Můj malý experiment s lokálními potravinami

Nedávno jsem došel k názoru, že pokud chci jakkoli přispět k ochraně klimatu, to první, co můžu udělat, je začít ve vlastní kuchyni. Udělat si takový malý audit surovin, ze kterých vařím, a pak s tím něco udělat.

Jak mě něco takového vůbec napadlo? Ta myšlenka nepřišla jen tak z čistého nebe, spíš postupně dozrávala, jak se neustále přiostřovala diskuse (pokud se o něčem takovém vůbec dá mluvit) mezi zastánci a odpůrci masa.

Spasí nás veganství?

Posledních pár let stále častěji slýcháváme, jak je maso nezdravé nejen pro naše zdraví, ale že i zvyšuje produkci skleníkových plynů a přispívá tak ke klimatické změně.

Podobné nesmysly často šíří firmy a instituce, které profitují z prodeje nejrůznějších náhražek masa v podobě Impossible burgeru, Beyond burgeru, různých rostlinných proteinů a dalších „mňamek“. Veganští aktivisté pak často velmi ochotně tyto informace šíří dál, aniž by zkoumali, jak (ne)pravdivé vlastně jsou. Stačí jim, že při výrobě těchto náhražek masa neumře žádné zvíře (kdyby jen věděli).

Přidejte k tomu hezky natočený (pseudo)dokument, jako třeba „The Game Changers„, plný celebrit a od věhlasného režiséra (který shodou okolností investoval obrovskou sumu do firmy vyrábějící hráškový protein) a spousta lidí nadšeně začne experimentovat s veganstvím.

Že při pěstování surovin pro výrobu všech těch rostlinných proteinů a náhražek masa umírá velké množství živočichů, od hmyzu, přes ptactvo, drobné hlodavce a zajíce, až po divokou zvěř, to si spousta lidí vůbec neuvědomí. Tyto plodiny jsou pěstovány v obrovských monokulturách s využitím těžké mechanizace a závislé na používání chemických hnojiv, pesticidů, insekticidů a herbicidů. Takové pole je velká mrtvá plocha, kde nezaslechnete živého tvora.

Neustálá orba navíc urychluje erozi ornice, o kterou přicházíme. Před pár lety jistý představitel Spojených Národů prohlásil, že pokud nezměníme způsob pěstování potravin, za 60 let přijdeme o veškerou ornici na světe. A jak říká Mark Hyman:

Žádná ornice, žádné jídlo, žádní lidé.

~ Dr. Mark Hyman ~

A pak tu máme různé lobbistické organizace, které se snaží dosáhnout omezení konzumace masa třeba zavedením speciální daně.

Situace pro nás masožravce nevypadá moc růžově.

Nebo regenerativní hospodaření?

Mnohem míň slyšíte o tom, že neexistují žádné kvalitní studie, které by dokazovaly škodlivost masa. Naopak, maso vždycky bylo a pořád je (a snad i v budoucnu bude) důležitou součástí zdravého jídelníčku. A jak ukázala nedávná studie prováděná na farmě White Oaks Pasture, regenerativní chov zvířat ukládá do země víc skleníkových plynů než jich generuje.

O regenerativním chovu zvířat, který pomáhá obnovovat ornici, a ke zvířatům se chová důstojněji než konvenční velkochovy, se už moc nemluví. Přitom je to dost možná ten nejlepší způsob, jaký zrovna máme pro obnovu vyčerpané půdy. A zasloužil by si podporu od státních institucí a větší publicitu, aby lidi věděli, že něco takového vůbec existuje.

Situace se ale začíná lepšit právě díky těm dobrodruhům, kteří se přes všechny překážky do takového chovu před lety pustili. A taky díky projektům, jako je chystaný dokument (a kniha) Sacred Cow, nebo třeba nová kniha Marka Hymana nazvaná Food Fix (už mi leží na stole a moc se na ni těším; recenze bude).

Jsem optimista a věřím, že lidi si včas uvědomí, že cesta ke zdraví a zdravějšímu klimatu nevede přes celosvětové veganství postavené na konzumaci vysoce zpracovaných rostlinných náhražek masa, ale spíš přes regenerativní farmaření a podporu lokálních výrobců opravdových potravin.

A tím se po delším úvodu konečně dostávám k tomu, jak sami můžeme pomoct.

Jak můžeme pomoct?

Pod vlivem výše zmíněných informací jsem stále častěji přemýšlel, jak sám můžu snížit dopad jídla na životní prostředí. Jasně, můžeme si říkat, že sami nic nezměníme, ale opak je pravdou.

Každý z nás může volit vidličkou. Pokud budeme nakupovat míň vysoce zpracovaných potravin a víc lokálních opravdových potravin, výrobci a obchody budou muset reagovat a upravit nabídku. Nikdo nechce prodávat potraviny, které lidi nekupují.

Bohužel ty lokální opravdové potraviny jsou často dražší než průmyslově vyráběné náhražky, a ne každý si je může dovolit. Zkusme ale dělat lepší volby v rámci toho, co si můžeme dovolit.

Napadají mě následující možnosti, jak omezit dopad jídla na životní prostředí.

1) Jíst opravdové jídlo

Když budu kupovat čerstvé základní suroviny, jako je maso, vejce, zelenina, ovoce, ořechy, sýry, jogurty, smetanu, mléko a většinu jídel si sám doma uvařím, bude to mít menší dopad na životní prostředí, než když budu kupovat hlavně vysoce zpracované potraviny (někdo tomu dokonce říká „substance podobné jídlu“), vyráběné v továrnách ze surovin dovážených z nejrůznějších částí světa. A určitě ušetřím i spoustu odpadu z obalů. Na to žádnou studii nepotřebuji.
Snad tu nikoho nemusím přesvědčovat, že takové opravdové jídlo je mnohem zdravější než ty vysoce zpracované potraviny. A o zdraví by nám mělo jít především. Schválně, na čem myslíte, že výrobcům vysoce zpracovaných potravin záleží víc – na vašem zdraví nebo na zisku?

2) Jíst lokální potraviny

Hovězí maso jsme začali nakupovat od malého chovatele, který má farmu, kde se krávy pasou na pastvině, pár kilometrů od nás.

I kdyby takové maso nemělo kvalitnější složení (a já věřím, že má), tak pořád nákupem masa od místního farmáře, který maso bourá na vlastním pozemku, snížím emise z dopravy v porovnání s masem produkovaným ve velkochovu. Dobrý pocit můžu mít i z lepších životních podmínek zvířat na takové farmě. Navíc krávy pomáhají obnovovat půdu.

Argument o nižších emisích platí i pro další lokální potraviny, jako je zelenina, ovoce, mléčné výrobky, vejce. Pokud nakoupím jablka od českého pěstitele, ať už na farmářském trhu, ve farmářském obchůdku nebo i v supermarketu, pravděpodobně budou mít menší uhlíkovou stopu než jablka dovezená třeba z Itálie. Navíc budou čerstvější, protože tolik času nestráví na cestě od pěstitele ke spotřebiteli.

Na některé exotické ovoce si nechám zajít chuť. Do této kategorie patří vedle avokáda třeba ananas, mango, kaki, pomeranče, mandarinky a podobně. Bez toho dokážu žít. Když si chci osladit třeba jogurt, nakrájím si tam jablko nebo hrušku, v sezóně ovoce ze zahrádky, v zimě zamražené ovoce.

Pak jsou tu nejrůznější suroviny, které používám hlavně při pečení jako náhradu za obilné mouky, cukr a pojiva. Když jsem před lety začínal s Primal stravou, vůbec jsem neřešil původ surovin na pečení.

Nedávno jsem si ale řekl, že si udělám takový malý audit a ty exotičtější, dovážené z druhého konce světa, zkusím nahradit lokálnějšími nebo aspoň omezit. Začal jsem u tapiokového škrobu, který jsem úspěšně nahradil v tvarohovém chlebu bramborovým škrobem. Časem budu upravovat i další recepty.

3) Pěstovat a chovat si vlastní jídlo

Dalším způsobem, jak snížít dopad jídla na životní prostředí a zároveň posílit zdraví je aspoň část zeleniny a ovoce si vypěstovat na vlastní zahrádce. A pokud máme tu možnost, chovat i zvířata.

U nás je to malá zahrádka, ze které máme od jara do podzimu saláty, mrkev, česnek, cibulku, rajčata, bylinky a na podzim pak hromadu dýní.

K tomu od jara do podzimu chováme pár slepic, takže většinu vajec máme domácích a v zimě ještě poctivý slepičí vývar.

Samozřejmě, že pokud bydlíte v bytě, možnosti máte omezenější (pokud na balkóně v pytlích nechcete pěstovat rajčata), ale i malý truhlík s bylinkami za oknem se počítá.

Experiment začíná

Plán už mám, tak hurá do toho. Začínám si víc všímat odkud pochází potraviny, které kupuji, a vybírám spíš ty lokálnější. Neříkám, že už nikdy nebudu jíst ananas, datle nebo kokos. Občas si je dám, ale zároveň se bez podobných exotických potravin dokážu častěji obejít.

Čas ukáže, jak moc se mi povede exotičnější suroviny nahradit těmi lokálními.

A tady je výsledek mého malého auditu surovin, na kterých můžu zapracovat.

*: Na 6 banánových palačinek potřebujete 2 vejce, 5 vrchovatých lžic banánové mouky, špetku soli a 250 ml mléka. Vejce metličkou rozšlehejte se solí a 3 lžícemi banánové mouky (vznikne husté, hladké těstíčko). Pak zatímco pořád šleháte postupně přilívejte mléka a přisypávejte další 2 lžíce mouky, dokud nebudete mít těsto podobné tomu klasickému palačinkovému.

Jak to máte vy? Řešíte odkud jsou potraviny, které kupujete? Napadají vás další způsoby jako omezit negativní vliv našeho jídla na životní prostředí? Napište do komentářů.

Chcete bez každodenního cvičení, diet, pilulek a koktejlů shodit přebytečná kila, přestat bojovat s jídlem a začít si užívat spoustu energie a pevnější zdraví? Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám s tím můžu jako kouč pomoct.

Pokud zrovna nehledáte kouče, ale sami na sobě chcete zapracovat a cítit se líp, zkuste 21denní výzvu.