Proč půsty? Díl druhý – rakovina

Těšili jste se na další díl seriálu o půstech? Tady ho máte. Dnešní téma je půsty a rakovina. Upozorňuji, že původní článek je z roku 2012, takže některé odkazy v článku už nefungují a některé formulace dnes vyznívají trochu zvláštně.

Původní článek je tady.

EN: This is a translated article. Here you can find the original post.

Pod čarou začíná překlad.

“Každý v sobě máme doktora; jen mu musíme trochu pomoci. Přirozená uzdravovací schopnost v každém z nás je tou největší silou při zotavování. Naše jídlo by mělo být našimi léky. Naše léky by měly být našim jídlem. Ale jíst, když vám není dobře, znamená živit vaši nemoc.” – Hippokratés

a:

“Místo sáhnutí po lécích raději den nejez.” – Plútarchos

nebo dokonce:

“Díky, ale dnes žádné granule. Cítím se trochu pod psa.” – Fido

Půst jako přirozená reakce na nemoc?

Po tisíce a tisíce let (kdy byla nadváha, natož obezita, docela vzácná) byly terapeutické půsty běžným nástrojem při léčení mnoha nemocí. Od známých mudrců, jako byl Platón, Aristoteles a výše zmínění Hippokratés a Plútarchos, přes pacienty s rakovinou, kteří během chemoterapie nemůžou jíst, až k domácím mazlíčkům, kteří po onemocnění ztratí do té doby nenasytný apetit, zdá se, že přirozenou odpovědí – a snad i léčbou – na vážná onemocnění, je přestat na chvíli jíst.

„Přirozený“ není vždy dobrý. A „je“ nutně neznamená, „mělo by“. Myslím si však, že fakt, že se tento jev v přírodě vyskytuje tak často, si žádá, abychom se zblízka podívali, jestli na něm něco je. Ať už jde o malé děti, které si do pusy strkají různé věci, které najdou na zemi, aby do těla dostali nové bakterie, nebo o vzpěrače, kteří mají po náročném tréninku chuť na maso, aby svým hladovým svalům dodali bílkoviny, nebo o těhotné ženy, které mají silný odpor k určitým potravinám, aby tak snížily šanci, že rostoucí plod vystaví toxinům a jedům, obecně se domnívám, že existuje fyziologické vysvětlení pro většinu našich podivných nutkání a zvláštního chování. Nevidím důvod, proč by náhlá ztráta chuti k jídlu nemohla mít podobné vysvětlení – zvlášť, když ji pozorujeme u různých živočišných druhů. Co když jednodenní vynechání jídla nějak nakopne vnitřní léčebný proces? Zní to opravdu tak zvláštně? Už víte, za jak důležité považuji učit se pozorováním našich zvířecích společníků, a myslím si, že ani tentokrát to není jiné.

Co na to věda?

Naštěstí pro nás nemusíme jen hádat a mluvit do větru. Moderní věda už si tohoto fenoménu všimla, a zvláště zajímavé je, co může prozradit ve spojitosti s rakovinou. Podle Valtera Longa, výzkumníka rakoviny na USC (Univerzita Jižní Karolíny, pozn. překladatele), se „normální buňky“ při hladovění přepnou do režimu přežití. Vykazují pak „extrémní odolnost vůči stresu“, dokud „hubené časy“ neskončí, podobně jako zvířata v zimním spánku. Rakovinové buňky, na druhou stranu, jsou vždy „zapnuté“. Jejich „cílem“ je růst, množit se a spotřebovávat zdroje. Rakovinové buňky nemají žádný režim přežití, do kterého by se uměly přepnout. Pokud to tak opravdu je, půst by měl jak zvýšit naši odolnost vůči rakovině, tak naši schopnost přežít rakovinu (a její léčbu, jako je chemoterapie).

I když studie na lidech téměř neexistují (nemůžete dost dobře lidem naočkovat rakovinu a pak na nich zkoušet různé léčebné metody), výzkum na zvířatech vypadá zajímavě. Pojďme se podívat na pár studií.

Výzkumy na zvířatech

V jedné z prvních studií bylo 48 krys rozděleno do dvou skupin po 24. Jedna skupina týden jedla ad libitum, zatímco druhá skupina měla půst každý druhý den. Po jednom týdnu tohoto stravování byly obě skupiny naočkovány rakovinou prsu. Po devíti dnech od naočkování 16 z 24 krys se střídajícími se půsty stále žilo, zatímco z 24 krys, které se krmili ad libitum, přežilo pouze pět. Desátý den po naočkování žily už jen tři krysy z ad libitum skupiny; v postící se skupině přežívalo 12 z 24. To je celkem rozdíl, že?

To bylo v roce 1988. Slibnější výzkum se objevil až koncem devadesátých let. Tehdy se Longo začal intenzivně zabývat fenoménem zvýšené buněčné odolnosti vůči oxidativnímu stresu během půstu. Došlo mu, že chemoterapie působí na rakovinu tím, že zvyšuje oxidativní stres (všech buněk, nejen rakovinových) a půst způsobí přepnutí do režimu přežití u normálních buněk, ale ne u rakovinových buněk. Provedl tedy studii na myších, která měla zjistit, zda půst ochrání zdravé, normální buňky od vedlejších účinků chemoterapie, a zároveň neovlivní citlivost rakovinových buněk na léčbu. Myši s nádorem 48 hodin před silnou dávkou chemoterapie buď měly půst nebo byly nakrmené. Polovina z nakrmených myší umřela kvůli toxicitě chemoterapie, zatímco všechny myši na půstu přežily (PDF). Navíc, půst nezvýšil procento přežití u rakovinových buněk, což znamená, že ochránil pouze normální, zdravé buňky.

Výzkum pokračoval. Longo zjistil, že „stres vyvolaný hladověním“ ochraňuje normální buňky před účinky chemoterapie, ale ty rakovinové nechrání. Dokonce i upravený režim obdenního půstu, kdy myši během „postního“ dne dostávaly 15% svých normálních kalorií, snížil rychlost šíření nádorových buněk. Tento “85 procentní” půst byl dokonce ještě účinnější než ten 100 procentní. A nejnověji Longo se svým týmem zjistil, že půst zároveň zpomalil růst nádorů a zvýšil citlivost rakovinových buněk na účinky chemoterapie – u mnoha různých druhů nádorů. A co je nejdůležitější, dospěli k názoru, že půsty by mohly „potenciálně nahradit nebo doplnit“ určité existující typy chemoterapeutické léčby! Lidi, tady nejde o nějakého bláznivého dietního guru, který hlásá starověkou tradiční moudrost. Tohle je výzkumník rakoviny.

Studie na lidech

Vím jen o jedné: případová studie z roku 2009, která měla slibné výsledky. Pacienti s rakovinou – čtyři s rakovinou prsu, dva s rakovinou prostaty a po jednom s rakovinou vaječníků, plic, dělohy a jícnu – prošli půstem před a po chemoterapeutické léčbě. Délka půstu byla mezi 48-140 hodinami před a 5-56 hodinami po léčbě; všechny půsty byly účinné při snižování vedlejších účinků chemoterapie.

V prvním případě prošla 51letá žena s rakovinou prsu prvním kolem chemoterapie po 140hodinovém půstu. Kromě sucha v ústech, únavy a škytavky se cítila dost dobře na to, aby se věnovala svým běžným denním činnostem. Před dalšími dvěma koly chemoterapie se nepostila a místo toho jedla podle svého obvyklého jídelníčku. Vedlejší účinky byly velmi výrazné – silná únava, průjem, slabost, bolest v podbřišku, nevolnost – a nedovolovaly jí vrátit se do práce. Před čtvrtým kolem chemoterapie se postila a vedlejší účinky byly opět minimální. A nejen že se díky půstu subjektivně cítila lépe, ale zlepšily se i její fyziologické ukazatele. Po půstu měla nejvyšší celkové množství bílých krvinek, celkové množství neutrofilů a množství krevních destiček.

Stále ale probíhá více studií na lidech. Snad se nakonec dozvíme, jestli ztráta chuti k jídlu, běžně vnímaná během chemoterapeutické léčby, je chyba v našem návrhu nebo spíš vestavěná funkce (osobně se přikláním k tomu druhému).

Další možné ochranné mechanismy při prevenci

Lepší citlivost na inzulin. Jak jsem ukázal v článku z minulého týdne o půstech a hubnutí, přerušovaný půst zlepšuje citlivost na inzulin a snižuje inzulinovou rezistenci. Inzulinová rezistence je spojována s několika druhy rakoviny, včetně rakoviny prostaty, prsu a slinivky. Metabolický syndrom, kterému jak se zdá přerušovaný půst brání a oslabuje ho, je spojován s rakovinou obecně.

Autofagie. I když autofagie – proces, při kterém buňky „uklízí“ buněčný „odpad“ – má složitý vztah k rakovině, obecně je to pozitivní proces, který chrání buňky před nadměrným oxidativním stresem. U půstu bylo prokázáno, že vyvolává „hlubokou“ autofagii neuronů i autofagii obecně.

Půst versus omezování kalorií

Je pravda, že se zdá, že omezování kalorií má příznivé proti rakovinové účinky. Ale podívejme se na pár důvodů, proč by půsty mohly být lepší:

1. Půst (akutní období omezení kalorií) je pro většinu lidí jednodušší než počítání kalorií (chronické omezení kalorií). Jak jsem zmínil v článku z minulého týdne, půst je – pro někoho – prostě jednodušší, přirozenější a méně náročný způsob, jak omezit příjem kalorií. To se může velmi hodit, když se snažíte zhubnout, a zdá se, že to pomůže i při boji s rakovinou. Pokud je půst jednodušší než neustálé počítání kalorií, bude fungovat lépe.

2. Půst funguje rychleji. Zatímco studie zaměřené na počítání kalorií a rakovinu pracují s týdenními a měsíčními programy, studie o půstech a rakovině pracují s hodinovými a denními režimy. Ve většině případů se účinek u půstu dostaví mnohem dříve.

Je to úžasné období pro výzkum vlivu půstu na rakovinu. Zatímco ve většině kruhů je stále vnímán jako „alternativní“ metoda, o půstu se dnes zcela vážně uvažuje jako o možné léčbě (jak doplňkové, tak primární) pro různé druhy rakoviny, včetně rakoviny prsu a prostaty. Nemůžu se dočkat výsledků studií v nejbližších letech.

Samozřejmě si myslím, že půsty jsou jednodušší a účinnější, když přejdete na stravování ve stylu Primal Blueprint. Jinými slovy, když posílíte metabolismus spalování tuků a utlumíte závislost na glukóze, spousta dalších problémů, které od půstu můžou odradit „spalovače cukru“, přirozeně zmizí: vyrovná se hladina kortizolu, bílkoviny ve svalech budou ušetřeny, hlad odezní a hladina energie se ustálí.

Proč to nezkusit?

Co to znamená pro vás – lidi, kteří buď mají rakovinu a chtějí se jí zbavit nebo ty, kteří rakovinu nemají a chtějí, aby to tak zůstalo? Výzkumníci, jako je Valter Longo nemůžou půsty oficiálně doporučit pacientům s rakovinou, ale zdají se být dobře snášené a bezpečné. Pokud vy sami nebo někdo koho znáte má rakovinu, navrhněte půsty jako možnou strategii. Pokud člověk informuje svého onkologa o vývoji situace a o jakémkoli relevantním výzkumu v této oblasti, můžou se půsty ukázat jako užitečné. A jestli rakovinu nemáte, zvažte zařazení občasných (přerušovaných) půstů jen tak pro jistotu. Mně osobně studie, jako ty, o kterých jsem dnes psal, přesvědčily, že půsty určitě stojí za vyzkoušení a mají jen málo nevýhod, pokud vůbec nějaké.

Vy čtenáři, kteří už půsty provozujete, motivují a podporují vás potenciální výhody ve spojitosti s rakovinou? A pokud jste půsty ještě nezkoušeli, chtěli byste s nimi ve světle předložených důkazů začít? Díky za přečtení!

Všechny díly seriálu:

Kdo by měl (a neměl) zkusit půst?
Proč půsty? Díl první – hubnutí
Proč půsty? Díl druhý – rakovina
Proč půsty? Díl třetí – dlouhověkost
Proč půsty? Díl čtvrtý – zdraví mozku
Proč půsty? Díl pátý – cvičení
Proč půsty? Díl šestý – vybíráme metodu
Proč půsty? Díl sedmý – 18 nejčastějších otázek
Proč půsty? Díl osmý – přerušované půsty pro ženy

Rádi byste přešli na Primal životní styl a nevíte jak začít nebo se bojíte, že to sami nezvládnete? Zarezervujte si nezávazný 30 minutový hovor, kde zjistíte, jak vám můžu jako kouč pomoct.

Titulní fotka je od Jonathan Pielmayer z Unsplash