Chcete se podílet na blogu? Napište mi.

Nejhorší chyba v dějinách lidstva

zemědělská revoluce

Nástup zemědělství byl pro lidstvo přelomovým okamžikem. Možná to byl také náš největší omyl.

O zemědělské revoluci si většinou povídáme jen v tom dobrém. Jak pomohla uživit větší množství lidí, kteří se mohli usadit, vymysleli díky zemědělství spoustu nových nástrojů a postupů a třeba se mohli i více začít věnovat umění. Málokdy ale slyšíme o stinných stránkách přechodu od lovu a sběru potravy k zemědělství. Tahle změna lidem přinesla i podstatné zhoršení zdravotního stavu, hladomory, velké třídní rozdíly a války. Proto Jared Diamond neváhal tuto významnou změnou pro lidstvo označit za nejhorší chybu v našich dějinách. Jaké argumenty ho k tomu vedly? Dnes vám nabízím překlad jeho legendárního článku, který letos oslaví 25 let, a ve kterém se všechno dozvíte.

Poprvé jsem se o tomto článku dočetl před lety, když jsem překládal prezentaci o základech lidského zdraví připravenou PHC Institutem. Tam byl zdůrazněný šokující pokles zdraví našich předků po přechodu od životního stylu lovců a sběračů k zemědělství. Nedávno článek zmínil archeolog a primitivní technolog Bill Schindler (autor velmi dobré knihy Eat Like a Human) v rozhovoru s Kenem Berrym. A protože jde vskutku o moc zajímavý článek s netradičním pohledem, poskytujícím mnoho příležitostí k zamyšlení, rozhodl jsem se článek přeložit.

Zajímalo by mě, jak se vám článek líbil a co jste si z něj odnesli. Až se vám trochu rozleží v hlavě, zkuste napsat do komentářů co nového nebo překvapivého jste se dozvěděli.

Toto je můj překlad původního článku, jehož autorem je Jared Diamond, a který byl publikovaný v časopise Discover 1. května 1999. Původní článek najdete tady. Článek shrnuje téma, které Jared obšírněji popsal ve své knize Guns, Germ, and Steel: The Fate of Human Societies vydané v roce 1998.

Pod čarou začíná překlad.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.


Vědě vděčíme za dramatické změny v našem samolibém vnímání sebe sama. Astronomie nás naučila, že naše Země není středem vesmíru, ale pouze jedním z miliard nebeských těles. Biologie nás naučila, že jsme nebyli speciálně stvořeni Bohem, ale že jsme se vyvinuli spolu s miliony dalších druhů. Nyní archeologie boří další posvátné přesvědčení: že lidské dějiny za poslední miliony let byly dlouhým příběhem pokroku. Zejména nedávné objevy naznačují, že zavedení zemědělství, údajně náš nejrozhodnější krok k lepšímu životu, bylo v mnoha ohledech katastrofou, ze které jsme se nikdy nevzpamatovali. Se zemědělstvím přišla hrubá sociální a pohlavní nerovnost, nemoci a despocie, které proklínají naši existenci. Důkazy proti tomuto revizionistickému výkladu budou Američanům dvacátého století zprvu připadat nezvratné. Jsme na tom téměř ve všech ohledech lépe než lidé ve středověku, kteří se zase měli lépe než jeskynní lidé, kteří se zase měli lépe než opice. Stačí spočítat naše výhody. Užíváme si hojnost nejrozmanitějších potravin, nejlepší nástroje a materiální statky a jedny z nejdelších a nejzdravějších životů v historii. Většina z nás je v bezpečí před hladem a predátory. Energii získáváme z ropy a strojů, ne z vlastního potu. Kteří staromilci mezi námi by vyměnili svůj život za život středověkého rolníka, jeskynního člověka nebo opice?

Po většinu naší historie jsme se živili lovem a sběrem: lovili jsme divoká zvířata a sbírali divoké rostliny. To je život, který filozofové tradičně považovali za odporný, brutální a krátký. Vzhledem k tomu, že se žádná potrava nepěstuje a jen málo potravin se skladuje, při této formě obživy není (podle tohoto názoru) oddechu od neustálého boje, který začíná každý den znovu, a kterým je hledání divoké potravy, aby člověk nezemřel hlady. Únik z této mizérie nám usnadnilo teprve období před 10 000 lety, kdy v různých částech světa začali lidé domestikovat rostliny a zvířata. Zemědělská revoluce se rozšířila do takové míry, že je dnes téměř celosvětová, a na Zemi přežívá jen několik málo kmenů lovců a sběračů.

Z progresivistického pohledu, na kterém jsem byl vychován, je otázka „Proč téměř všichni naši předkové lovci a sběrači přijali zemědělství?“ hloupá. Samozřejmě, že ho přijali, protože zemědělství je efektivní způsob, jak získat více potravin s menší námahou. Pěstované plodiny dávají mnohem více tun na akr než kořínky a bobule. Jen si představte tlupu divochů, vyčerpaných hledáním ořechů nebo pronásledováním divoké zvěře, jak se najednou poprvé ocitnou v sadu plném ovoce nebo na pastvině plné ovcí. Kolik milisekund myslíte, že by jim trvalo, než by ocenili výhody zemědělství?

Pokrokářská linie jde někdy dokonce tak daleko, že zemědělství připisuje zásluhu na pozoruhodném rozkvětu umění, k němuž došlo během posledních několika tisíc let. Vzhledem k tomu, že plodiny lze skladovat a že sběr potravin na zahradě zabere méně času než jejich hledání ve volné přírodě, dalo nám zemědělství volný čas, který lovci a sběrači nikdy neměli. Tudíž to bylo zemědělství, co nám umožnilo postavit Parthenón a složit mši v h-moll.

Ačkoli se zdá, že argumenty ve prospěch progresivistického názoru jsou zdrcující, je těžké je dokázat. Jak chcete dokázat, že se život lidí před 10 000 lety zlepšil, když opustili lov a sběr a začali se věnovat zemědělství? Až donedávna se archeologové museli uchylovat k nepřímým testům, jejichž výsledky (překvapivě) progresivistický názor nepotvrdily. Zde je jeden příklad nepřímého testu: Jsou na tom lovci a sběrači ve dvacátém století skutečně hůře než zemědělci? Roztroušeno po celém světě se tímto způsobem stále živí několik desítek skupin takzvaných primitivních lidí, jako jsou například Křováci z Kalahari. Ukazuje se, že tito lidé mají spoustu volného času, hodně spí a pracují méně tvrdě než jejich zemědělští sousedé. Například průměrná doba věnovaná týdně získávání potravy je u jedné skupiny Křováků pouze 12 až 19 hodin, u kočovníků Hadza v Tanzanii 14 hodin nebo méně. Jeden z Křováků na otázku, proč nenapodobili sousední kmeny a neosvojili si zemědělství, odpověděl: „Proč bychom to dělali, když je na světě tolik ořechů mongongo?

Zatímco zemědělci se soustředí na plodiny s vysokým obsahem sacharidů, jako je rýže a brambory, kombinace divokých rostlin a zvířat ve stravě dnes žijících lovců a sběračů poskytuje více bílkovin a lepší rovnováhu dalších živin. V jedné studii zjistili, že průměrný denní příjem potravy Křováků (během měsíce, kdy bylo jídla dostatek) činil 2 140 kalorií a 93 gramů bílkovin, což je výrazně více, než je doporučená denní dávka pro lidi jejich velikosti. Je téměř nepředstavitelné, že by Křováci, kteří se živí přibližně 75 druhy divokých rostlin, mohli zemřít hlady stejně jako statisíce irských farmářů a jejich rodin během bramborového hladomoru ve 40. letech 19. století.

Život alespoň těch stále přežívajících lovců a sběračů tedy není odporný a krutý, i když je zemědělci zatlačili do nejhorších oblastí na světě. Moderní společnosti lovců a sběračů, které se po tisíce let potýkaly se zemědělskými společnostmi, nám však nic neříkají o podmínkách před zemědělskou revolucí. Progresivistický pohled tedy ve skutečnosti tvrdí něco o vzdálené minulosti: že se život primitivních lidí zlepšil, když přešli od sběračství k zemědělství. Archeologové mohou tento přechod datovat na základě rozlišení pozůstatků divokých rostlin a zvířat od domestikovaných druhů na pravěkých smetištích.

Jak můžeme odvozovat zdraví pravěkých producentů odpadků, a tím přímo testovat progresivistický názor? Na tuto otázku lze odpovědět teprve v posledních letech, částečně díky nově se objevujícím technikám paleopatologie, tedy studia příznaků nemocí v pozůstatcích dávných lidí.

V některých šťastných situacích má paleopatolog ke studiu téměř tolik materiálu jako dnešní patolog. Například archeologové v chilských pouštích našli dobře zachovalé mumie, jejichž zdravotní stav v době smrti bylo možné určit pitvou (Discover, říjen). A výkaly dávno mrtvých indiánů, kteří žili v suchých jeskyních v Nevadě, zůstávají dostatečně zachovalé, aby se daly testovat na přítomnost měchovce a dalších parazitů.

Obvykle jsou ke studiu k dispozici pouze lidské kostry, které však umožňují překvapivé množství závěrů. Kostra prozradí pohlaví, hmotnost a přibližný věk svého majitele. V několika málo případech, kdy je k dispozici mnoho koster, lze sestavit tabulky úmrtnosti podobné těm, které používají životní pojišťovny k výpočtu očekávané délky života a rizika úmrtí v daném věku. Paleopatologové mohou také vypočítat rychlost růstu měřením kostí lidí různého věku, zkoumat zuby na defekty skloviny (známky podvýživy v dětství) a rozpoznat jizvy, které na kostech zanechala chudokrevnost, tuberkulóza, malomocenství a další nemoci.

Jedním z jasných příkladů toho, co se paleopatologové dozvěděli z koster, jsou historické změny výšky. Kostry z Řecka a Turecka ukazují, že průměrná výška hladovějících sběračů na konci doby ledové byla u mužů 175 cm a u žen 165 cm. S nástupem zemědělství se výška snížila a do roku 3000 př. n. l. dosáhla nejnižší hodnoty pouhých 160 cm u mužů a 152 cm u žen. V klasické době se výška opět velmi pomalu zvyšovala, ale moderní Řekové a Turci stále nedosáhli průměrné výšky svých vzdálených předků.

Dalším příkladem paleopatologie v praxi je studium indiánských koster z mohyl v údolí řek Illinois a Ohio. V Dickson Mounds, které se nacházejí nedaleko soutoku řek Spoon a Illinois, archeologové vykopali přibližně 800 koster, které podávají obraz o zdravotních změnách, k nimž došlo, když kultura lovců a sběračů kolem roku 1150 n. l. ustoupila intenzivnímu pěstování kukuřice. Studie George Armelagose a jeho kolegů z Massachusettské univerzity ukazují, že tito raní zemědělci zaplatili za svůj nový způsob obživy vysokou cenu. Ve srovnání s lovci a sběrači, kteří je předcházeli, se u zemědělců téměř o 50 % zvýšil výskyt defektů skloviny svědčících o podvýživě, čtyřnásobně se zvýšil výskyt anémie z nedostatku železa (což dokládá stav kostí zvaný porotická hyperostóza), trojnásobně se zvýšil počet kostních lézí odrážejících obecně infekční onemocnění a zvýšil se výskyt degenerativních onemocnění páteře, což pravděpodobně odráží množství těžké fyzické práce. „Průměrná délka života při narození v předzemědělské komunitě byla asi dvacet šest let,“ říká Armelagos, „ale v postzemědělské komunitě to bylo devatenáct let. Takže tyto epizody nutričního stresu a infekčních onemocnění vážně ovlivňovaly jejich schopnost přežít.“

Důkazy naznačují, že indiáni v Dickson Mounds se stejně jako mnoho jiných primitivních národů věnovali zemědělství nikoli z vlastní vůle, ale z nutnosti, aby uživili svou neustále rostoucí populaci. „Nemyslím si, že většina hladových sběračů hospodařila, dokud nemusela. A když přešli na zemědělství, vyměnili kvalitu za kvantitu.“ říká Mark Cohen ze Státní univerzity v New Yorku v Plattsburghu, spolu s Armelagosem editor jedné ze zásadních knih v oboru, Paleopatologie u počátků zemědělství. „Když jsem s tímto argumentem před deseti lety začal, moc lidí se mnou nesouhlasilo. Nyní se z toho stala respektovaná, i když kontroverzní strana debaty.

Existují nejméně tři skupiny důvodů, které vysvětlují proč měl nástup zemědělství špatný vliv na zdraví. Za prvé, lovci a sběrači měli pestrou stravu, zatímco první zemědělci získávali většinu potravy z jedné nebo několika málo škrobnatých plodin. Zemědělci získávali levné kalorie za cenu špatné výživy (dnes jen tři rostliny s vysokým obsahem sacharidů – pšenice, rýže a kukuřice – poskytují většinu kalorií, které lidé konzumují, ale každá z nich má nedostatek některých vitaminů nebo aminokyselin nezbytných pro život). Za druhé, kvůli závislosti na omezeném počtu plodin se zemědělci vystavovali riziku hladomoru, pokud se jim sklizeň některé plodiny nepodařila. A konečně samotný fakt, že zemědělství podněcovalo shlukování lidí do přeplněných společností, z nichž mnohé pak obchodovaly s jinými přeplněnými společnostmi, vedl k šíření parazitů a infekčních chorob. (Někteří archeologové se domnívají, že to bylo spíše shlukování než zemědělství, co podporovalo nemoci, ale to je argument jako o slepici a vejci, protože shlukování podporuje zemědělství a naopak.) Epidemie se nemohly rozšířit, když byly populace rozptýleny v malých skupinách, které neustále měnily tábor. Tuberkulóza a průjmová onemocnění musely počkat na rozvoj zemědělství, spalničky a dýmějový mor na vznik velkých měst.

Kromě podvýživy, hladu a epidemických nemocí pomohlo zemědělství přinést na lidstvo další prokletí: hluboké třídní rozdíly. Lovci a sběrači mají jen málo nebo žádné zásoby potravin a nemají žádné koncentrované zdroje potravy, jako je ovocný sad nebo stádo krav: živí se divokými rostlinami a zvířaty, které každý den získají. Proto nemohou existovat žádní králové, žádná třída společenských parazitů, kteří tloustnou z jídla zabaveného ostatním. Pouze v zemědělské populaci se může zdravá, nic neprodukující elita vyvyšovat nad nemocemi prolezlé masy. Kostry z řeckých hrobek v Mykénách kolem roku 1500 př. n. l. naznačují, že královská rodina měla lepší stravu než prostí lidé, protože královské kostry byly o pět až osm centimetrů vyšší a měly lepší chrup (v průměru jeden místo šesti kazů nebo chybějících zubů). Mezi chilskými mumiemi z doby kolem roku 1000 n. l. se elita vyznačovala nejen ozdobami a zlatými sponami do vlasů, ale také čtyřikrát nižším výskytem kostních lézí způsobených nemocemi.

Podobné rozdíly ve výživě a zdraví přetrvávají v celosvětovém měřítku i dnes. Lidem v bohatých zemích, jako jsou USA, připadá směšné vyzdvihovat přednosti lovu a sběru. Američané jsou však elitou závislou na ropě a minerálech, které se často musí dovážet ze zemí s horším zdravím a výživou. Kdyby si člověk mohl vybrat, zda bude rolníkem v Etiopii nebo křovácký sběrač v Kalahari, co myslíte, že by byla lepší volba?

Zemědělství také mohlo podporovat nerovnost mezi pohlavími. Ženy zemědělců, osvobozené od nutnosti převážet své děti během kočovného života a pod tlakem produkovat více rukou k obdělávání polí, měly tendenci k častějším těhotenstvím než jejich protějšky z kmenů lovců a sběračů – což vedlo k vyčerpání jejich zdraví. Například mezi chilskými mumiemi mělo více žen než mužů kostní léze způsobené infekčními chorobami.

V zemědělských společnostech se ženy někdy stávaly tažnými zvířaty. V zemědělských komunitách na Nové Guineji dnes často vídám ženy, jak se potácejí pod nákladem zeleniny a dříví, zatímco muži chodí s prázdnýma rukama. Jednou, když jsem tam byl na exkurzi a studoval ptáky, jsem nabídl několika vesničanům, že jim zaplatím, aby mi odnesli zásoby z přistávací dráhy do mého horského tábora. Nejtěžší položkou byl 50kilový pytel rýže, který jsem přivázal k tyči a přidělil čtyřčlennému týmu mužů, aby ho společně nesli na ramenou. Když jsem vesničany konečně dostihl, muži nesli lehký náklad, zatímco jedna drobná žena vážící méně než pytel rýže se pod ním skláněla a podpírala jeho váhu šňůrou přes spánky.

Pokud jde o tvrzení, že zemědělství podpořilo rozkvět umění tím, že nám poskytlo volný čas, moderní lovci a sběrači mají přinejmenším stejně volného času jako zemědělci. Celý důraz na volný čas jako rozhodující faktor mi připadá scestný. Gorily měly dostatek volného času na to, aby si postavily vlastní Parthenón, kdyby chtěly. Technologický pokrok v post-zemědělství sice umožnil vznik nových uměleckých forem a usnadnil uchování umění, ale skvělé obrazy a sochy vytvářeli lovci a sběrači již před 15 000 lety, a ještě v minulém století je vytvářeli takoví lovci a sběrači jako někteří Eskymáci a indiáni z oblasti Pacific Northwest.

S nástupem zemědělství se tedy elita měla lépe, ale většina lidí se měla hůře. Místo abychom spolkli pokrokářskou stranickou linii, že jsme si zemědělství vybrali, protože pro nás bylo dobré, musíme se ptát, jak jsme se do jeho pasti dostali navzdory jeho nástrahám.

Jedna z odpovědí se omezuje na přísloví „Moc dělá právo“ (v článku je uvedeno anglické pořekadlo „Might makes right“, což se významově podobná našemu „Historii píší vítězové“, pozn. překladatele). Zemědělství mohlo uživit mnohem více lidí než lov, i když s horší kvalitou života. (Hustota obyvatelstva lovců a sběračů je zřídkakdy vyšší než jeden člověk na deset čtverečních mil, zatímco u zemědělců je to v průměru stonásobek.) Částečně je to proto, že pole osázené výhradně jedlými plodinami umožňuje nasytit mnohem více hladových krků než les s roztroušenými jedlými rostlinami. Částečně je to také proto, že kočovní lovci a sběrači musí udržovat rozestupy mezi dětmi ve čtyřletých intervalech pomocí infanticidy a dalších prostředků, protože matka musí nosit batole, dokud není dost staré na to, aby drželo krok s dospělými. Protože farmářky toto břemeno nemají, mohou rodit a často i rodí dítě každé dva roky.

Když se na konci doby ledové pomalu zvyšovala hustota populace lovců a sběračů, musely se skupiny rozhodnout, zda nasytí více hladových krků tím, že podniknou první kroky k zemědělství, nebo zda najdou způsob, jak růst omezit. Některé tlupy zvolily první řešení, protože nedokázaly předvídat stinné stránky zemědělství a nechaly se zlákat přechodnou hojností, které si užívaly, dokud růst populace nedohnal růst produkce potravin. Takové tlupy se přemnožily a pak vyhnaly nebo vyvraždily tlupy, které se rozhodly zůstat lovci a sběrači, protože sto podvyživených zemědělců může stále porazit jednoho zdravého lovce. Není to tak, že by lovci a sběrači opustili svůj životní styl. Spíš ti dostatečně rozumní, aby ho neopustili, byli vytlačeni ze všech oblastí kromě těch, které zemědělci nechtěli.

Na tomto místě je vhodné připomenout častou výtku, že archeologie je luxus, který se zabývá vzdálenou minulostí a nenabízí žádné poučení pro současnost. Archeologové zkoumající vznik zemědělství rekonstruovali klíčovou etapu, v níž jsme se dopustili nejhorší chyby v lidských dějinách. Když jsme byli nuceni volit mezi omezením populace a snahou zvýšit produkci potravin, zvolili jsme si to druhé a výsledkem byl hlad, války a tyranie.

Lovci a sběrači praktikovali nejúspěšnější a nejdéle trvající životní styl v historii lidstva. Naproti tomu my se stále potýkáme se zmatkem, do kterého nás uvrhlo zemědělství, a není jasné, zda ho dokážeme vyřešit. Předpokládejme, že by se archeolog, který nás navštívil z vesmíru, snažil vysvětlit historii lidstva svým kolegům vesmířanům. Výsledky svých vykopávek by mohl ilustrovat 24hodinovými hodinami, na nichž jedna hodina představuje 100 000 let pozemské historie. Pokud by dějiny lidského rodu začaly o půlnoci, pak bychom se nyní nacházeli téměř na konci našeho prvního dne. Téměř celý tento den, od půlnoci přes svítání, poledne a západ slunce, jsme žili jako lovci a sběrači. Nakonec jsme ve 23:54 přijali zemědělství. Jak se blíží naše druhá půlnoc, rozšíří se postupně tíživá situace hladovějících rolníků a pohltí nás všechny? Nebo nějak dosáhneme těch svůdných darů, které si představujeme za třpytivou fasádou zemědělství a které nám dosud unikaly?

Mirek Kec
Jsem nadšený vyznavač Primal životního stylu, zapálený kuchař amatér a certifikovaný Primal Health Coach. Mým cílem je šířit informace o tomto jednoduchém a zdravém životním stylu, díky kterému můžeme předcházet a někdy i zvrátit spoustu neduhů dnešní doby jako je např. nadváha, chronická únava, cukrovka typu 2, výkyvy nálad nebo zažívací potíže.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů