Když se svět zblázní, je lepší „nebýt normální“

Svět, ve kterém dnes žijeme, je z evolučního hlediska pro člověka naprosto neznámé prostředí. Oproti tomu, jak se naše tělo vyvíjelo po 99,9 % času, co je člověk na Zemi, je dnes snad všechno jinak. Současné jídlo je na hony vzdálené tomu, co lidé jedli před pouhými 200 lety, natož před dvanácti tisíci lety a celou hlubší minulost.

Hýbeme se, nebo spíš nehýbeme, úplně jinak. Životní prostředí je mnohem horší, a dokonce i naše společenské vztahy prošly obrovskou proměnou. Smutné je, že co ještě před pár desítkami let bylo výjimečné (např. procento lidí s nadváhou nebo autoimunitním onemocněním) nebo dokonce nemyslitelné (např. domácí roboti na všemožné práce), to dnes lidi pokládají za normální.

Překvapí pak někoho, že naše těla (geneticky z velké části zaseknutá v době kamenné) všechny ty změny často nezvládají a spousta lidí podléhá nejrůznějším fyzickým nebo psychickým onemocněním? Jak si v takovém světě zachovat zdraví, vitalitu a psychickou pohodu? Možná je cestou nebýt normální, být zvídavý a nebát se jít proti zaběhnutým trendům.

Nejen mně tohle docela dobře funguje.

Kdy jíme

Způsob, jakým se dnes běžně stravujeme, je na hony vzdálený tomu, co naše tělo očekává. Kdysi lidé jedli jednou, dvakrát denně. Nebo dokonce jen jednou za pár dní. A když měli příležitost, najedli se pořádně. Pokud mu dáte šanci, vaše tělo bude v čase mezi jídly vesele pálit uložený tělesný tuk a dodávat vám dostatek stabilní energie po celý den. K tomu je ale zapotřebí, abyste přestali každé dvě hodiny jíst něco, co vám spolehlivě vystřelí hladinu inzulínu v krvi.

Typicky jsou to sacharidy v jakékoli podobě – sladkosti, pečivo, rýže, brambory, těstoviny, slazené nápoje, ultra zpracované potraviny. Naprosto nezbytnou podmínkou lipolýzy (rozklad tukové tkáně) a glukoneogeneze (tvorba glukózy v nedostatku) je nízký inzulin! Pokud jíte vysocesacharidově, inzulin je neustále nahoře, tyto mechanismy se nerozběhnou a v nedostatku vás čeká – hlad. S nízkým inzulinem hlad ustupuje.

Je proto dobré naslouchat signálům těla a jíst až se skutečnou potřebou. Pak si dát vydatné jídlo s dostatkem kvalitních bílkovin a tuků, připravené ze základních surovin. Většina lidí, co tohle zkusí, přirozeně skončí u dvou, maximálně tří jídel denně. Nemusí pořád myslet na jídlo, a když se jim přihodí, že zrovna neseženou nic výživného k snědku (např. na cestách), nedělá jim sebemenší potíže celý den nejíst.

Když si vzpomenu, jak mě ještě před dvanácti lety každé ráno už pár minut po probuzení přepadal vlčí hlad spojený až s nevolností, který jsem musel rychle zahnat snídaní (třeba zaručeně zdravými – psali to na obalu – cereáliemi s polotučným mlékem), jsem neskonale vděčný za dnešní svobodu v jídle.

Co jíme

Co dnes běžně jíme, představuje ještě větší problém, než jak často se ládujeme. Nedávno jsem viděl statistiku, která ukazovala, kolik procent jídla v evropských domácnostech představovaly ultra zpracované potraviny. Nejhorší situace byla ve Velké Británii, kde to bylo přes 50 %. Přes 35 % pak měly Německo, Polsko, Rakousko. Do 20 % se drželo Portugalsko, Itálie, Francie nebo Slovensko. Bohužel Česká republika tam vyčíslená nebyla, tak můžeme jen doufat, že jsme na tom spíš jako naši východní než západní sousedé. Jak vidno, dnes je celkem normální místo domácího vaření ze základních surovin koupit polotovar nebo rovnou mražené či konzervované hotové jídlo.

Ultra zpracované potraviny dnes tvoří většinu nabídky supermarketů a jen málokdo se namáhá číst si jejich složení. Tyto výrobky jsou doslova navržené tak, aby jejich kombinace chutí a vůní nabídly intenzivní smyslový zážitek a zákazník se rád vracel pro další balení. Co se týká obsahu důležitých živin, ten v nich bývá minimální.

Spousta energie, minimum živin

Zmíněné produkty jsou nejčastěji kombinací mouky, průmyslově zpracovaných rostlinných olejů a cukrů s přídavkem zahušťovadel, dochucovadel, konzervantů a barviv. Nabídnou tak hromadu kalorií, ale kvalitní bílkoviny, vitamíny a minerální látky od nich nečekejte. Spoléhat se přitom nemůžete ani na deklarovanou kalorickou vydatnost. Jednoduché cukry jdou rychle do krve, a pokud pro ně není uplatnění (buňky se záhy nasytí), inzulin je ihned směruje do tukových zásob. Brzo tak máte opět hlad.

Navíc dokonale namixované a maximálně intenzivní chutě při častější konzumaci způsobí, že vaše chuťové buňky otupí a opravdové jídlo vám pak připadá mdlé. Naštěstí stačí ultra zpracované potraviny (někdo jim dokonce říká hmota podobná jídlu) na pár týdnů vysadit a vaše chuťové buňky se opět zkalibrují, a i v jídle připraveném ze základních surovin začnete objevovat širokou paletu chutí.

Ironií je, že běžný člověk má dnes denně přístup k mnohem širší paletě chutí v jídle, než měl jakýkoli král nebo císař v historii.

Uvařit si zvládne každý

Není to tak dávno, co se doma vařilo mnohem víc ze základních surovin. Ano, zabere to víc času než dát ohřát mraženou pizzu do mikrovlny, ale ne nutně o moc. Třeba když si uděláte vaječnou omeletu s kouskem masa nebo kvalitní uzeniny a trochou zeleniny na obarvení (pokud ji tam chcete mít), máte za patnáct minut hotové výživné jídlo, které vašemu tělu prospěje.

Snad se trend udaný nejnovější verzí výživových doporučení pro Američany brzy rozšíří i do Evropy a začneme víc pozornosti věnovat základním potravinám na úkor těch průmyslově zpracovaných.

Cukr, kam se podíváš

Neříkám, že jakýkoli cukr je špatný. Sám si doma vyrábím třeba domácí termix, který sladím medem nebo datlovým sirupem, jednou za čas udělám palačinky a taky si jich pár dám s tvarohem a trochou domácí marmelády. A nebojím se ani jiných dobrot, které si sám připravím ze základních surovin.

Řídím se ale jednoduchým pravidlem – když chceš mlsat, připrav si dezert sám ze základních surovin. Tohle pravidlo vede k tomu, že:

1. Nemlsám tak často, protože mi to nestojí za tu námahu.
2. Když už mlsám, vím, z čeho je daný dezert vyrobený a že neobsahuje nic, co nechci jíst.

Slovo dezert je tu velmi důležité. Sladkosti považuji za něco, co si můžu dát jednou za čas, ale nemělo by to tvořit pravidelnou nebo dokonce významnou část mého jídelníčku. Z dětství si pamatuji, že buchtu nebo nějaký zákusek jsme mívali jednou týdně, po nedělním obědě. Spíž tehdy neposkytovala neustálou zásobu čokolád, sušenek apod. A banány a pomeranče byly v obchodě k dostání jen před Vánoci. Doma jsme pili vodu a čaj. Džus k snídani normální rozhodně nebyl.

Cukr sám o sobě nárazově problém není, problematický je jeho chronický nadbytek. Když se neustále ládujete sacharidy, vede to k nadbytku cukru v krvi, který tělo musí co nejrychleji odklidit. Pokud máte po náročnějším tréninku a vaše zásoby uloženého cukru ve svalech a játrech (v podobě glykogenu) jsou zredukované, tělo může nadbytek cukru v krvi nasměrovat tam. Když jsou ale tyto zásobárny plné, přebytečný cukr se mění na tuk a ukládá do tukových buněk. Těch má někdo míň, někdo víc, ale u všech můžou pojmout jen určitý objem energie. Jakmile se naplní i zásoby podkožního tuku, začne se tuk hromadit v játrech a kolem orgánů. A tam už končí veškerá legrace.

I tam, kde byste ho nehledali

Spousta lidí si neuvědomuje, že na krevní cukr se nemění jen sladkosti, ale i škrobovité potraviny, jako je rýže, brambory, obiloviny (včetně cereálií, pečiva, těstovin), luštěniny nebo doporučované ovoce, kde dominují jednoduché cukry. K jak velkému nárůstu krevního cukru dojde po snězení porce některých běžných potravin, ukazují jednoduché infografiky Dr. Davida Unwina. To je anglický lékař, který pomocí nízkosacharidové stravy pomáhá pacientům dostat cukrovku II. typu do remise.

Dnes je normální, že si lidi ke snídani dají cereálie s mlékem nebo pár toustů a sklenici džusu, dopoledne sladkou tyčinku ke kávě, na oběd těstoviny, k odpolední svačině bagetku a večer si objednají třeba pizzu nebo si ohřejí mražené hranolky. Když to spočítáte, zjistíte, že za celý den sní i přes 300 gramů sacharidů, a to přece měli jen jednu sladkou tyčinku a možná malý dezert k obědu.

Jeden příběh ze života

Děti na tuhle dnes normální stravu doplácí asi nejvíc. Doma rodiče ještě můžou dohlížet na to, aby nejedly moc sacharidů a měly dost kvalitních živin, ideálně ze základních potravin. Většina dětí ale tráví podstatnou část dne ve školce nebo ve škole, kde situace může být o dost horší. Jak kde vaří, bude záležet ústav od ústavu. Bohužel, pořád existují školky, kde za normální považují, že děti k jídlu nezřídka dostávají vysocesacharidová jídla a k pití nabízí pouze přeslazené čaje a džusíky. A když rodič slušně požádá, jestli by jeho dítě mohlo k pití dostávat obyčejnou kohoutkovou vodu, nejde to bez lékařského odůvodnění.

Přesně takovou nedávnou zkušenost se školkou má jedna kamarádka. Její pětiletý syn bojuje s nadváhou a při poslední návštěvě u obezitologa mu zjistili ztučnělá játra. Marně může maminka prosit ve školce a u babiček, aby synkovi nedávali slazené nápoje a sladkosti. Vždyť dávat dětem sladkosti nebo hromady ovoce a džusu je přece normální. A co by mohlo být špatného na ovoci? Když si pak maminka dupne a ukáže, že to myslí opravdu vážně, okolí se na ni dívá jak na krkavčí matku, která své dítě ošklivě omezuje.

Musíme se hýbat?

Člověk vždycky musel vynaložit jistou námahu, aby si obstaral dostatek jídla a zajistil si střechu nad hlavou. Dnes je celkem normální hýbat se, co nejméně to jde. Pracovat můžeme z domu, a dokonce i nákup nám dovezou až před dveře. Roboti dnes doma běžně zametají, vytírají a pomáhají s vařením. I posekat trávník na zahradě už umí. Spousta výrobců humanoidních robotů poháněných AI nám slibuje, že už brzy místo nás budou vařit, uklízet nádobí, žehlit a skládat oblečení a dělat spoustu dalších věcí, se kterými nám dnes nikdo nepomůže. Prý pak budeme mít spoustu volného času na tvůrčí aktivity. Obávám se, že u většiny lidí by to bylo spíš na zábavu v podobě sezení u obrazovek nejrůznějších velikostí.

Aby správně fungovala, naše těla potřebují pohyb. Když je nenamáháme, ochabují nám svaly. A svalová hmota je jeden z nejsilnějších prediktorů dlouhověkosti. Navíc, čím víc pravidelně namáhaných svalů máte, tím víc sacharidů ve stravě snesete bez nepříjemných následků. Bez pravidelného pohybu se nám snižuje i pohybový rozsah a celé tělo postupně tuhne. A když se občas nějakou intenzivnější aktivitou nezapotíme, oslabujeme tím i orgány jako srdce a plíce, které se nemusí vůbec namáhat, aby zůstaly v dobré kondici. V angličtině existuje krásné pořekadlo use it or loose it, které znamená, že když daný orgán nebudeme pravidelně používat a zatěžovat, postupně přijdeme o jeho správnou funkci. Platí to pro tělo i pro mozek.

Půl hodiny denně to nezachrání

Jedna studie ukázala, že i když každý den budete třicet minut cvičit, ale zbytek dne strávíte sezením nebo ležením, nezabráníte zhoršení zdraví v důsledku sedavého životního stylu.

Hýbat se prostě potřebujeme mnohem víc než třicet minut denně. Nemusí to být nutně cvičení ve fitku. Můžou to být třeba mikro přestávky na pár dřepů v pracovní době, krátká procházka (ideálně po jídle), častější využívání schodů místo výtahu, parkování kousek dál od kanceláře, domu, nebo obchodu. A pokud máte sedavé zaměstnání, pracovní stůl s nastavitelnou výškou je skvělý způsob, jak při práci jen nesedět. Když se trochu zamyslíte, určitě vás napadnou další způsoby, jak se během dne častěji hýbat.

To další

Chtěl jsem psát i o dalších aspektech životního stylu, ale to by už tak dlouhý článek nedočetl do konce nikdo.

Takže jen rychle zmíním, že naše těla se vyvíjela v přírodě v čistším prostředí, kde se střídalo teplo a zima. Dnes většinu času trávíme v konstantní teplotě klimatizovaných místností a aut.

Dřív lidé mnohem víc bývali na přímém sluníčku. Dnes se ho bojíme. Přitom na naše zdraví má hromadu příznivých účinků.

Spánkové návyky byly jiné. Lidi chodili spát, když se setmělo. A vstávali s východem slunce. Dnes je normální do pozdních večerních hodin vysedávat u jasných obrazovek (televize, počítač, tablet, mobil – vyberte si) a ráno se divit, že jsme nevyspalí. Při troše snahy si spánkové návyky můžeme srovnat s tím, co naše tělo potřebuje, a těšit se pak lepšímu zdraví a psychické pohodě.

Dřív jsme nežili uprostřed chemického koktejlu, do kterého dnes přispívají prostředky osobní hygieny, zkrášlující drogerie, čistící prostředky v domácnostech i kancelářích, mikroplasty v obalech i oblečení a věčné chemikálie v nádobí. Dnes tohle všechno bereme za normální a jen málokdo se nad tím pozastaví.

Člověk se vyvíjel ve skupině svých blízkých a několik generací rodinných příslušníku žilo pospolu. A lidský kontakt znamenal hezky tváří v tvář. Dnes spousta lidí trpí samotou a skutečné vztahy nahrazují online interakce.

Informační peklo

Nezapomínejme ani na dnešní záplavu informací, které náš mozek ještě před stovkou let nemusel čelit. Lidi se novinky dozvídali od sousedů a z novin (kam se jich vlezlo omezené množství). Dnes jsme doslova kontaminováni informacemi. Přišlo rádio, televize, internet s e-maily a nakonec AI. Ze všech stran se na nás neustále hrnou kvanta informací.

Nejlíp se prodávají ty nejsenzačnější a nejtragičtější. A lidský mozek není stavěný na to, aby pojmul všechny hrůzy, co se po celém světě dennodenně odehrávají. Když se pak člověk vědomě neodstřihne od většiny zdrojů zpráv, snadno může nabít dojmu, že konec světa už klepe na dveře. Mesiášský syndrom „musíme okamžitě něco udělat, nebo…“ postihuje čím dál víc lidí. A přitom se děje i spousta skvělých věcí, které vám ale v televizi nikdo neukáže.

Žít jako člověk

Ve světe, kde je normální mít nadváhu, zažívací potíže, vlastního psychologa, vysoký krevní tlak a cukr, brát pravidelně nějaké léky, hýbat se jen když musíme, většinu volného času trávit zíráním do obrazovek, vyhýbat se sluníčku a moc toho nenaspat, může být nejlepším způsobem, jak si zachovat zdraví a pohodu, snaha „nebýt normální“.

Zkusit nad veškerými aspekty moderního životního stylu popřemýšlet z hlediska evoluce a nenaskakovat hned na nejnovější trendy. Místo slepé důvěry nejrůznějším expertům skálopevně přesvědčeným o své pravdě (která se ale každých dvacet let mění) dát šanci i těm méně hlasitým, pokud vám to, co říkají, dává smysl.

Nebojte se experimentovat a sami si vyzkoušet, jak vám sedí ta či ona strava, půsty, cvičení nebo cokoli dalšího. Studie jsou bezpochyby dobrý zdroj, ale není nad osobní zkušenost! Pokud vás nějaké téma zajímá, nedejte jen na uhlazené AI odpovědi a sami studujete zdroje víc do hloubky. Buďte trochu rebel. Jo, a naučte se vařit, fakt na tom nic není.

Máte nějaké návyky, které vašemu okolí připadají jako nenormální, ale vám pomáhají k lepšímu zdraví, kondici a pohodě? Co děláte jinak než většina lidí?

Podělte se o své tipy v komentářích.

Chcete mít energie na rozdávání, skvělou náladu a tělo, ve kterém se budete cítit fajn a které vás nezradí? Můžete!
Nebojte se požádat o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda, dřina a odříkání. Jde to i jednoduše.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.

Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.