Žij dlouho, padni mrtvý

Podle tohoto hesla se snažím žít posledních 10 let. Za tu dobu se mi podařilo otočit trend upadajícího zdraví, kdy jsem měl našlápnuto ke svým prvním doživotním lékům (vysoký krevní tlak). Nejenže jsem se díky změně životního stylu oněm práškům vyhnul, dnes se dokonce cítím líp než před 10 roky, tělo mám silnější a dolnější a v hlavě mám jasno, že takhle chci žít až do posledního dechu. Aktivně, a tak naplno, jak to jen půjde. A až to jednou přijde, umřít rychle během pár dní místo pomalého chřadnutí na nemocničním lůžku. Aby člověk zůstal dlouho ve formě, musí pro to něco udělat, ale ta trocha námahy se mnohonásobně vyplatí.

Lekce z historie

„Žij dlouho, padni mrtvý“ je heslo ze skvělé knihy Primal Blueprint. Mark Sisson v ní píše, že tímto stylem žili naši prapředci. Pokud se dožili dospělého věku a neměli nějakou fatální nehodu, nepotkali se se smrtící nákazou nebo neskončili jako oběť nějakého predátora, měli vysokou šanci dožít se velmi dlouhého věku. Statistiky, podle kterých naši prapředci v průměru umírali kolem 30. roku života nebo dříve, jsou velmi zkreslené vysokou úmrtností novorozenců a dětí.

Žít dlouho zároveň znamenalo i v dobré formě. Naši prapředci i ve vysokém věku stále museli být schopni přispívat k chodu komunity. Byli aktivní a zapojovali se do nejrůznějších činností potřebných pro prosperování komunity – stavěli přístřešky, lovili zvířata nebo sbírali rostliny, udržovali oheň, starali se o děti atd. Pokud člověk chtěl přežít neměl jinou možnost než být platným členem komunity. To vyžadovalo určitou fyzickou zdatnost.

Moderní život v pohodlí

Oproti tomu dnes nás nic nenutí starat se o sebe a zůstávat ve formě. Veškeré evoluční tlaky zmizely. Nemusíme být dostatečně zdatní, abychom ulovili a odnesli srnku nebo divočáka. Nemusíme umět vylézt na strom nebo zvednout těžkou větev při stavbě přístřešku. Dokonce nemusíme ani umět sprintem uběhnout sto metrů, abychom zmizeli rozzuřenému zvířeti. Spousta z nás doslova nemusí opustit byt a může celkem pohodlně žít. Hotové jídlo vám dnes v jakoukoli denní hodinu dovezou až domů a vše, co pro to musíte udělat, je párkrát přejet prstem po obrazovce telefonu.

Práci dnes spousta z nás vykonává z klimatizovaných kanceláří nebo rovnou z domu. Při práci s počítačem lidi sedí na ergonomických židlích, a když už musí vyjít ven, obují si měkoučké boty, ve kterých mají chodila jako v bavlnce. V bytě a kancelářích máme celý rok příjemnou teplotu, aby nám nebyla ani zima, ani vedro. A když se po práci dostaneme domů, svalíme se na vypolstrovanou pohovku před televizi nebo zapadneme do ergonomického křesla u počítače. A když konečně odpadneme, přesuneme se do postele se super ergonomickou matrací.

Stále pohodlnější život nám slibují i výrobci domácích spotřebičů. Roboti za vás dnes zametou a rovnou i vytřou podlahu, uvaří vám kávu, nakrájí suroviny a skoro sami i navaří, dokonce vám dnes i posekají trávník na zahradě. Vy si zatím můžete lehnout a odpočívat.

Mor blahobytu

Tahle honba za pohodlím si ale vybírá krutou daň na našem zdraví. Moderní strava založená na ultra zpracovaných potravinách (produkovaných korporacemi, kterým víc než na zdraví zákazníků záleží na finančních výsledcích) přispívá k rozvoji civilizačních onemocnění od vysokého krevního tlaku, přes obezitu, cukrovku, srdeční onemocnění, demenci až po rakovinu.

Nedostatek pohybu a silové zátěže vede k úbytku svalové hmoty a řídnutí kostí. Pokud je pravidelně nevystavujeme zátěži, ochabují nám i důležité orgány jako je srdce a plíce.

Když jsme většinu dne zavření uvnitř a na sluníčko do přírody se dostaneme jen na pár hodin o víkendu, ochuzujeme se o velmi potřebný vitamin D a spoustu dalších přínosů, které pobyt na slunci přináší.

Místo pár opravdových přátel, se kterými by si mohli občas sednout a popovídat mají dnes lidi stovky „přátel“ na sítích, a přesto jsou nešťastnější než kdy dřív.

Výsledkem pak je, že místo aktivního užívání si důchodu většina lidí v pokročilém věku (budu velmi rád, jestli se s tou většinou mýlím) kvůli omezené pohyblivosti nebo bolestem sedí doma a polyká denně prášky bez jakékoli víry v to, že by se jejich zdraví mohlo zlepšit. Někde jsem četl něco ve smyslu, že dnešní medicína spíš než prodloužit zdraví umí prodlužovat umírání.

Pokud je dnes normální posledních deset nebo i víc let trávit s jednou nebo více chronickými nemocemi a velmi sníženou kvalitou života, pak chci být nenormální.

Jde to i jinak

A ono to určitě jde. Příkladem budiž příběh, který si můžete poslechnou v této epizodě Peak Human podcast (od času 00:20:50). Mladý Laponský pastevec sobů tak vypraví o svém dědečkovi:

„Můj děda se dožil 96 let. Jedl většinou maso, ryby, bobuloviny a podobné věci. Dva týdny před smrtí se rozhodl jet navštívit pár známých ve vedlejší vesnici. Je to 20 mil daleko, tak tam jel na lyžích a udělal si z toho jednodenní výlet (večer byl doma). Dva týdny na to v podstatě padl mrtvý.“

Tohle je pro mě krásný příklad toho, jak žít dlouho a padnout mrtvý. Chápu, že tradičně žijící Laponci, které živí chov sobů, mají drsnější život vyžadující víc pohybu a fyzické práce ať se jim to líbí nebo ne.

Ale i v naší západní společnosti si můžeme vybrat, jestli vše podřídíme komfortu a zařadíme se ke smutným zdravotním statistikám nebo uděláme něco pro to, abychom byli zdraví a mohli se o sebe sami postarat co nejdéle. Krásně to vystihla tahle kanadská kampaň, kde se říká, že průměrný Kanaďan stráví posledních 10 let života v nemoci.

Komentář ve videu praví:

„Jak bude vypadat posledních 10 let vašeho života?

Budete dost rychlí, abyste si mohli zahrát na honěnou se svými vnoučaty?

Dost silní, abyste si užili každý okamžik?

Budete stárnout vitálně nebo zestárnete nemocní?

Je na čase se rozhodnout.“

Co s tím?

Nechci tu nikomu dávat návod na život, protože jak si nejlíp zařídit ten svůj, na to si každý musí přijít sám. Nabídnu vám ale pár bodů, které fungují mně a spoustě lidí po celém světě, kteří žijí jednoduchým životním stylem.

Srovnat si to v hlavě

Největší uvědomění, které je základem zdravého života je pro mě následující:

• My sami máme největší moc nad svým zdravím. Naše zdraví neovládá ani náš lékař, ani lékárník nebo nutriční terapeut. Pokud nám tohle docvakne, nemusíme být obětí okolností („špatné“ geny, nešťastná životní událost atd.) a můžeme aktivně začít něco dělat pro lepší zdraví. Nechte si poradit, studujte různé přístupy, inspirujte se úspěšnými příběhy jiných, ale jakým směrem se nakonec vydáte bude vždy jen a jen vaše rozhodnutí. Na internetu najdete každý den stovky příkladů lidí, kteří se jen díky rozhodnutí zkusit pár nových životních návyků (většinou je to jiná strava a trocha pohybu) zbavili nejrůznějších chronických onemocnění, které dnešní medicína neumí vyléčit. A to je obrovská moc.

Nepropadnout pohodlí

Druhé pravidlo, kterým se řídím je nepodřizovat všechno maximálnímu komfortu. Hezky to vystihuje následující citát:

„Těžké volby vedou k jednoduchému životu, jednoduché volby k těžkému.“

Pro mě to znamená, že doma jen neležím na gauči nebo nesedím na vypolstrované židli, ale třeba při čtení si sednu nebo dřepnu na holou tvrdou podlahu, kde měním polohy jednu za druhou, jakmile mi ta stávající začne být moc nepohodlná. Při práci u počítače nepoužívám ergonomické křeslo, ale střídám práci ve stoje (polohovatelný stůl velmi doporučuji, a ten s kličkou místo motorku se vám jen tak nepokazí) se sezením na gymnastickém balónu. Někdy na něm sedím, někdy klečím, a když už mi tuhnou nohy, udělám si malou pauzu.

Pro sekání trávníku na zahradě nepotřebuji robota ani traktůrek, ale stačí motorová sekačka, kterou vytáhnu jednou za pár týdnů a mezitím skoro denně pokosím kousek zahrady kosou (ať mají slepičky co přehrabovat).

O nákupu různých elektropřibližovadel ve svém věku vůbec neuvažuji. Na co elektrokoloběžku, když mi podobnou službu udělá obyčejné kolo, a ještě se u toho protáhnu? Proč vůbec uvažovat o elektrokole, dokud mám dost síly na to, abych mohl šlapat na tom obyčejném? Když může tchán v 70 letech dojet na obyčejném 20 let starém kole k moři do Chorvatska nebo do Polska k Baltu, hanba by mě fackovala, kdybych si pořídil elektrokolo. Díky, nechci.

Doma nemusím pořád zapínat vysávacího robota, a čas od času raději provětrám starý dobrý vysavač. A někdy dokonce sáhnu pro obyčejnou lopatku a smetáček, dřepnu si a pár smítek zametu. Stejně tak nemusím všechno nádobí rvát do myčky a místo toho pár kousků umýt ručně.

Prostě příležitostí, kdy nemusíme zvolit to nejpohodlnější nebo nejrychlejší řešení, a místo toho udělat něco namáhavějšího, při čemž musíme zapojit vlastní síly, každý den můžeme najít hromadu. Stačí si jich jen začít všímat.

Dát tělu, co potřebuje – jídlo …

Nestačí jen vědomě své tělo neustále zatěžovat, pokud mu nedáte, co potřebuje. A tady hraje obrovskou roli strava. Ideálně chcete jíst jídlo, které vám dodá dostatek energie a velmi dobře vstřebatelných živin, a zároveň bude obsahovat minimum látek, které narušují trávení nebo jinak škodí.

V praxi je to velmi jednoduché a znamená to jíst zvířata a rostliny (pokud vám neškodí). Čili vařit si ze základních surovin a vyhýbat se ultra zpracovaným potravinám, které mají ve složení desítky látek s podivným názvem, které v kuchyni nenajdete, a většinu hmoty v nich tvoří různé druhy cukrů, škrobů a semínkových olejů. Jak s takovým stravováním začít jsem popsal tady.

… i pohyb

Důležitý i je pohyb. S přibývajícím věkem nám přirozeně začne ubývat svalová hmota (odborně se tomu říká sarkopenie). Proto je dobré nečekat, až budeme staří a vetší, ale začít s tím něco dělat už dnes. Třeba začít se věnovat nějaké formě silového tréninku, který zatěžuje většinu hlavních svalových skupin a pomáhá tak udržet stávající a v snad i budovat nové svaly. Mimochodem, silový trénink je i to nejlepší, co můžete udělat proti řídnutí kostí.

Nemyslete si, že silový trénink je jen pro mladé. Dá se s ním začít v jakémkoli věku. Třeba k nám do tělocvičny chodí moc šikovná kolegyně, která začala cvičit v 71 letech. Taková obyčejná babička, co jen nechtěla sedět doma. Po roce cvičení zvedá činky s více než 50 kilogramy, ale hlavně se mnohem jistěji cítí při chůzi a dalších běžných denních aktivitách.

Kromě nějaké formy silového tréninku je důležité i často se hýbat pomalým tempem (primal blueprint pravidlo č. 3). Častý pohyb pomůže udržet pohyblivost kloubů a pružnost šlach a svalů. Může to být obyčejná procházka, lekce tance, výšlap do přírody s turistickým klubem nebo vycházka k řece s místními otužilci. Pohyb se dá krásně skloubit s nějakou formou hry. A když si najdete pohybovou aktivitu, které se můžete věnovat s přáteli, zároveň tím zaženete samotu, která je velkým nepřítelem dlouhověkosti.

Pokud vás zajímá, jak zdravě stárnout, mrkněte i na článek 5 největších mýtů o dlouhověkosti.

Co vy děláte pro to, abyste byli silní, vitální a samostatní až do pozdního věku? Podělte se o své tipy v komentářích.

Chcete mít energie na rozdávání, skvělou náladu a postavu jako ze žurnálu?
Můžete! Stačí jen vědět, jak na to, a chtít pro to něco udělat.
Nebojte se požádat o pomoc.

Rád vám pomůžu na vaší jedinečné cestě ke zdraví a pohodě. Nemusí to být žádná velká věda, dřina a odříkání. Jde to i jednoduše.
Chce to jen správné informace a parťáka, který vás vyslechne, podpoří a poradí, když bude potřeba.

Zarezervujte si zdarma nezávazný 30minutový hovor, kde zjistíte, jak vám jako váš kouč můžu pomoct.
Nebo si sami zkuste, jak skvěle se můžete cítit už za pár týdnů v rámci 21denní výzvy.