „už všechno viděli“.

„Výzkumníci úžasu“ vyvolávají u běžných dospělých údiv tím, že jim ukazují přírodní scény na televizních obrazovkách nebo je nechávají stát v eukalyptových hájích na univerzitních kampusech a dívat se vzhůru. Úžas není těžké najít. Je všude kolem nás.

Víc si hrajte

Posaďte pět dětí do prázdné místnosti a během deseti minut si vymyslí nějakou hru.

Dejte do prázdné místnosti pět dospělých a během deseti minut budou lézt po zdech a snažit se vyrovnat s trapností a nudou.

Nebuďte jako ti dospělí. Buďte jako děti.

Tohle je možná tajemstvím života. Děti si ze všeho dělají hru. A ti dospělí, kteří žijí nejlepší, nejdelší a nejšťastnější život, dělají totéž. Smějí se životu, žertují. Pochopitelně hra dospělých vypadá jinak než hra dětí. Nedoporučoval bych vám nutně, abyste si šli hrát na policajty a lupiče nebo si hráli s barbínami. Jde o to, abyste si našli něco, co vás baví dělat, zejména s jinými lidmi (ale ne nutně). Něco, kde je odměnou samotná činnost, ne nějaký cíl nebo cena, která se třpytí na konci hry. Bonusové body máte za nějakou fyzickou hru.

Důraz na hru je už dlouho základním kamenem mého života. Příliš dlouho jsem trénoval vytrvalost. Trénoval jsem, abych vyhrával závody. Trénoval jsem, abych vydržel víc a víc bolesti a utrpení. A nakonec se z toho stalo sebenaplňující se proroctví, protože jsem byl stále nezdravější a nezdravější a přibývalo mi stále více zranění. Ale když jsem začal trénovat, abych si mohl hrát – ultimátní frisbee, pádlování ve stoje, snowboarding a cokoli dalšího, co mě opravdu bavilo – otevřela se mi spousta možností.

Věřte své intuici

Děti přicházejí na svět jen se svou intuicí. Nemají „empirické důkazy“ nebo „výzkumy“. Nemají ani jazyk – nemohou si nechat poradit od lidí. Mají jen instinkt, nutkání a intuici, které je vedou. A také laskavou pomocnou ruku rodičů a dalších pečovatelů. Ale většinou je to jen pocit, že něco je dobré nebo špatné, zdravé nebo nezdravé.

I vy stále máte intuici a pořád stojí za to jí naslouchat. Je jen přehlušena příběhy a historkami, které vám říkají ostatní lidé, společnost, a dokonce i váš vlastní mozek. Ten hlásek uvnitř vás, který okamžitě reaguje na danou situaci, člověka nebo volbu, je vaše intuice. Této prvotní reakci, tomuto vnitřnímu pocitu, můžete klidně říci ne, ale měli byste ji alespoň zvážit.

Přijměte magii

Nezáleží na tom, zda je magie „skutečná“, nebo ne. Vždyť magii vlastně ani nemůžeme definovat, že? Víme však, že děti zdánlivě nepodstatným přírodním jevům snadno přisuzují obrovský význam. A možná to dělají správně.

Když se podíváte pozorně, vážky (anglicky dragonfly, doslova dračí moucha, pozn. překladatele) se skutečně velmi podobají drakům. Třpytí se. Vznášejí se. Přelétají sem a tam. Jsou pestře zbarvené, téměř šupinaté.

Přání před sfouknutím pampelišky – co když to vyjde? Co když tím, že si představíte, co chcete, aby se stalo, a pak to posvětíte rozfoukáním pampeliškových semínek do jarního větru, spustíte ve svém podvědomí něco, co způsobí, že půjdete za svým cílem a nikdy se nevzdáte? Není to druh magie?

Žijte víc v přítomném okamžiku

Děti jsou často velmi přítomné. Soustředí se na daný okamžik, na danou situaci. Třeba si dřepnou, aby se podívaly na mravenčí cestičku. Všimnou si želvy v rybníce dřív než ostatní. Dokážou si hrát, tančit, číst a při tom myslet jen na danou věc. Nemyslí na účty ani na to, že zítra musí do práce. A ano, je to trochu luxus, protože zkrátka a dobře nemají tolik starostí. Ale my se z toho můžeme poučit. Něco z tohoto bytí v přítomnosti můžeme vnést do svého vlastního života.

Nebudu říkat „buďte neustále přítomni“. Někdy je dobré mít odstup od aktuální situace a někdy je třeba se starat o budoucnost, ale dospělí jsou v tom až příliš dobří. „Nepřítomnost“ máme v malíku. Většina z nás potřebuje více přítomnosti.

Plně se oddejte všemu, co děláte

Vzpomínám si, jak jsme si hráli v lese od rána do soumraku, nejedli, nepili, ignorovali odřená kolena, protože bezprostřednost okamžiku a naše honba za dobrodružstvím vyžadovaly naši plnou pozornost. To byl skutečný život. To byla archaická forma flow, za kterou by dnes každý biohacker, meditátor a programátor na nootropikách zaplatil tisíce.

Pokud se vám do tohoto stavu podaří dostat, i kdyby jen na hodinu nebo dvě denně, budete nezastavitelní.

Přestaňte jíst, když nemáte hlad.

Děti jsou jemně vyladěné metabolické stroje. Proto dochází k tolika sporům u jídelního stolu – dítě nemá hlad, ale rodiče ho nutí do jídla. Nebo dítě celý den nic nesní a pak se probudí a sní šest vajec, dvě brambory, jeden banán a dvě sklenice mléka. Pro rodiče je to těžko pochopitelné, a i já jsem měl problémy vypořádat se s tím, že naše děti nejedly, ale nakonec jsem se jim naučil důvěřovat.

Děti prostě přestanou jíst, když už nemají hlad, aspoň pokud jedí plnohodnotné potraviny, a ne průmyslově zpracované nezdravé potraviny. Kdybyste dělali totéž, měli byste mnohem méně problémů se svou váhou. Vím, že se to snadněji řekne, než udělá. Nejsme děti s jejich nezkaženým metabolismem. A měli jsme desítky let na to, abychom si vypěstovali nefunkční chutě a mechanismy nasycení. Ale když se podíváte hluboko do svého nitra, uvidíte záblesky starých signálů, které vám říkají, kdy už máte dost. Naslouchejte jim.

Chcete mít energie na rozdávání, skvělou náladu a tělo, na které se můžete spolehnout a budete si v něm cítit fajn? Můžete!
Nebojte se požádat o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda, dřina a odříkání. Jde to i jednoduše.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.

Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.