Chcete se podílet na blogu? Napište mi.

Proč je obilí nezdravé

Když už jste zavítali na tento web, předpokládám, že už víte, jak odmítavý je Primal postoj k obilí. Přesto, pokud hledáte článek, který hezky shrne, proč bychom neměli jíst obilí, tohle je přesně on. Jde o překlad starého, ale velmi užitečného článku od Marka Sissona. Jde o jakýsi přehled argumentů proti nejčastěji zmiňovaným „pozitivům“ obilí.

Původní článek je tady.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Pod čarou začíná překlad.

Poznámka: Původní článek je z roku 2009 a některé v něm použité odkazy už dnes nefungují. Pro pořádek jsem všechny odkazy v překladu nechal.


Vždycky si vychutnám rýpání do obilí, ale nikdy nemám dost.

Všichni víte, jak rád to dělám. Ale kdykoliv si sednu, abych si na tom smlsnul (a v minulosti už jsem to s velkým gustem udělal), vždy skončím s pocitem, že jsem na něco zapomněl. Jako třeba že jsem dostatečně nezdůraznil, jak je lepek nebezpečný, nebo jak nenávidím lektiny. Skoro jako by pouhá zmínka o obilí spustila šílenou jakoby inzulínovou reakci a rozhodila mé hormony nasycení. Ládoval jsem do sebe články proti obilí, ale pořád jsem se nemohl dojíst.

No, dnes mám hlad a tentokrát se nacpu k prasknutí. Už nikdy nechci znovu opakovat jakýkoliv z argumentů proti obilí (jo, jasně). Když věty přestanou dávat smysl nebo když se snížím k odrážkám a útržkovitým vyjádřením, bude to jenom proto, že mě ovládl hlad a já jsem se rozhodl kašlat na sloh, jen abych to všechno ze sebe dostal.

Takže se mnou, prosím, mějte strpení.

Kromě dodržování společenských zvyklostí v určitých situacích a získání levných kalorií z cukru neexistuje absolutně žádný důvod proč jíst obilí. Věřte mi – hledal jsem všude a ptal se každého na alespoň jeden dobrý důvod proč jíst obilí, ale žádný jsem nedostal. Pár odpovědí se našlo, ale nebyly dost dobré. Jen tak pro pobavení, pojďme se na některá tvrzení podívat:

“Potřebuješ vlákninu!”

Dobrá, zaprvé: ne, nepotřebuji. Pokud máte na mysli tu často zmiňovanou schopnost tlačit věci skrz střeva, tak v tom má vláknina některé nechtěné důsledky. Před pár lety vědci zjistili, že jídlo bohaté na vlákninu „naráží na buňky lemující gastrointestinální trakt, protrhává vnější krycí vrstvu“, což „zvyšuje hladinu mazacího hlenu“. Fuj, to zní hnusně. Narážení a trhání? Protrhnutí? To nejsou slova, která bych rád slyšel. Ale počkat! Autoři studie říkají, že „To je dobrá věc.“ Super! Takže když všechny ty klacíky a větvičky odírají mé vnitřnosti a doslova trhají vnitřní stěnu mých střev, nemám se čeho bát. Všechno jde podle plánu, že?

Z nějakého důvodu nejsem přesvědčen, že obrovské denní dávky nerozpustné obilné vlákniny jsou tak strašně nutné. A „mazací hlen“ mi zní děsivě podobně jako hlen, na který si stěžují lidé se syndromem dráždivého střeva. Můžu vám říct, že jakmile jsem uprchl od obilí, syndrom dráždivého střeva se u mě úplně zastavil. Pokud jsem vás ještě nepřesvědčil o tomto problému s vlákninou, odkážu vás na Vlákninovou Hrozbu Konstantina Monastryskyho. Každopádně v zelenině a ovoci, které jíme, je spousta vlákniny. Což mě přivádí k dalšímu tvrzení:

“Potřebuješ vitamíny a minerály!”

Dostali jste mě. Opravdu potřebuji vitamíny a minerály, jako B1 a B2, hořčík a železo, zinek a draslík. Ale musím je získávat jezením vysoce sacharidového obilí? Ne, nemusím. Ukažte mi porci „zdravého celozrnného jídla“, která se vyrovná – z hlediska živin, vitamínů a minerálů – pořádnému salátu. Cože? Nemůžete? Myslel jsem si to.

“Ale obilí tvoří základ vládní potravinové pyramidy!”

Víte, měl jsem celý článek začít tímto bodem. Ušetřil bych si spoustu psaní a vaše oči spousty čtení. Vládní doporučení nejsou body v tvůj prospěch, jedlíku obilí; jdou proti tobě. Odvolávání se na autority (samozřejmě pokud tou „autoritou“ není převaha vědeckých důkazů) přesvědčivý argument nedělá. Obecné povědomí vyžaduje neustálé pitvání a kritiku, pokud má mít nějakou hodnotu.

Existuje důvod proč je obilí první na seznamu potravin, kterým se vyhnout, pokud se řídíte Primal Blueprint pravidly: ve zdravém jídelníčku je naprosto zbytečné. Dokonce když se mě průměrná nezdravá osoba zeptá na tři hlavní věci, kterým se vyhnout, aby byla zdravější, řeknu jí, aby přestala kouřit, přestala pít kalorie (jako limonády a džusy) a přestala jíst obilí. Tečka. Hotovo. Opravdu je tak špatné.

Už jsem to zmínil mockrát, ale základní problém obilí je ten, že jde o výlučně neolitickou potravinu, jejíž konzumaci se lidský druh teprve musí přizpůsobit. Ve skutečnosti se obilí začalo více prosazovat na začátku mladší doby kamenné; obiloviny stály v popředí zemědělské revoluce. Vždyť ony tvořily zemědělskou revoluci – jednozrnná pšenice, pšenice dvouzrnka, proso a špalda tvořily páteř neolitického farmaření. Mohly být skladované po celé měsíce, relativně jednoduše se daly pěstovat v dostatečně obrovských množstvích, aby nasytily rostoucí populaci, a přispěly k budování stálých osad. Jo a lehce se daly hromadit, takže pravděpodobně sloužily jako ranná forma platidla (a přeneseně jako potenciální zdroj příjmové nerovnosti). A teď to nejlepší: šlo o drsné, tuhé věci, které zřejmě asi ani nechutnaly moc dobře. A díky jejich toxickým antiživinám bylo potřeba velké dřiny, aby se vůbec daly jíst.

Toxické antiživiny? Povídej.

Živé organismy obecně nechtějí být sežrány jinými živými organismy. Být strávený většinou znamená ukončení přežití, plození, množení druhu – však víte, těch běžných věcí, které fauna a flóra bere dost vážně. Aby se vyhnuli řečenému sežrání, živé organismy využívají různé sebeochranné mechanismy. Králíci, kupříkladu, se svýma obrovskýma ušima, slušným množstvím rychlých svalových vláken a ošklivými drápy, obvykle slyší přicházet dravce, utečou (nebo uskáčou?) téměř komukoliv a (v nouzi) dokáží rozpárat břicho na cáry. Modré velryby se vám nevlezou do pusy a dikobrazové jsou chodící jehelníčky. Jde o to, že zvířata mají aktivní obranné mechanismy. Utíkají, bojují, skáčou, šplhají, létají, bodají, koušou a dokonce hrají na naše city (pokud jste někdy viděli štěně dělat smutné oči, aby dostalo pamlsek, víte, že to není náhoda, že jsou tak rozkošná), aby přežila. Dravci se neustále vyvíjí a adaptují se.

Rostliny, na druhou stranu, jsou pasivní organismy bez schopnosti pohybu, myšlení a reagování (většinou). Musí zapojit jinou taktiku, aby zajistily rozmnožování, a obecně se musí spoléhat na vnější síly, které rozšíří jejich semena. A tak „vymyslely“ různé metody jak zamezit strávení, dokud se semeno nedostane tam, kam je potřeba. Ořechy mají tvrdé skořápky a obiloviny mají toxické antiživiny, lektiny, lepek a fytáty. (Samozřejmě existují zjevné výjimky. Ovoce je výživné a chutné, takže ho zvířata sní celé a semínka vykadí ideálně na úrodnou půdu. Semínko projde zažívacím traktem bez poškození; je navrženo tak, aby bylo nestravitelné. Žádné semeno „nechce“ být stráveno, protože by to nedávalo smysl. „Chtějí“ být snězená nebo odnesená větrem nebo přenesená včelou na vedlejší květinu, ale nechtějí být strávená.)

Některá zvířata se zjevně adaptovala na konzumaci obilovin. Ptáci, hlodavci a některé druhy hmyzu se vypořádají s antiživinami. Lidé to ale neumí. Možná, kdyby obiloviny představovaly významnou část jídelníčku našich prapředků, by to bylo jinak. Někteří z nás umí strávit mléčné výrobky a ve slinách máme enzym amylázu, abychom mohli štěpit škroby, když je to třeba, ale prostě nejsme vybaveni ke zmírnění škodlivých účinků lektinů, lepku a fytátů.

Lektiny jsou špatné. Vážou se na receptory inzulinu, útočí na žaludeční stěnu hmyzu, vážou se na střevní stěnu u lidízdá se, že způsobují leptinovou rezistenci. A leptinová rezistence je předzvěstí „zhoršování příznaků metabolického syndromu nezávisle na obezitě“. Sranda, že?

Lepek by mohl být ještě horší. Lepek, který se nachází v pšenici, žitu a ječmeni, je složeninou bílkovin gliadinu a gluteninu. Kolem 1% populace jsou celiaci, lidé kteří jsou absolutně netolerantní k jakémukoliv lepku. Pro celiaky může jakékoliv množství lepku ve stravě znamenat katastrofu. Mluvíme o narušených hladinách vápníku a vitamínu D3, hyperparatyreóze, kostních vadách. Opravdu hrozné věci. A bude hůř: jenom proto, že nejste celiak, ještě nejste imunní vůči řádění lepku. Jak poukazuje Stephan, jedna studie ukázala, že 29% asymptomatických (čti: ne celiaků) lidí bylo pozitivně testováno na přítomnost anti-gliadin IgA ve stolici. Anti-gliadin IgA je protilátka produkovaná ve střevě, kde zůstává dokud není poslána zbavit se gliadinu – hlavní složky lepku. Jednoduše řečeno, jediným důvodem, proč anti-gliadin IgA skončí ve vaší stolici je, že vaše tělo vnímá přicházející hrozbu – lepek. Pokud lepek nepředstavuje žádnou hrozbu, anti-gliadin IgA zůstane ve střevě. Věřili byste, že většina Američanů tyhle věci jí denně?

Fytáty jsou další problém, protože dělají minerály biologicky nedostupnými (asi tolik ke všem těm zdravým vitamínům a minerálům, které potřebujeme získat z celozrnných obilovin!), čímž mažou poslední zbývající argument pro konzumaci obilovin.

Jaký je potom smysl všeho toho obilného šílenství? Existuje nějaký dobrý důvod, aby kdokoliv (s přístupem k masu, ovoci a zelenině) spoléhal na obiloviny jako významnou část svého kalorického příjmu?

Odpověď je jednoznačné nepopiratelné ne. Obiloviny nepotřebujeme k přežití, natož k pevnému zdraví. Vždyť je příroda navrhla tak, aby odrazovaly škůdce, ať už je to hmyz nebo hominidé. Navrhuji se z toho poučit a přestat je jíst.

A tím jsem skončil. Myslím, že další sousto už nezvládnu.


Uf, tak to byl Markův lehce emotivní článek. Já už přidám jen stručné shrnutí důvodů, proč nejíst obilí:

  • Dostatek vlákniny můžeme získat ze zeleniny a ovoce – v lepší kvalitě a bez nechtěných účinků některých látek v obilovinách.
  • Všechny vitamíny a minerály obsažené v obilí můžeme jednodušeji získat ze zeleniny, ovoce a živočišných potravin.
  • Obiloviny obsahují lektiny, které poškozují střeva a přispívají ke vzniku syndromu propustného střeva.
  • Obiloviny obsahují lepek, který nikomu z nás neprospívá, a naopak značné části populace škodí (přispívá ke vzniku zánětů v těle, čímž narušuje trávení a imunitu).
  • Obiloviny obsahují fytáty – ty se vážou na minerály a při nadměrné konzumaci vedou k nedostatku některých minerálů v těle.
  • Obiloviny jsou velkým zdrojem jednoduchých sacharidů, které po konzumaci zvedají hladinu krevního cukru a inzulinu, což nechceme.

Rádi byste přešli na Primal životní styl hledáte podporu? Zarezervujte si nezávazný 30 minutový hovor, kde zjistíte, jak vám můžu jako kouč pomoci.

Titulní  fotka je od Evi Radauscher z Unsplash

Mirek Kec
Jsem nadšený vyznavač Primal životního stylu, zapálený kuchař amatér a certifikovaný Primal Health Coach. Mým cílem je šířit informace o tomto jednoduchém a zdravém životním stylu, díky kterému můžeme předcházet a někdy i zvrátit spoustu neduhů dnešní doby jako je např. nadváha, chronická únava, cukrovka typu 2, výkyvy nálad nebo zažívací potíže.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Kategorie
  • Chcete dostávat upozornění na nové články emailem?

    Pokud ano, nechte mi svůj email a každé dva týdny dostanete upozornění na novinky na blogu. Jako malé poděkovaní vám pošlu 5dílný emailový kurz o tucích a cholesterolu, kde se dozvíte, proč jsou živočisné tuky zdravé, proč se nemusíte bát cholesterolu a další.

  • Nejnovější příspěvky