Víc než 400 studií o selhání povinných opatření proti Covidu

Nedávno jsem tu publikoval překlad článku Brownstone Institutu o 91 studiích dokládajících robustnost imunity získané překonáním nemoci (mimochodem, dnes už je jich 140).

Dnes pro vás mám další seznam od Brownstone Institutu, který shrnuje dostupné vědecké důkazy o neúčinnosti celospolečenských uzávěr (lockdownů), zavírání škol a povinného nošení roušek při boji s pandemií. Na seznamu je dnes přes 400 studií a vědeckých prací.
Jde o obrovské množství důkazů proti vládním nařízením, která mají pramalý účinek na omezení šíření nemoci, ale zato mají obrovské negativní dopady na fyzické i psychické zdraví lidí i na ekonomiku. A přesto je vlády po celém světě pořád dokola prosazují, důkazům navzdory.

Připadá mi důležité poukazovat na nesmyslnost těchto nařízení a na škody, které páchají. Nebojte se o tom mluvit s obhájci vládních nařízení. Spousta lidí o těchto důkazech prostě neví. Vidí jen to, co odvysílá televize a napíšou největší média. Dokud lidi těmto nařízením věří, strpí toho hodně.

Pokud vám současná situace není lhostejná, šířit informace je to nejmenší, co můžete udělat. Sdílejte tento překlad nebo originální článek a třeba přispějete k tomu, že někdo změní názor.

Původní článek najdete TADY.

Pod čarou začíná překlad.

Velké množství důkazů (pro tuto analýzu byly relevantní srovnávací studie a vysoce kvalitní důkazy a zprávy) ukazuje, že COVID-19 uzávěry, nařízení, aby lidé nevycházeli, roušky, zavíraní škol a povinné nošení ústenek nesplnily svůj účel, a sice omezit šíření nebo snížit počet mrtvých. Tato nařízení byla neúčinná a jsou devastujícím selháním, které způsobuje obrovské škody obzvlášť chudším a zranitelnějším vrstvám společnosti.

Téměř všechny vlády zavedly povinná opatření, která měla kontrolovat šíření viru, ale žádná vláda si nemůže nárokovat úspěch. Výzkum naznačuje, že povinné roušky, uzávěry a zavírání škol nemají žádný znatelný vliv na chování viru. 

Bendavid hlásil „v rámci této analýzy neexistují žádné důkazy, že by nefarmaceutická opatření („lockdowny“) začátkem roku 2020 významně přispěly ke zploštění křivky nových případů v Anglii, Francii, Německu, Iránů, Itálii, Nizozemí, Španělsku nebo ve Spojených Státech.“ Tohle víme už velmi dlouho, ale přesto vlády pokračují ve zvyšování tlaku, což způsobuje utrpení mnoha lidí a bude to mít důsledky, které budeme napravovat celé dekády nebo déle.

Přínosy celospolečenských uzávěr a omezení byly velmi nadhodnoceny a škody na společnosti a dětech jsou vážné: škody na dětech, nediagnostikované nemoci, které povedou k vyšší nadúmrtnosti v příštích letech, deprese, úzkosti, sebevražedné myšlenky u mladých lidí, předávkování léky a sebevraždy kvůli nařízeným uzávěrám, drtivá izolace způsobená lockdowny, psychologické škody, domácí násilí a násilí na dětech, sexuální zneužívání dětí, ztráta zaměstnání a krachující podnikání a jejich devastující dopady a obrovské množství úmrtí v důsledku lockdownů, které bude mít nezměrný dopad na ženy a minority.

Dnes se opět šušká o nových lockdownech jako odpovědi na variantu Omikron, která podle mých odhadů bude pravděpodobně nakažlivější ale ne smrtelnější.

Jak jsme se sem dostali? Věděli jsme, že se nám pomocí lockdownů nikdy nepodaří vyhladit tento mutující virus (který má zvířecí přenašeče), a že se pravděpodobně stane endemickým jako jiné běžné koronaviry způsobující rýmu. Díky důkazům o 1000násobně vyšším rozdílu v riziku úmrtí u dětí a starých osob jsme věděli i to, že optimální je přístup stratifikovaný podle věku a rizika (cílená ochrana, jak ji popsala Deklarace z Great Barringtonu) a ne bezmezná politická opatření. Věděli jsme o významu a úspěšnosti včasné ambulantní léčbě při snižování rizika hospitalizace a úmrtí u zranitelných pacientů.

Velmi brzy bylo jasné, že pracovní skupiny, lékařští poradci a osoby s rozhodovací pravomocí nečetly důkazy, nedržely krok s vědou a daty, nerozuměly důkazům, „nedocházelo“ jim, co důkazy znamenají a byli slepí k vědě, často poháněni vlastními předsudky, arogancí a egem. Stále si hoví v naprosté akademické nedbalosti a lenosti. Bylo jasné, že odpověď, které se nám dostalo, nebyla z oblasti veřejného zdraví. Od prvního dne šlo o politickou odpověď a je tomu tak dodnes. 

Nedávná studie (pre-print) zachycuje podstatu a katastrofický dopad lockdownu na společnost a naše děti. Zkoumala, jak se děti učí (mezi 3 měsíci a 3 roky) a ve všech měřítcích zjistila, že „děti narozené během pandemie mají značně snížené verbální, motorické a celkově kognitivní schopnosti ve srovnání s dětmi narozenými před pandemií.“ Vědci také hlásí, že „nejpostiženější jsou muži a děti z nízkých socioekonomických vrstev společnosti. Výsledky ukazují, že i bez nákazy COVID-19 změny prostředí spojené s COVID-19 pandemií výrazně a negativně ovlivňují vývoj nemluvňat a dětí.“

To, čeho jsme opakovaně byli svědky od začátku těchto nevědeckých lockdownů a zavírání škol, možná nejlépe popisuje Donald Luskin z Wall Street Journal: „Šest měsíců od začátku Covid-19 pandemie si Spojené Státy prošly dvěma obrovskými experimenty v oblasti veřejného zdraví – zaprvé, v březnu a dubnu to byl lockdown ekonomiky, který měl zastavit šíření viru a zadruhé, od půlky dubna znovuotevírání ekonomiky. Výsledky už máme. Jakkoli se to může zdát kontra intuitivní, statistická analýza ukazuje, že zavření ekonomicky nezastavilo šíření nemoci a její znovuotevření nerozpoutalo druhou vlnu nákazy.“

Centrum pro kontrolu nemocí Britské Kolumbie (BCCDC) vydalo v září 2020 zprávu o vlivu zavírání škola na děti, kde stálo, „že
i) děti představují malý podíl COVID-19 případů, mají méně vážný průběh a umírají vzácně;
ii) zdá se, že děti nejsou hlavním zdrojem SARS-CoV-2 přenosu v domácnostech nebo ve školách, celosvětově konzistentní zjištění;
iii) existují důležité rozdíly v přenosu chřipky a SARS-CoV-2. Zavírání škol může být jako preventivní prostředek proti COVID-19 méně účinné;
iv) zavírání škol může mít vážné nezamýšlené důsledky pro děti a mládež;
v) zavírání škol přispívá k většímu stresu v rodinách, obzvlášť pro ženy pečovatelky, které musí balancovat mezi péčí o děti, domácí výukou a zaměstnáním;
vi) během COVID pandemie může být na vzestupu domácí násilí, protože zavřené školy a školky rozšiřují mezery v záchranné síti pro děti ohrožené zneužíváním a zanedbáním péče.“

Místa jako je Rakousko teď (listopad 2021) znovu naskakují na šílenství lockdownů, jen aby je překonala Austrálie. Falešnou potřebu těchto špatně informovaných rozhodnutí dobře ilustruje fakt, že jsou přijímána ve světle jasných vědeckých důkazů prokazujících, že během předchozích striktních lockdownů, zavírání škol, povinného nošení roušek a dalších celospolečenských omezení počet pozitivních případů rostl!

Opověď na pandemii dnes zůstává čistě politická.

Následuje současný kompletní výčet důkazů (dostupné srovnávací studie a vysoce kvalitní důkazy, reporty a diskuse) o COVID-19 lockdownech, rouškách, zavírání škol a povinném nošení roušek. Neexistují žádné přesvědčivé důkazy ve prospěch tvrzení, že by jakékoli z těchto restriktivních opatření pomohlo snížit šíření viru nebo počet úmrtí. Lockdowny nefungovaly, zavírání škol nefungovalo, povinné nošení roušek nefungovalo a samotné roušky byly a jsou neúčinné a škodlivé. 

Tabulka 1: Důkazy, které ukazují, že COVID-19 lockdowny, nošení roušek, zavírání škol a povinné nošení roušek byly do značné míry neúčinné a způsobily obrovské škody.

Aktualizovanou tabulku najdete na konci původního článku, TADY.