Recenze: RAVENOUS (Otto Warburg, nacisté a hledání spojitosti mezi rakovinou a stravou)

Že jsou rakovinné buňky žravé (anglicky Ravenous), jste asi už slyšeli. Ale víte, že rakovinu dnes spousta vědců považuje za metabolické onemocnění? K tomuto názoru vědci dospěli až v posledních dvaceti letech po dekádách výzkumu genetických příčin rakoviny, který sám o sobě bohužel nedokázal objasnit, jak rakovina vzniká a jak tomu předcházet. Už před sto lety tuhle metabolickou podstatu rakoviny zkoumal německý vědec Otto Warburg, na jehož práci moderní výzkumníci navázali. Kniha Ravenous velmi poutavě odkrývá historii výzkumu rakoviny od jeho prvopočátků na konci 19. století až po současnost.

Sam Apple dokázal skvěle propojit příběh Otto Warburga s nástupem a pádem nacizmu v Německu a historií výzkumu rakoviny. Výsledek si stojí za to přečíst. Dnes vám nabízím recenzi knihy Ravenous.

O autorovi

Sam Apple je americký spisovatel a žurnalista píšící pro několik velkých magazínů. Vyučuje kreativní psaní, zatím píše výhradně literaturu faktu a nejčastějšími tématy, kterými se zabývá, je věda, zdraví a jejich propojení.

To jsou i hlavní témata knihy Ravenous, na níž pracoval pět let, kdy s pomocí několika spolupracovníků procházel archivní materiály, mluvil s odborníky na život Otto Warburga i s významnými vědci v oblasti výzkumu rakoviny. A na výsledku jsou ty tisíce hodin důkladné přípravy opravdu znát.
Název, který můžeme do češtiny přeložit jako „žravý“ nebo „hladový“, odkazuje na tuto nepříjemnou vlastnost rakovinných buněk.

Obsah a struktura

Jak už napovídá samotný podtitul „Otto Warburg, nacisté a hledání vztahu mezi rakovinou a stravou“, tato kniha v podstatě sleduje tři různé, ale vzájemně propletené příběhy. Prvním je vzestup nacismu v Německu, druhým je životní dráha Otto Warburga na pozadí turbulentních společenských změn a třetím je historie výzkumu rakoviny, do které Otto Warburg celkem významně zasáhnul.

Otto Warburg

Přiznám se, že všechno, co jsem do doby, než jsem četl tuto knihu o Warburgovi věděl, bylo, že existuje nějaký Warburgův efekt. Ten popisuje stav, kdy buňka i při dostatku kyslíku raději získává energii fermentací glukózy. Jde o charakteristický znak mnoha rakovinných buněk. Tady mé znalosti o tomto významném německém vědci a držiteli Nobelovy ceny končily.

Sam Apple poutavou formou vypráví celý životní příběh Otto Warburga. Dozvíte se, že jeho otec Emil byl sám významným vědcem a díky tomu se Otto od dětství mohl setkávat největšími vědci té doby, jako byli Max Planck nebo Albert Einstein. Studia chemie strávil pod vedením dalšího laureáta Nobelovy ceny, Emila Fischera.

Za první světové války působil jako příslušník jezdeckého pluku, odkud si odnesl celoživotní lásku ke koním. Až do pozdního věku každé ráno provozoval projížďky před svým institutem spolu se svým pobočníkem a celoživotním druhem, Jakobem Heissem.

Svou vědeckou kariéru začal výzkumem fotosyntézy, od kterého si německé vedení slibovalo vyšší výnosy zemědělství, které pomohou nakrmit hladovějící národ. Později svůj zájem přenesl i na výzkum rakoviny, která se od počátku dvacátého století stala obrovským strašákem. Počty nemocných raketově narůstaly a rakovina děsila i spoustu nejvyšších představitelů nacistického vedení.

Otto Warburg byl podle všeho neuvěřitelně arogantní člověk, který vždy neotřesitelně věřil, že se jeho bádání ubírá správným směrem. A kdokoli, kdo měl jiný názor, se podle něj prostě mýlil. Zároveň to ale byl geniální vědec, který žil v podstatě jen svou prací a od svých zaměstnanců nečekal nic menšího. Ve svém výzkumu se nezastavil před žádnou překážkou a často našel nová řešení starých problémů. Například pro měření buněčného dýchání vynalezl aparát, který dnes známe jako Warburgův manometr.

Sam Apple dokázal objevit spoustu zajímavých detailů ze života Otto Warburga a poutavou formou je nabídnout čtenáři. Mně třeba zaujalo několik příhod, kdy během druhé světové války Otto Warburg nechal pod různými záminkami vyvést ze svého institutu nacistického úředníka.

Fakt, že jako částečný Žid otevřeně žijící s jiným mužem dokázal v Německu přežít druhou světovou válku a celou tu dobu pokračovat ve výzkumu, ukazuje, jak moc byl pro nacistické pohlaváry důležitý.

Nacisté

V této dějové lince se dozvíte spoustu informací o nacistickém hnutí v Německu, co mu předcházelo, v jaké společenské atmosféře rostlo atd. ale i o Adolfu Hitlerovi a dalších nacistických pohlavárech. Adolf Hitler měl panický strach z rakoviny. Ten mohl pramenit z prožitku, který měl v 17 letech, kdy se dozvěděl, že jeho matka má rakovinu prsu v rozvinutém stádiu. Přestože podstoupila amputaci obou prsů po nějaké době se rakovina vrátila a mladý Adolf byl svědkem 46 opakování experimentální léčby, při které se jeho matka svíjela v bolestech, než nakonec zemřela.

Přestože jeho zdravotní stav byl ve 20. letech minulého století relativně dobrý, Hitler trpěl akutním strachem ze smrti. V roce 1924 omezil příjem masa a alkoholu a přešel na vegetariánskou stravu. O čtyři roky později začal trpěl křečemi v žaludku a lékaři mu diagnostikovali chronické podráždění žaludku a doporučili ještě striktnější dietu. Hitler se stal závislým na cukru až do té míry, že neustále během dne jedl sladkosti a jeho osobní kuchařka mu v jistém období nestíhala péct jablečné koláče. Jak popsal jeden pamětník, do čajového šálku si prý dával tolik kostek cukru, že tam sotva zbylo místo na samotný čaj. Těsně před koncem války, když se schovával v bunkru, byl jeho zdravotní stav tak špatný, že mohl sotva chodit, a měl tak špatné zuby, že nemohl kousat tužší stravu a koláče si nechával rozmočit v čaji a pak je srkal skrz shnilé zuby.

Podobným strachem z rakoviny trpělo mnoho členů nejvyššího vedení nacistického Německa. Mnoho z nich také byli vegetariáni a věřili v léčivou moc rostlinné stravy. V několika koncentračních táborech založili velké zahrady, kde vězni v nelidských podmínkách pěstovali nejrůznější bylinky distribuované do celé říše.

Hledání vztahu mezi rakovinou a stravou

Tato dějová linka se zaměřuje na klikatou historii výzkumu rakoviny. Otto Warburg do ní významně zasáhnul, když za příčinu vzniku rakoviny označil poruchu metabolismu buněk. Technické prostředky jeho doby mu nedovolily dostat se ve výzkum o moc dál. Přestože on sám nikdy nepochyboval o metabolické podstatě rakoviny, zbytek vědecké obce zkoumající rakovinu tento směr zkoumání začal považovat za slepou větev v okamžiku, kdy v padesátých letech vědci rozkódovali DNA a objevili první onkogeny (geny spouštějící rakovinu). Vědci přesunuli svůj zájem k nové super zajímavé vědě zkoumající samotné geny a biochemie, které se stále věnoval Otto Warburg, se stala zastaralou.

Díky vhledu do struktury DNA vědci nacházeli spoustu nových onkogenů, ale pořád nevěděli víc o tom, jak se rakovina v těle vlastně vyvíjí. Až v devadesátých letech minulého století, víc než dvacet let po smrti Otto Warburga několik vědců zkoumajících rakovinu nezávisle na sobě zjistilo, že aby se někam posunuli, musí se vrátit k 60 let starým pracím o metabolismu buněk. Ponořili se tedy do studia Warburgových článků a studií a někteří z nich dokonce oprášili staré laboratorní vybavení, na které se desítky let zapomnělo, ale pro daný typ výzkumu to stále bylo to nejlepší, co měli. Díky tomu zjistili víc o funkci mitochondrií při produkci energie i při apoptóze (naprogramovaná smrt buňky).

Začátkem našeho století vědci začali zkoumat zjevný vztah mezi obezitou a vyšším rizikem rakoviny. Zjistili také, že lidé s diabetem mají znatelně vyšší riziko onemocnění mnoha typy rakoviny.

Posledních pár kapitol knihy se věnuje tzv. inzulínové hypotéze, podle které za rozvojem mnoha druhů rakoviny může vysoká hladina inzulínu v krvi. Ta časem vede k inzulínové rezistenci, při které musí slinivka do krve pumpovat čím dál vyšší hladiny inzulínu. Mnoho rakovinných buněk je na inzulín velmi citlivá a při jeho vyšších hladinách prospívá více než okolní tkáně. Co přispívá k rozvoji inzulínové rezistence? Jak vysvětluje předposlední kapitola, vysoký příjem zpracovaných sacharidů. Obzvlášť glukóza je pro mnoho rakovinných buněk dobrou potravou.

A že těch zpracovaných cukrů dnes většina z nás konzumuje opravdu hodně. Ještě před 200 lety byl cukr vzácností, kterou si lidé mohli dovolit jednou za čas. Během devatenáctého století jsme se ho naučili účinně extrahovat z cukrové řepy a rázem byl mnohem dostupnější. A v minulém století k tomu přibyl ještě levnější kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, který zaplavil trh hlavně v USA, ale najdeme ho i v některých ultra zpracovaných potravinách v našich obchodech.

Inzulínová hypotéza ale nemůže vysvětlit všechny případy rakoviny. Dalším významným faktorem rozvoje některých druhů rakoviny je zánět vyvolaný toxiny, které do sebe dostáváme například kouřením, ze vzduchu, který dýcháme, nebo v jídle a pití, které konzumujeme.

Realitou je, že miliony rakovinných buněk v našem těle vznikají každý den. Zdravý organismus se silným imunitním systémem si s nimi ale dokáže poradit.

Hodnocení

Když jsem knihu otevíral, představoval jsem si, že v ní najdu víc informací o rakovině, jejich příčinách, rozvoji a možnostech prevence. Nakonec jsem dostal přesně to, co stojí v podtitulu knihy – životní příběh Otto Warburga, stručnou historii nacistického hnutí v Německu a jeho vztahu k rakovině a historii výzkumu vztahu rakoviny a stravy. V tomto případě mi vůbec nevadilo, že se skutečnost rozcházela s mou původní představou. Velmi rád jsem se dozvěděl víc o událostech, které předcházely obou světovým válkám. Moc zajímavé byly i zmínky o dalších věhlasných vědcích, často laureátech Nobelovy ceny, kterých se knize objevují desítky.

Sam Apple dokázal všechny tři dějové linky podat velmi poutavou formou. Jednotlivé kapitoly jsou dlouhé tak akorát, aby je člověk dokázal přečíst třeba během posezení u kafíčka.

Kniha je bohatě ozdrojovaná, ať už jde o odborné publikace, osobní korespondenci zmiňovaných osobností, výpovědi pamětníků nebo třeba odkazy na dobový tisk. Opět musím smeknout nad důkladností přípravy, která napsání knihy předcházela.

Pokud se po přečtení budete chtít vrátit k některému tématu, pomůže slušně zpracovaný rejstřík.

Zpětně si uvědomuji, že v knize nepadla ani zmínka o vitaminu D, který má také velký význam při prevenci rozvoje rakoviny. To je ale pochopitelné vzhledem k tomu, že kniha nemá sloužit jako encyklopedie rakoviny, ale spíš jako pohled na historii jejího výzkumu.

To hlavní, co si z knihy odnáším, je uvědomění, jak zásadní roli pro rozvoj rakoviny hraje vysoká hladinu inzulínu. Jenom mě to utvrzuje v přesvědčení, že nízkosacharidové stravování, které si užívám posledních osm let, je správná cesta ke zdraví.

Pro prevenci rakoviny je důležité i posilovat imunitní systém, který při správné funkci nenechá rakovinné buňky rozrůst. Tomu umí pomoct otužování, dostatek kvalitního spánku, pravidelný pohyb, pobyt na sluníčku, vycházky do přírody a taky dostatek odpočinku.

Chcete být jednoduše zdravější, zbavit se kil navíc a získali hromadu energie?
Nebojte se říct si o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda, dřina a odříkání. Jde to i jednoduše.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.
Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.