Vláknina a zdraví je desítky let staré téma. Jak je to s naší potřebou vlákniny? Musíme ji denně přijímat, abychom byli zdraví? Nebo to jde i bez ní? Pokud ano, jak je možné, že ve studiích vyšší příjem vlákniny koreluje s lepším zdravím? Co když větší vliv na zdraví, než samotný příjem vlákniny má něco jiného, mnohem jednoduššího? Brian Sanders v tom má jasno. A ve svém novém článku na toto téma vůbec nešetří odborníky na výživu, kteří klientům stále doporučují nějaké minimální denní množství vlákniny. Sám bych až tak kritický nebyl, ale v podstatě s Brianem souhlasím. Proto vám přináším svůj překlad jeho nového článku.
O knize Výživa a fyzická degenerace od Westona A. Price jsem od doby, co jsem se začal zajímat o Primal životní styl, slyšel mnohokrát. Zmiňovala ji spousta osobností z oblasti zdraví předků, které dlouhodobě sleduji. Vypadá to, že jakmile se začnete zajímat o vliv stravy na zdraví, dříve či později na toto dílo narazíte. A přestože poprvé vyšla před více než 80 lety, stále toho má čtenářům hodně co nabídnout. Doktor Price byl po svých zjištěních o obrovském vlivu stravy na naše zdraví hodně optimistický ohledně budoucího vývoje medicíny směrem k větší prevenci degenerativních onemocnění namísto korektivní chirurgie a léčení pouhých symptomů nemocí. Bohužel, za těch 80 let se toho moc nezměnilo a moderní západní medicína z velké části pořád jede v zajetých kolejích diagnóz a následného potlačování symptomů. O obrovském vlivu vhodné stravy na zdraví nejen zubů, ale celého těla vám moc lékařů vyprávět nebude. Naštěstí si dnes už můžeme přečíst české vydání této pozoruhodné knihy a udělat si vlastní názor na vliv jídla na naše zdraví.
S tím, jak narůstají počty dospělých i dětí s nadváhou, postupně dochází k normalizaci nadváhy a obezity. Lidem prostě připadá normálnější mít nějaká kila navíc. K tomu se přidávají influenceři, kteří svému publiku říkají, ať se mají rádi takoví, jací jsou (s tím souhlasím), že jsou krásní i s kily navíc (pro někoho určitě ano) a bohužel taky to, že můžou být zdraví ať už jsou jakkoli velcí. To poslední nemá s realitou nic společného. Nadváha (způsobená přebytečnými tukovými zásobami, nikoli větším objemem svalů) je spojená se spoustou zdravotních komplikací. S nadváhou se vždycky dá něco dělat a základem úspěchu je změna stravy. Ale ne v podobě další diety, při které budete hladovět, než zjistíte, že to zase nefunguje. Úspěch přijde když tělu dodáte živiny, které ho zasytí bez hromady energie navíc. Skvěle to popsal Brian Sanders v článku, jehož překlad vám dnes nabízím.
Slyšely už jste pojem „Modré zóny“? To je pět oblastí po celém světě, ve kterých se nadprůměrný počet obyvatel dožívá více než 100 let. Dodnes tyto oblasti zkoumají týmy vědců, kteří se snaží zjistit, jaké tajemství stojí za dlouhověkostí tamních obyvatel. Záhy po objevení těchto zón Dan Buettener ve stejnojmenné knize označil převážně rostlinnou stravu za jeden z faktorů dlouhověkosti. Tahle myšlenka se rychle ujala a dnes vám většina lidí řekne, že obyvatelé modrých zón jedí málo masa a hodně zeleniny. Diana Rodgers ve svém nedávném článku rozebrala dostupné vědecké důkazy, aby ukázala, že často je to naopak a obyvatelé těchto oblastí ve skutečnosti jí více živočišných potravin než jejich sousedé.
